Naučme se opět číst
(Recenze dobré knížky)
„Páni kluci!“ Nevím, jak jinak vás oslovit, mám-li se s vámi podělit o radost z přečtené knížky, kterou jsem nedávno našel pod vánočním stromkem. „Úzkorozchodné tramvajové provozy – Liberec“. Autoři P. Dvorský, I. Grisa, A. G. Jäckl, vydání první, Praha 2007, 459 stran, 555 barevných a 410 černobílých fotografií a reprodukcí, 41 map, plánů a výkresů... Postě a jednoduše – pohádka!
Kus nádherné romantiky. Návrat kouzelného dětství na křídovém papíru velkého formátu v čistých a jasných barvách, kde každý kluk i děvče od pěti do stopěti najdou úplně všechno. O Liberci, Jablonci, o starých tramvajích až po ty nejnovější. Na 459 stranách nejlepší čtení a prohlížení, o jakém jsme si mohli dosud jen nechat zdát. Tramvaje na všechny způsoby, jak na jídelmím lístku nejlepší pařížské restaurace, kde nejlepší, co mají, je obloženo zákusky v podobě fotografií a starých pohlednic Liberce, Jablonce, Vratislavic a jejich okolí...
Od roku zahájení provozu tramvají 1897 do roku 2007 – jedno sto let tramvajové dopravy v našem kraji.Všechno popořádku v tom nejlepším stylu klasické české literatury faktu od nejlepších odborníků v oboru za přispění dalších, kteří třeba „jen“ vše o tramvajích sbírají a tramvaje a své město milují. V. Paleček, J. Roženský, J. Wagner, T. Krebs, J. Dotka, J. Dresslerová, K. Hádek, J. Holeček, J. Hrbek, L. Kysela, L. Lavička a desítky dalších...
O to větší potěšení z krásné knížky budou mít liberečtí a jablonečtí rodáci povodí Nisy. Za tramvajemi, na všech těch úžasných fotkách a pohledech je v pozadí jednoho sta let jejich město, ulice, náměstí a jednotlivé domy, lesík, úvoz, cesta, cestička... Roh právě vašeho domu, plot sousedovy zahrady, vaše jabloň, kus známého topolu. Městská čtvrť, která už dávno nestojí, lavička, na které jsme kdysi seděli. Samozřejmě, že ústředním motivem jsou tramvaje, stařičké, staré, co pamatujeme ještě my, ale i nové, pohodlné.
Knížka je o vší kouzelné kráse našeho kraje na tramvajových kolejích. Je jen na nás najít si k ní cestu. Já se k ní dostal prostřednictvím nanejvýš zajímavých lidí. První byl již zesnulý duchovní Liberecké židovské obce, pan Jindřich Wietzen, desítky let řidič jedné z libereckých tramvají, který o své práci uměl nádherně a zasvěceně vyprávět. Tramvaje milují i další dva pánové, kteří svůj obdiv k tramvajím přenesli i na mě. Gilbert Jäkel a Tomáš Krebs. Všichni pomohli na svět knize, úžasnému manuálu, standardu, ale i naučnému slovníku tramvajového jazyka místních dějin aglomerace Liberec – Jablonec n. Nisou.
Kniha, kterou vám mohu ze srdce doporučit, je jednou z těch, která zůstává i po přečtení nablízku. Vrátíte se k ní vždy, pokud se chcete o něčem přesvědčit, něco si ověřit. A to je nejlepší vizitkou každé dobré knížky. Knížka o liberecko-jablonecké tramvaji právě k těmto knihám patří. Za tím si plně stojím a jsem si tím jist.
úterý 30. prosince 2008
Liberec má družební město i v Izraeli
Naharia leží na severu země blízko hranic s Libanonem. Ale i tam zanjí arabské teroristy. Militantní islamisté už také odtud mnohokrát zasypali raketami naše spřátelené město. Dnes počítjí své mrtvé po útocích arabských raket Kásim na Izraelce na jihu země. To, co postihlo Gazu muselo přijít. Sen, zahnat izraelce do moře, je sen značného počtu palestinců. Za tento sen jsou ochotni i zemřít. Izraelci nemají příliš na výběr. Musí čas od času preventivně udeřit a vrátit tak jjeich vůdce do reality. Druhou alternativu si jen těžko kdo připouští, snad jen neonacisti, žel i v Česku.
Před současným vyřizováním si účtů bylo civilní obyvatelstvo Gazy varováno:“Budeme útočit na ozbrojené hamásovce – držte se od nich dál.“ Docela slušný nepřítel. To ovšem nemohou pochopit vůdcové Hamásu, kteří si pro odpalovací rampy vybírají zahrady rodinných domků, škol a školek. Je jim vlastní chování vojsk nacistického Německa, která před tanky hnala vlastní lidi, děti, starce...
Hamás má zájem o co největší počet vlastních zrtát – ztrát civilistů. Především to mu totiž vynáší soucit a sympatie především v zahraničí.A tak se najde i odpověď na otázku palestinky Asmao Abdo, která se na úvodní stránce Libereckého deníku 29.12.2009 ptá:“Proč ale umírají nejen teroristé, ale i nevinní?“ Dokud nebudou chtít vůdcové Hamásu, vládci Gazy vyjednávata a nepřestanou snít svůj sen o zničení Izraele a dokud nepřestanou s terorismem, budou v Gaze další mrtví.
Má to háček. Když přestanou, svět a EU se na ně vykašle a přestanou je podporovat. A peníze oni potřebují, za co by kupovali nové zbraně? To, co přišlo, muselo přijít a chovali bychom se tak my všichni. Obdobně se k současnému stavu vyjádřil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg:“Považuji za neakceptovatelné, aby osady, ve kterých žije (izraelské) civilní obyvatelstvo, byly ostřelovány (Hamásem). Izrael má právo se bránit takovým útokům.“
Ano. Máte pravdu, pane ministře. Palestinský Hamás je nutno pojmenovat. Nakonec i ty, co jej brání. Ti všichni sní sen, sebevražedný sen o zahnání Izraele do moře. Oddalují tím naději na mír. Vlády Egypta i Saudské Arábie pochopily, kdo stojí o další mrtvé v Palestině. Je to samotné militantní hnutí Hamás, které se stalo vrahem civilistů v Gaze. To proto je Gaza v plamenech.
Před současným vyřizováním si účtů bylo civilní obyvatelstvo Gazy varováno:“Budeme útočit na ozbrojené hamásovce – držte se od nich dál.“ Docela slušný nepřítel. To ovšem nemohou pochopit vůdcové Hamásu, kteří si pro odpalovací rampy vybírají zahrady rodinných domků, škol a školek. Je jim vlastní chování vojsk nacistického Německa, která před tanky hnala vlastní lidi, děti, starce...
Hamás má zájem o co největší počet vlastních zrtát – ztrát civilistů. Především to mu totiž vynáší soucit a sympatie především v zahraničí.A tak se najde i odpověď na otázku palestinky Asmao Abdo, která se na úvodní stránce Libereckého deníku 29.12.2009 ptá:“Proč ale umírají nejen teroristé, ale i nevinní?“ Dokud nebudou chtít vůdcové Hamásu, vládci Gazy vyjednávata a nepřestanou snít svůj sen o zničení Izraele a dokud nepřestanou s terorismem, budou v Gaze další mrtví.
Má to háček. Když přestanou, svět a EU se na ně vykašle a přestanou je podporovat. A peníze oni potřebují, za co by kupovali nové zbraně? To, co přišlo, muselo přijít a chovali bychom se tak my všichni. Obdobně se k současnému stavu vyjádřil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg:“Považuji za neakceptovatelné, aby osady, ve kterých žije (izraelské) civilní obyvatelstvo, byly ostřelovány (Hamásem). Izrael má právo se bránit takovým útokům.“
Ano. Máte pravdu, pane ministře. Palestinský Hamás je nutno pojmenovat. Nakonec i ty, co jej brání. Ti všichni sní sen, sebevražedný sen o zahnání Izraele do moře. Oddalují tím naději na mír. Vlády Egypta i Saudské Arábie pochopily, kdo stojí o další mrtvé v Palestině. Je to samotné militantní hnutí Hamás, které se stalo vrahem civilistů v Gaze. To proto je Gaza v plamenech.
pátek 26. prosince 2008
I v Liberci se blýská na nové, lepší časy
„Paní Müllerová“, zabědoval Švejk,“Klaus vodjel z Prahy, vyvěsila sofort vlajku Evropské unie. Šla do Landes Banky Harcov-Žitava a koupila vod nich 5 euro. Za ně si nechala natočit U Pinkasů 2 litry sudeťáka Kontráda, ale ať má nebožtík pěnu!“
Müllerka, dopisující členka České besedy v Liberci, si zhnuseně vodplivla, pokřižovala se a pěstí zahrozila někam nahoru za Pražský Hrad:“Já mu dám, va fluchtu élendér!“ a jako by živého vlka uviděla pokračovala,“Že se mu zachtělo s tou katedrálou hnát to do Štrasburku, Bruselu, do Havany, do Montevidea, Valaparaisa, na Varadero... Má to ale šakal vymakaný! Soudit se mu zachtělo kdyby na „ikonu“ nebylo, a jak ta modrá šmakovala! Nejlíp k buřtům s cibulí. Zahřála víc jak ženská. Ale, co ví primas z Prahy, jak je ubohý starý ženský, i když, co je to za chlapa – kněz.. A vůbec, co neumí včas vodejít. To mají totéž jako v Rusku s generálama. Mohou zůstat za předpokladu, že udrží moč, meč a řeč. Když prošli – zdrávi došli. Tak jak, Švejku? Vzal si brýle, uvidíme!“
Müllerka nahlas přemýšlela dál: „Prodá Karl Slovan Liberec nebo koupí Bohemku? Všimnou si, na sport prachy vždycky sou. Střihněme si. Bude v Liberci sněžit v únoru nebo ne? Snad i tam je další kariéra mnohých. Řeklo by se takový blbosti, ale jde o pašalíky. Vrátí Spacium vagón šrotu Kovohutím Mníšek, který omylem dorazil do Liberce místo do Podbrdí? Spacium v domnění, že jde o objednané melouny bezprecedentně a napříč stranami pochybilo. Vagón vyskladnilo a jako pokyn z nebes vystavilo. Tak takhle pětiletku zpochybníme,“ zpochybnila Müllerka kroky Spacia. A hned si na adresu tamních sousedů přidala:“Mají tam z toho jeden velkej Klondajk.“
Švejk tentokrát neviděl zprávy TV Nova a tak se bezelstně optal:“Jako že tam poběžej psí spřežení?“ Müllerka se ďábelsky usmála a čistě po česku mu to dala: „Maj recht! Ouplnej psinec, ale nemluvěj v domě umrlcově vo sněhu. Když, tak jenom ve znakovej řeči. Hollywood už koupil práva tohle točit. Ale zpátky ke psům! Natřou jim prý žlutě sáně a budou jezdit kyvadlově jako rychlospoj do Prahy. Ve Vesci budou přepřahat na kola a cestující budou cestou dostávat zmrzlinu.“ Švejk na to zůstal koukat s votevřenou hubou:“Tohle nebylo ani za císaře pána! Liberecká radnice má na schodech počitadlo, střihá metr za kolik to má, ale dá se to počítat i podle názvů libereckejch hospod.“
Müllerka, už lehce zkouřená parami vod plotny, se přeci jen raději zeptala:“ To myslej, Švejku, hospodu U Vopic, zvanou Náš Nový domov?“ „Kde jinde, tam to vzalo počátek a tam to asi všechno skončí.Jó, myslela ten tunel na Bedřichov, co z něho udělali tunel do Vesce? Nezapomeňte – do Bedřichova! Však vo něm ještě uslyšíte!“ Všem zatrnulo neboť vyslovená pravda může i hodně objasnit...
Müllerka, dopisující členka České besedy v Liberci, si zhnuseně vodplivla, pokřižovala se a pěstí zahrozila někam nahoru za Pražský Hrad:“Já mu dám, va fluchtu élendér!“ a jako by živého vlka uviděla pokračovala,“Že se mu zachtělo s tou katedrálou hnát to do Štrasburku, Bruselu, do Havany, do Montevidea, Valaparaisa, na Varadero... Má to ale šakal vymakaný! Soudit se mu zachtělo kdyby na „ikonu“ nebylo, a jak ta modrá šmakovala! Nejlíp k buřtům s cibulí. Zahřála víc jak ženská. Ale, co ví primas z Prahy, jak je ubohý starý ženský, i když, co je to za chlapa – kněz.. A vůbec, co neumí včas vodejít. To mají totéž jako v Rusku s generálama. Mohou zůstat za předpokladu, že udrží moč, meč a řeč. Když prošli – zdrávi došli. Tak jak, Švejku? Vzal si brýle, uvidíme!“
Müllerka nahlas přemýšlela dál: „Prodá Karl Slovan Liberec nebo koupí Bohemku? Všimnou si, na sport prachy vždycky sou. Střihněme si. Bude v Liberci sněžit v únoru nebo ne? Snad i tam je další kariéra mnohých. Řeklo by se takový blbosti, ale jde o pašalíky. Vrátí Spacium vagón šrotu Kovohutím Mníšek, který omylem dorazil do Liberce místo do Podbrdí? Spacium v domnění, že jde o objednané melouny bezprecedentně a napříč stranami pochybilo. Vagón vyskladnilo a jako pokyn z nebes vystavilo. Tak takhle pětiletku zpochybníme,“ zpochybnila Müllerka kroky Spacia. A hned si na adresu tamních sousedů přidala:“Mají tam z toho jeden velkej Klondajk.“
Švejk tentokrát neviděl zprávy TV Nova a tak se bezelstně optal:“Jako že tam poběžej psí spřežení?“ Müllerka se ďábelsky usmála a čistě po česku mu to dala: „Maj recht! Ouplnej psinec, ale nemluvěj v domě umrlcově vo sněhu. Když, tak jenom ve znakovej řeči. Hollywood už koupil práva tohle točit. Ale zpátky ke psům! Natřou jim prý žlutě sáně a budou jezdit kyvadlově jako rychlospoj do Prahy. Ve Vesci budou přepřahat na kola a cestující budou cestou dostávat zmrzlinu.“ Švejk na to zůstal koukat s votevřenou hubou:“Tohle nebylo ani za císaře pána! Liberecká radnice má na schodech počitadlo, střihá metr za kolik to má, ale dá se to počítat i podle názvů libereckejch hospod.“
Müllerka, už lehce zkouřená parami vod plotny, se přeci jen raději zeptala:“ To myslej, Švejku, hospodu U Vopic, zvanou Náš Nový domov?“ „Kde jinde, tam to vzalo počátek a tam to asi všechno skončí.Jó, myslela ten tunel na Bedřichov, co z něho udělali tunel do Vesce? Nezapomeňte – do Bedřichova! Však vo něm ještě uslyšíte!“ Všem zatrnulo neboť vyslovená pravda může i hodně objasnit...
Náš Liberec – srdeční záležitost
Krajanské sdružení rodáků a přátel Liberecka, Česká beseda v Liberci vydala za finančního přispění Magistrátu města Liberec v letošním roce jako svazek edice „Zpráv České besedy“ přehled dějin a rozvoje, kdysi samostatné obce „Kateřinky 1608-2008“ autora Jiřího Bocka. Počátkem letošního roku jsem se zamýšlel nad knížkou téhož autora „Františkov 1657-2007“ a mohu v úvodu konstatovat. Autor ve své práci opět dokumentuje a presentuje vlastivědné poznatky opřené o dokumenty a použitou literaturu na vysoce profesionální úrovni. Opět, na již tradičních 56 stránkách čtivého textu dává občanům Liberce, a nejen jim, nahlédnout do šerosvitu našeho města, do soukromí našich předků.
Kateřinky i v jeho pohledu nejsou jen první průmyslová zóna Rakouska, Uherska, Čech, ale i jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst na úpatí Jizerských hor. Plně se ztotožňuji s autorovým názorem, že ke zvýšení přitažlivosti a zajímavosti této opomíjené lokality by mohla přispět cykloturistická stezka doplněná o naučnou stezku „Fenomén vody v podnikání 19. století“.
Kateřinky, to je prostě záležitost srdce, kdy vedle sebe nalézáme nádhernou přírodu, ale i místa, která jsou pozůstatkem původní podoby Kateřinek. Obce, kde voda napomohla rozvoji průmyslu a bez které by se nepohnula kola první průmyslové zóny, kde příroda žije vlastním životem.
Jiří Bok, autor nevšedního literárního žánru mapuje postupně Liberec jako rybář, ktarý postupuje dravou řekou a loví lipany, pstruhy, okouny a štiky. To jsou jeho liberecké čtvrtě. Dovede oslovit stejné entusiasty jakoje sám a ti mu zapůjčí potřebný historický materiál. Jeho práce opřená o dohledání řady „drobných“ materiálů spoluvytváří jedinečnou encyklopedii popisovaných lokalit. Vzniká tak nová literatura faktu „Heimat Kunde“ v českém podání. Množství drobných ilustrací hovoří o píli a důslednosti autora, který jistě neukončí edici a bude pokračovat zmapováním dalších čtvrtí Liberce. Autor patřící k té mladší garnituře historiků mile překvapil. Snaha o pojmenování paměti a zachování dobového koloritu je sutorovi vlastní. Vysoká profesionalita je zárukou toho, že se čtenáři dostává do rukou nevšední pohled, nadčasová zpráva o stavu víc než jedné z libereckých čtvrtí. Informace, ketré jsme postrádali.
Ptejme se tak, jako při přečtení knížečky o Františkovu. „Co se zachová a jakou proměnou projdou Kateřinky za dalších sto let?“ Bude moci v daleké budoucnosti kdosi napsat: Děkuji předchozím generacím za citlivé uchování dědictví generací před námi. To byl jistě i cíl historika Jiřího Boka, když psal své „Kateřinky 1608-2008“ ke 400. výročí jejich založení.
Závěrem jen poděkování těm, kteří neodepřeli pomoc a zapůjčili ony dokumenty, které dílku dali šat a módní doplňky. Knihy faktu, která by neměla chybět v knihovně žádného milovníka kraje pod Ještědem. Knížku si objednejte raději ihned ve Státním okresním archivu v Liberci nebo proostřednictvím „České besedy“.
Přeji vám hezké domácí počtení.
Kateřinky i v jeho pohledu nejsou jen první průmyslová zóna Rakouska, Uherska, Čech, ale i jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst na úpatí Jizerských hor. Plně se ztotožňuji s autorovým názorem, že ke zvýšení přitažlivosti a zajímavosti této opomíjené lokality by mohla přispět cykloturistická stezka doplněná o naučnou stezku „Fenomén vody v podnikání 19. století“.
Kateřinky, to je prostě záležitost srdce, kdy vedle sebe nalézáme nádhernou přírodu, ale i místa, která jsou pozůstatkem původní podoby Kateřinek. Obce, kde voda napomohla rozvoji průmyslu a bez které by se nepohnula kola první průmyslové zóny, kde příroda žije vlastním životem.
Jiří Bok, autor nevšedního literárního žánru mapuje postupně Liberec jako rybář, ktarý postupuje dravou řekou a loví lipany, pstruhy, okouny a štiky. To jsou jeho liberecké čtvrtě. Dovede oslovit stejné entusiasty jakoje sám a ti mu zapůjčí potřebný historický materiál. Jeho práce opřená o dohledání řady „drobných“ materiálů spoluvytváří jedinečnou encyklopedii popisovaných lokalit. Vzniká tak nová literatura faktu „Heimat Kunde“ v českém podání. Množství drobných ilustrací hovoří o píli a důslednosti autora, který jistě neukončí edici a bude pokračovat zmapováním dalších čtvrtí Liberce. Autor patřící k té mladší garnituře historiků mile překvapil. Snaha o pojmenování paměti a zachování dobového koloritu je sutorovi vlastní. Vysoká profesionalita je zárukou toho, že se čtenáři dostává do rukou nevšední pohled, nadčasová zpráva o stavu víc než jedné z libereckých čtvrtí. Informace, ketré jsme postrádali.
Ptejme se tak, jako při přečtení knížečky o Františkovu. „Co se zachová a jakou proměnou projdou Kateřinky za dalších sto let?“ Bude moci v daleké budoucnosti kdosi napsat: Děkuji předchozím generacím za citlivé uchování dědictví generací před námi. To byl jistě i cíl historika Jiřího Boka, když psal své „Kateřinky 1608-2008“ ke 400. výročí jejich založení.
Závěrem jen poděkování těm, kteří neodepřeli pomoc a zapůjčili ony dokumenty, které dílku dali šat a módní doplňky. Knihy faktu, která by neměla chybět v knihovně žádného milovníka kraje pod Ještědem. Knížku si objednejte raději ihned ve Státním okresním archivu v Liberci nebo proostřednictvím „České besedy“.
Přeji vám hezké domácí počtení.
Konečně i něco pozitivního
Stojím zády k radnici. Jedno náměstí za zády, na druhé, „nové“, se dívám. A jsem rád. Tady začínal „Šalďák“. Po levé ruce stála nejstarší samoobsluha potravin v Liberci. Po pravici mám rozšířenou ulici – pokus o něco jako park, lavičky, stromky. Dosud malé, ale až vyrostou... Takové mezináměstí na cestě k nejrušnější křižovatce ve městě. Něco, co se mi opravdu líbí. Je pryč někdejší hluboká, zarostlá potkaní nemilovaná černá díra, uprostřed městské zástavby. Co emocí, energie a nenávisti nás stála. Jak dovedně nás uměla rozdělit na dva tábory! Na parkaře a milovníky čehokoli, co ji vysuší a zastaví.
Jsem rád, že jsem od počátku patřil mezi ty, co chtěli uzavřít ulici a střed města zastavět něčím kompaktním, moderním, čistým a účelným. A hle! Opravdu už stojí objekt, který nebude architektonickým novým Ještědem, ale plně funkčním domem, uzavírajícím „ústa“ vybydlené části města. Jako kdysi synagoga uzavírala centrum od severní strany a je dnes nahrazena novou, Plaza Liberec činí totéž od centra na stranu k východu. Plus ony nové stromky, lavičky.
Škoda, že nezbyl prostor pro kašnu, kašničku... Té se ale jistě dočkáme na místě, kde už dávno měla být. Před Libereckou radnicí. A žádná dobročinná – spaciovská! Kašna za skutečné peníze, ne „dar – nedar“ za stravenky. Něco z moci kamene, železa, bronzu, mědi. Kumštu skutečného řemesla a umění, které nebude kontroverzní. Které při pohledu nevyděsí, spíš pohladí, v létě ochladí. Tak aspoň v mých očích vypadá chudák kašna. Takovou si vybereme a nebudeme muset hlídat bezpečnostními kamerami.
Vraťme se do Šaldova náměstí. Záhy bude otevřena Plaza Liberec, kus opravdové městské čtvrti, kterou budeme denně procházet. Se kterou budeme mít zcela soukromý, intimní styk. Žel, to co skutečně Liberec hyzdí, zvostalo. Dosud jsme neodvedli z centra, z Šaldovy křižovatky dopravu tam, kam patří. Do tunelu pod město. Pak teprve město zkrášlí. Rozšíříme park o záhony růží a nádrže s rybičkami. I ty se jednou do centra vrátí. S penězi na jejich reinkarnaci. Až se radnice naučí s penězi hospodařit. Až zaplatíme dluhy těch, co o nich rozhodovali během devadesátých let a na počátku dvacátého století. Pak bude tunel pod městem a doprava tam, kde má být, mimo střed.
Už žádná mega-sportovní hala (akce), která není schopná vlastního života. Která tak výrazně napomohla pojmenovat Liberec jako město špatných rozhodnutí. Jedno nebylo tak špatné. To s Plazou bylo rozumné a šťastné. Našlo se východisko, je účelové a praktické. Nic nezakrývá, než tu ohavnou potkaní jámu. Spíš svou jednoduchostí překvapilo. Je funkční a jako by tu bylo odjakživa. I dík profesionalitě firmy, která ji postavila.
Město, jehož část kolem centra se v dobrém uzavřelo je kompaktní a není tu už slyšet vítr severák. Autem si sem už nezajedu. Proč taky? Jsem v centru krásného města. A to má sloužit k tomu, abych se opět naučil chodit pěšky a díval se a vnímal. Třeba ty krásné opravené domy kolem, svítící fasády, opravené chodníky, natřená zábradlí, natřená okna, truhlíky za okny plné květin... Snad i na chvíli zpomalil. Všechno má svůj čas i cíl...
Jsem rád, že jsem od počátku patřil mezi ty, co chtěli uzavřít ulici a střed města zastavět něčím kompaktním, moderním, čistým a účelným. A hle! Opravdu už stojí objekt, který nebude architektonickým novým Ještědem, ale plně funkčním domem, uzavírajícím „ústa“ vybydlené části města. Jako kdysi synagoga uzavírala centrum od severní strany a je dnes nahrazena novou, Plaza Liberec činí totéž od centra na stranu k východu. Plus ony nové stromky, lavičky.
Škoda, že nezbyl prostor pro kašnu, kašničku... Té se ale jistě dočkáme na místě, kde už dávno měla být. Před Libereckou radnicí. A žádná dobročinná – spaciovská! Kašna za skutečné peníze, ne „dar – nedar“ za stravenky. Něco z moci kamene, železa, bronzu, mědi. Kumštu skutečného řemesla a umění, které nebude kontroverzní. Které při pohledu nevyděsí, spíš pohladí, v létě ochladí. Tak aspoň v mých očích vypadá chudák kašna. Takovou si vybereme a nebudeme muset hlídat bezpečnostními kamerami.
Vraťme se do Šaldova náměstí. Záhy bude otevřena Plaza Liberec, kus opravdové městské čtvrti, kterou budeme denně procházet. Se kterou budeme mít zcela soukromý, intimní styk. Žel, to co skutečně Liberec hyzdí, zvostalo. Dosud jsme neodvedli z centra, z Šaldovy křižovatky dopravu tam, kam patří. Do tunelu pod město. Pak teprve město zkrášlí. Rozšíříme park o záhony růží a nádrže s rybičkami. I ty se jednou do centra vrátí. S penězi na jejich reinkarnaci. Až se radnice naučí s penězi hospodařit. Až zaplatíme dluhy těch, co o nich rozhodovali během devadesátých let a na počátku dvacátého století. Pak bude tunel pod městem a doprava tam, kde má být, mimo střed.
Už žádná mega-sportovní hala (akce), která není schopná vlastního života. Která tak výrazně napomohla pojmenovat Liberec jako město špatných rozhodnutí. Jedno nebylo tak špatné. To s Plazou bylo rozumné a šťastné. Našlo se východisko, je účelové a praktické. Nic nezakrývá, než tu ohavnou potkaní jámu. Spíš svou jednoduchostí překvapilo. Je funkční a jako by tu bylo odjakživa. I dík profesionalitě firmy, která ji postavila.
Město, jehož část kolem centra se v dobrém uzavřelo je kompaktní a není tu už slyšet vítr severák. Autem si sem už nezajedu. Proč taky? Jsem v centru krásného města. A to má sloužit k tomu, abych se opět naučil chodit pěšky a díval se a vnímal. Třeba ty krásné opravené domy kolem, svítící fasády, opravené chodníky, natřená zábradlí, natřená okna, truhlíky za okny plné květin... Snad i na chvíli zpomalil. Všechno má svůj čas i cíl...
Nebojme se pravdy
Taky jste už slyšeli pojem „politický suterén“? Já ano. Ale ten, komu je přisuzován není podněcovač nenávisti k cizincům či protiislámských nálad. Je to člověk, ke kterému mám důvěru a jehož postojů si vysoce vážím. Člověk, který plnohodnotně pojmenoval novodobý levicový extrém antisemitismus, nacismus v podobě současného expanzivního islámského náboženství, džihádu, ke kterému se dnes hlásí převážná část islamistů ve všech, tedy i v našem státě, České republice.
Měli bychom vědět i víc. Naše tajné služby by měly vědět podstatně víc. Víc by měly vědět církve. Každý z nás, kdo rok od roku potkává na ulicích i českých měst víc a víc zahalených postav mladých, pro islám horujících lidí.Islám je stále víc expanzivním náboženstvím, takže ani jeho vrchol, nebezpečný džihád, není jen smyšlenkou. Takto se k této problematice vyjádřil i královéhradecký biskup Dominik Duka na stránkách MF Dnes. Těžko říci zda „politický suterén“ nebo pouze dobré oči, uši a jasné myšlení. Opravdu není lehké skousnout zahalenou mládež v našich ulicích, školách, kavárnách. Je to hozená rukavice naší demokracii.
Nemohu si pomoci, ale nacisté v pohraničí českého státu ve třicátých letech minulého století rovněž začínali v uniformách. Na fotografiích z oněch těžkých let rovněž zkoušeli až kam až mohou zajít v bílých podkolenkách a kožených gatích za zvuků píšťa bubnů. Dnešní celosvětový terorismus mladých islámských radikálů začíná texty modliteb, výzvami na internetových stránkách a končí bombovými útoky výbušninou skrytou pod šaty zahalených teroristů. Ty jsou po celé, světě namířeny proti nám, nositelům a vyznavačům svobody a demokracie, proti Západu, proti křesťanům, proti židům, proti homosexuálům, proti vyznavačům jiných světových názorů než je islám...
Kdo je „politický suterén“? Ten, kdo se takto chová nebo ten, kdo jej pojmenuje? Vážím si lidí, kteří pochopili, že ústřední problém současného světa bohatých a chudých nelze řešit náboženským extremismem, válkou a vraždami. A pokud vyznávám demokracii za dosud jedinou možnou formu vlády a řešení problémů, pak bych měl být za slabocha, pokud se islámskému extremismu nepostavím. Multikulturní společnost není bezbřehá, její hranice začíná a končí tam, kde mě může ohrozit netolerantní společnost. Islám je náboženství, které dnes ohrožuje státy Evropy natolik, že je v nebezpečí její existence. Demokratická existence jednotlivce, který v ní žije dosud svoboden. Křesťan, žid, homosexuál.
Pokud chceme, aby tomu tak zůstalo nadále, nedejme se zmást „slovy“ islamistů. Chtějí-li u nás své mešity, pak ať dovolí stavět kostely v Rijádu, v Palestině a Damašku. AŤ máme stejné podmínky a můžeme soutěžit. AŤ v jejich učebnicích je pravda o nás. V našich si to mohou ověřit. Ať ukončí tance nad zabitím každého židovského dítěte a přestanou oslavovat jeho vrahy. Ať jejich slova o lásce přejdou do reality. Dokud tomu tak nebude, pak každý autor „politického suterénu“ hovořící o nich má pravdu.
Měli bychom vědět i víc. Naše tajné služby by měly vědět podstatně víc. Víc by měly vědět církve. Každý z nás, kdo rok od roku potkává na ulicích i českých měst víc a víc zahalených postav mladých, pro islám horujících lidí.Islám je stále víc expanzivním náboženstvím, takže ani jeho vrchol, nebezpečný džihád, není jen smyšlenkou. Takto se k této problematice vyjádřil i královéhradecký biskup Dominik Duka na stránkách MF Dnes. Těžko říci zda „politický suterén“ nebo pouze dobré oči, uši a jasné myšlení. Opravdu není lehké skousnout zahalenou mládež v našich ulicích, školách, kavárnách. Je to hozená rukavice naší demokracii.
Nemohu si pomoci, ale nacisté v pohraničí českého státu ve třicátých letech minulého století rovněž začínali v uniformách. Na fotografiích z oněch těžkých let rovněž zkoušeli až kam až mohou zajít v bílých podkolenkách a kožených gatích za zvuků píšťa bubnů. Dnešní celosvětový terorismus mladých islámských radikálů začíná texty modliteb, výzvami na internetových stránkách a končí bombovými útoky výbušninou skrytou pod šaty zahalených teroristů. Ty jsou po celé, světě namířeny proti nám, nositelům a vyznavačům svobody a demokracie, proti Západu, proti křesťanům, proti židům, proti homosexuálům, proti vyznavačům jiných světových názorů než je islám...
Kdo je „politický suterén“? Ten, kdo se takto chová nebo ten, kdo jej pojmenuje? Vážím si lidí, kteří pochopili, že ústřední problém současného světa bohatých a chudých nelze řešit náboženským extremismem, válkou a vraždami. A pokud vyznávám demokracii za dosud jedinou možnou formu vlády a řešení problémů, pak bych měl být za slabocha, pokud se islámskému extremismu nepostavím. Multikulturní společnost není bezbřehá, její hranice začíná a končí tam, kde mě může ohrozit netolerantní společnost. Islám je náboženství, které dnes ohrožuje státy Evropy natolik, že je v nebezpečí její existence. Demokratická existence jednotlivce, který v ní žije dosud svoboden. Křesťan, žid, homosexuál.
Pokud chceme, aby tomu tak zůstalo nadále, nedejme se zmást „slovy“ islamistů. Chtějí-li u nás své mešity, pak ať dovolí stavět kostely v Rijádu, v Palestině a Damašku. AŤ máme stejné podmínky a můžeme soutěžit. AŤ v jejich učebnicích je pravda o nás. V našich si to mohou ověřit. Ať ukončí tance nad zabitím každého židovského dítěte a přestanou oslavovat jeho vrahy. Ať jejich slova o lásce přejdou do reality. Dokud tomu tak nebude, pak každý autor „politického suterénu“ hovořící o nich má pravdu.
neděle 21. prosince 2008
Příliš hlučné i na Liberec
Ach, těším se na tu slávu, ale přeci jen...? Jsme připraveni nést, co nám přinese? Kromě několika bilboardů se v Liberci stále nic neděje. Je to tak lepší nebo se tu zjeví zničeho nic 200.000 návštěvníků, kteří přivedou Liberec a okolí ve zmatek?
Jsme připraveni? My, obyvatelé Liberce a širokého okolí? Organizátoři tvrdí, že připraveni jsou. Bude město čisté a krásné? Kam s bezdomovci? Budou technické služby posíleny technikou a lidmi z jiných měst kraje? O kolik mají navýšeny rozpočty na únor 2009? Jsme si vůbec vědomi, že tady jde o prestiž města, kraje, celé republiky? Viděl někdo liberecké chodníky a ty obrovské kaluže na parkovištích? (Za Obchodní bankou či naproti Babylonu..) Díry v asfaltu na vozovce v centru města (Barvířská ulice a ulice v okolí), tu špínu naproti ZŠ Barvířská? To „cosi“ ohrazené ocelovým lanem? Ukázal někdo „tohle město“ pánům z F.I.S.?
Kontejnery přeplněné haraburdím a starým papírem, který nikde nikdo nechce a my jej máme v podobě nevyžádané reklamy plné schránky. Proboha, dělejte něco s těmi separovanými odpady, ať to nevypadá jako u nás v Oldřichově ulici. Ten samý den, co kontejner vyvezou je znovu plný!!! A jak to bude s odvozem ve dnech toho našeho slavného lyžařského mistrovství?
Naši a zahraniční milovníci zimních sportů by měli do Liberce přivézt a zde utratit hromadu peněz, kromě toho, že pojedou do do Vesce „na hory“ a na skoky pod Ještěd. Taky vám to nejde z pusy: do Vesce na lyže? Normální by bylo do Bedřichova, jinak to liberečák prostě skousnout nemůže. To bude ještě vysvětlování...
Takže, do města přijedou velké peníze. Kam s nimi? Nejdřív se pomějou obchodníci, hotelieři, nevázaná děvčata a pak my všichni, až oni zaplatí daně. Jak to bylo v tom slabikáři? Ema má maso, ó ta se má, všichni se máme, Ema nemá hlad... Volně přeloženo, všichni se budeme mít. Tedy pokud napadne sníh v nadmořské výšce 320 metrů ve Vesci a ty davy ze Žitavy přijedou. To si budeme moci dovolit i sochy do města koupit a ne jen se nechávat obdarovat těmi „zadarmo“. A zrovna tyhle, až na výjimky, mají zkrášlit město... A to má být všechno, co zkrášlí město? Ti znamenití turisté budou chodit Libercem (stále mějme na paměti oněch proklamovaných 200.000) a budou se chtít bavit. Proč zrovna na náš účet? Z vás někdo chtěl tu rošťárnu před Copy Centrem Jungmann v Moskevské ulici – Závod Míru na barelech? Fuj! A to si někdo myslel, že jde o umění? To, prosím, musí aspoň trochu pobavit – viz „Velký šulín“ před vědeckou knihovnou a synagogou v jednom. Ale to ať si před svým svědomím zodpoví „neziskovka Spacium“.
A dál. Jak to bude s čůráním těch sportumilovníků v Liberci? Budou chodit tam, kam my? No fuj! To snad ne!!! Kolik a kde budou mobilní WC? Za moc peněz byli naši měšští radniční reprezentanti v místech předchozích mistrovství. Nechme se okouzlit fotkami a filmy, které si z té atmosféry vzruchu přivezli. Ne ty, kde si liberecký motýlek padá kolem krku s japonským kravatou, ale ty z výzdoby ulic, obchodů, parků a sportovišť... Vždyť proto – kvůli tomu – tam jeli!!! Urychleně s tím do podpalubí radnice a vystavit! Ať se máme z čeho učit a inspirovat!
Aby to zase nedopadlo jako s tradičním smutným vánočním stromem před radnicí nebo s výzdobou města. Ta, ve srovnání s výzdobou v Žitavě, dopadla! V Žitavě, ač vylidněné po emigraci „na západ“ všechno svítí, voní a hřeje. Na rozdíl od Liberce tam holt nemají nepřizpůsobivé. Ale zrovna tohle není o lidech, co se neumí slušně chovat, ale o nás. Abychom se nemuseli sami za sebe stydět bude-li město plné cizinců. Že se jim nebudou nasazovat „botičky“, že uspějí tam, kde mají „modré pondělí“, že nebudou obchody a služby čerpat dovolené. Aby to naše město alepoň v době konání bylo ke všem, byť jen na tu chvilku laskavé a vstřícné (včetně domácích, náplav i rodáků).
Pánové, vy, tam vysoko v oblacích na radnici, zapomeňte na tu chvilku na pokuty, odtahy, donucování i buzerační prostředky přesto, že byznys je byznys. Ale kdo by zaplatil (a z čeho) ty naše pohledávky, že? Přesto – uvolněte se, prosím, a dejte lidem z města i cizím něco zdarma (kromě městské dopravy). Třeba i ze svého. Chléb a hry, úsměv na tváři, cirkus pro děti... Vždyť to budou nakonec naši daňová poplatníci, kdo se prohne až dorazí faktury. Budete plně vytíženi prezentací, budete hodně unaveni z těch slavností, obědů a večeří. Budete se hodně ukazovat v televizi ve sportovním oblečení, klábosit s králi, princi, presidenty, ministry a lobisty.
Ať taky trochu slávy padne na nás, liberecké stážisty. Jaké pro ně chystáte překvapení? Pro své voliče a sympatizanty? Zlevníte dopravu, vodu, teplo, odvoz odpadu? Budou volby, ale o něco dříve bufde vyúčtování za to velké lyžování. Jste připraveni i na to? I my neseme svoji kůži na trh, dobré jméno města, stavební firmy... Občas se dozvídáme ze zpráv a ze zákulisí (nebudu vás tím strašit), co to všechno stojí, proč Vesec a ne Doubí nebo spíš Bedřichov, jaké jsou platy organizátorů, co se prý postaví v Vesci až se odstrojí mistrovství, kdo zbohatnul na pozemcích, kdo zchudnul, komu poděkování, koho čeká vězení...
Zpět do reality! Podívejte se z okna, zda vám nekradou služební automobil nebo nedávají „botičku“. Zloději...
Jsme připraveni? My, obyvatelé Liberce a širokého okolí? Organizátoři tvrdí, že připraveni jsou. Bude město čisté a krásné? Kam s bezdomovci? Budou technické služby posíleny technikou a lidmi z jiných měst kraje? O kolik mají navýšeny rozpočty na únor 2009? Jsme si vůbec vědomi, že tady jde o prestiž města, kraje, celé republiky? Viděl někdo liberecké chodníky a ty obrovské kaluže na parkovištích? (Za Obchodní bankou či naproti Babylonu..) Díry v asfaltu na vozovce v centru města (Barvířská ulice a ulice v okolí), tu špínu naproti ZŠ Barvířská? To „cosi“ ohrazené ocelovým lanem? Ukázal někdo „tohle město“ pánům z F.I.S.?
Kontejnery přeplněné haraburdím a starým papírem, který nikde nikdo nechce a my jej máme v podobě nevyžádané reklamy plné schránky. Proboha, dělejte něco s těmi separovanými odpady, ať to nevypadá jako u nás v Oldřichově ulici. Ten samý den, co kontejner vyvezou je znovu plný!!! A jak to bude s odvozem ve dnech toho našeho slavného lyžařského mistrovství?
Naši a zahraniční milovníci zimních sportů by měli do Liberce přivézt a zde utratit hromadu peněz, kromě toho, že pojedou do do Vesce „na hory“ a na skoky pod Ještěd. Taky vám to nejde z pusy: do Vesce na lyže? Normální by bylo do Bedřichova, jinak to liberečák prostě skousnout nemůže. To bude ještě vysvětlování...
Takže, do města přijedou velké peníze. Kam s nimi? Nejdřív se pomějou obchodníci, hotelieři, nevázaná děvčata a pak my všichni, až oni zaplatí daně. Jak to bylo v tom slabikáři? Ema má maso, ó ta se má, všichni se máme, Ema nemá hlad... Volně přeloženo, všichni se budeme mít. Tedy pokud napadne sníh v nadmořské výšce 320 metrů ve Vesci a ty davy ze Žitavy přijedou. To si budeme moci dovolit i sochy do města koupit a ne jen se nechávat obdarovat těmi „zadarmo“. A zrovna tyhle, až na výjimky, mají zkrášlit město... A to má být všechno, co zkrášlí město? Ti znamenití turisté budou chodit Libercem (stále mějme na paměti oněch proklamovaných 200.000) a budou se chtít bavit. Proč zrovna na náš účet? Z vás někdo chtěl tu rošťárnu před Copy Centrem Jungmann v Moskevské ulici – Závod Míru na barelech? Fuj! A to si někdo myslel, že jde o umění? To, prosím, musí aspoň trochu pobavit – viz „Velký šulín“ před vědeckou knihovnou a synagogou v jednom. Ale to ať si před svým svědomím zodpoví „neziskovka Spacium“.
A dál. Jak to bude s čůráním těch sportumilovníků v Liberci? Budou chodit tam, kam my? No fuj! To snad ne!!! Kolik a kde budou mobilní WC? Za moc peněz byli naši měšští radniční reprezentanti v místech předchozích mistrovství. Nechme se okouzlit fotkami a filmy, které si z té atmosféry vzruchu přivezli. Ne ty, kde si liberecký motýlek padá kolem krku s japonským kravatou, ale ty z výzdoby ulic, obchodů, parků a sportovišť... Vždyť proto – kvůli tomu – tam jeli!!! Urychleně s tím do podpalubí radnice a vystavit! Ať se máme z čeho učit a inspirovat!
Aby to zase nedopadlo jako s tradičním smutným vánočním stromem před radnicí nebo s výzdobou města. Ta, ve srovnání s výzdobou v Žitavě, dopadla! V Žitavě, ač vylidněné po emigraci „na západ“ všechno svítí, voní a hřeje. Na rozdíl od Liberce tam holt nemají nepřizpůsobivé. Ale zrovna tohle není o lidech, co se neumí slušně chovat, ale o nás. Abychom se nemuseli sami za sebe stydět bude-li město plné cizinců. Že se jim nebudou nasazovat „botičky“, že uspějí tam, kde mají „modré pondělí“, že nebudou obchody a služby čerpat dovolené. Aby to naše město alepoň v době konání bylo ke všem, byť jen na tu chvilku laskavé a vstřícné (včetně domácích, náplav i rodáků).
Pánové, vy, tam vysoko v oblacích na radnici, zapomeňte na tu chvilku na pokuty, odtahy, donucování i buzerační prostředky přesto, že byznys je byznys. Ale kdo by zaplatil (a z čeho) ty naše pohledávky, že? Přesto – uvolněte se, prosím, a dejte lidem z města i cizím něco zdarma (kromě městské dopravy). Třeba i ze svého. Chléb a hry, úsměv na tváři, cirkus pro děti... Vždyť to budou nakonec naši daňová poplatníci, kdo se prohne až dorazí faktury. Budete plně vytíženi prezentací, budete hodně unaveni z těch slavností, obědů a večeří. Budete se hodně ukazovat v televizi ve sportovním oblečení, klábosit s králi, princi, presidenty, ministry a lobisty.
Ať taky trochu slávy padne na nás, liberecké stážisty. Jaké pro ně chystáte překvapení? Pro své voliče a sympatizanty? Zlevníte dopravu, vodu, teplo, odvoz odpadu? Budou volby, ale o něco dříve bufde vyúčtování za to velké lyžování. Jste připraveni i na to? I my neseme svoji kůži na trh, dobré jméno města, stavební firmy... Občas se dozvídáme ze zpráv a ze zákulisí (nebudu vás tím strašit), co to všechno stojí, proč Vesec a ne Doubí nebo spíš Bedřichov, jaké jsou platy organizátorů, co se prý postaví v Vesci až se odstrojí mistrovství, kdo zbohatnul na pozemcích, kdo zchudnul, komu poděkování, koho čeká vězení...
Zpět do reality! Podívejte se z okna, zda vám nekradou služební automobil nebo nedávají „botičku“. Zloději...
Euro a občané Liberce
Proč o tom chci dnes s Vámi mluvit? Většině z nás je dnes jasné, že nastal ten správný čas. Celosvětová ekonomická krize, prohlubování spolupráce s Evropskou unií, vývoz našeho zboží, turistika a nakonec i i ti Slováci nás už předběhli.Upřímně. Závidím jim. Řešit celosvětové problémy nejde formou „A já sám, vždycky svého koně osedlám.“ Nejsme na pískovišti sami. Těch báboviček je kolem nás dost. Na naše euroskeptické rohlíky nikdo není zvědavý. Pokud ovšem právě z eura v Čechách neuděláme protiozónový štít a oteplování planety nedáme do jednoho pytle s Lisabonskou smlouvu. Jako bychom už předem vetovali společnou cestu novomanželům. I na jejich cestě bude hodně překážek, ale ani sňatek, ani přijetí eura není opětovné přijetí trestu smrti. Je to snaha vyjít vstříc, co nejdříve značné části obyvatelstva Česka. Argumenty proti jsou velmi často kuriózní a úsměvné. Nebo z nejvyšších pater politiky, kdy politikaření otce zakladatele žene ODS do nesnadného našlapování a popírání sama sebe. Česko potřebuje euro co nejdříve. Včera bylo pozdě. Je úsměvné, ale více k pláči poslouchat pana Kalouska minstra s praxí Ferdy Mravence práce a hlouposti všeho druhu, jak tančí na tenkém ledě. Vládní argumenty jsou, tak jako většina rozhodnutí v této oblasti politická, bez ohledu na potřeby naší země. Bez ohledu na realitu a každodenní praxi. Dřív bylo výjimkou, dnes normální praxí nakupovat v sousedním Německu téměř vše. Je tam levněji. Naši obchodníci jsou nemravní a nenažraní. Často, především nadnárodní řetězce, v Žitavě prodávají to samé zboží levněji než v Liberci. Někomu přechodem na euro prostě sklapne. Většina z nás to bude mít lacinější a to nemluvím o těch, co podnikají,vyrábí a exportují .Ani k těm není vláda přívětivější, ale dost bylo Mečiára a jeho kamarádíčků… Terazky zvostali na chvostíku Čehůni. Nic, co bychom nemohli změnit. Česko může stále řešit spor ambiciózní prezident versus vláda, která evidentně neví kudy kam . Ono sedět na třech židlích dost dobře nejde a sloužit tolika pánům mi připadá blízké klauna s červeným nosem. Dost bylo v Čechách a na Liberecku klanů s červenými nosy. Jednobarevných vlád s vejmínkářem v přístavku na dvorku. Konec srandiček. Je třeba konat. Mincovnu máme za rohem v Jablonci a sousedy 22 km na sever.
Na sedmáka dobré
Jedu si takhle tramvají ráno před osmou od svého urologa ,když do tramvaje na Šalďáku přistoupí dvě vyžlátka s taškami na zádech. Vešla se na jedno tramvajové sedátko. Jejich rozhovor mě vrátil do světa ,kde není nic ztraceno a vše se vrací na svoje původní místo. Děj se co děj . Dějiny se opakují. Odposlechnuté od těch dvou stojí za záznam : ,,Byla jsi včera tam?Ano ,sereš mě ,sereš mě ,mělas rande! Co jste dělali? Nic. Líbali se? Ano . A mávala si rukama ? Co dělám? A co jste ještě dělali? Drželi se za ruce,líbali? Sereš mě ,sereš. Mělas rande. ..Ale na sedmáka dobrý“
A pak jsem z tramvaje vystoupil .Smutný i veselý. Starý pán mířící s receptem do lékárny. Plnou hlavu vzpomínek na dobu ,když jsme si my říkali vole ,vole uhni. Mám bezvadný časáky… A potom ,že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. A v Nise se prohání krásné ryby ,to jediné za mého mládí nepamatuji. Všechno už tu bylo a bylo to krásné. Viď vole ,tak uhni jsou tu mladí,tak ať jim slunce svítí.
A pak jsem z tramvaje vystoupil .Smutný i veselý. Starý pán mířící s receptem do lékárny. Plnou hlavu vzpomínek na dobu ,když jsme si my říkali vole ,vole uhni. Mám bezvadný časáky… A potom ,že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. A v Nise se prohání krásné ryby ,to jediné za mého mládí nepamatuji. Všechno už tu bylo a bylo to krásné. Viď vole ,tak uhni jsou tu mladí,tak ať jim slunce svítí.
Jsou to i naše problémy Liberecka
Všem těm ,co čtou rádi tyhle řádky. Shodneme se i dnes? Mám oprávněný dojem ,že naše vláda udělala krok zpátky. Zakázat dalším Vietnamcům možnost získat povolení k práci v České republice je krok špatný. Úplatkářství českých úředníků na ambasádě v Hanoi zaměňovat za zvyšující se kriminalitu vietnamské komunity u nás v Čechách je nedůstojné ,ponižující .Ukazuje na neschopnost řešit mafiánské chování vlastních pracovníků ministerstva zahraničí ,České policie a nevím koho ještě .Co vím ,řešení naší vlády překvapilo všechny. Je jako z vlády Kocourkova. Své kostlivce ve svých skříních tajíme pečlivě všichni. Určitě i naši Vietnamci ,ale zde je potřeba připomenout ,že jde o komunitu pracovitou ,která naší společnosti dává víc ,než jiní cizinci žijící a pracující v Česku. Jsou nekonfliktní a jejich chuť pracovat je příkladná. Tak jako studijní výsledky a píle Vietnamských dětí zde studujících. A ono neškodí trochu zdravé konkurence a srovnání. Pokud bych musel a já nechci za srovnávat Vietnamce u nás s jinými cizinci ,pak skutečně za nesrovnatelné mohou být označeni současní kosovští Albánci a naši bývalí problémoví přátelé,extrémní arabští studenti a teroristé. Nechci nikomu sahat na svědomí ,ale nalezení řešení naší vlastní neschopnosti vypořádat se s problémy kriminality na úkor vietnamských pracovních sil je dost hanebné až ponižující. Stydím se za krok vlády zrovna tak ,jako když uznala samostatnost Kosova. Jde vždy o krok proti vůli většiny z nás. Rád bych se zde i dnes shodl s většinouz vás. Vietnamci neškodí této repulice. A vylévat vaničku i s dítětem? To vše už tady bylo. Nebo je naše paměť tak krátká? Nemají všichni kolem nás na to ,aby nakupovali dárky pro své pejsky v hodnotě tisíců korun. V této zemi žijí i slušní lidé ,kteří musí chtě nechtě nakupovat u Vietnamců. Chudoba cti netratí. Rozhodnutí České vlády je protispolečenské ,hloupé a nemravné. Nemá nic společného se zdravým rozumem a s řešením problémů ,které česká vláda řeší jako buldozer silou ,ne mozkem.
Sněží
Má dcera a Katka Neumanová mají Vánoce. V Liberci sněží? 400 metrů nad mořem a venku sněží. Je listopad 2008 a za každou vločku děkuji pěkně. Ať Liberec třeba tratí. Sníh bude i kdyby tam nahoře proti byli všichni svatí. Tak nějak se rodí nový svět. Bez iluzí. Technický z velkých ,drahých ,tlustých děl. Naše generace byla přesvědčována ,že poručíme větru dešti. Žel, jak bych si přál ,aby tu bylo teplo po celý rok. Nic z toho. A tak se bavím. Bavím? Co ten umělý sníh bude stát? Není lepší si jít zalyžovat tam ,kam sníh padá sám o své vlastní přirozenosti? Z chyb se člověk má učit ,opakovat je znamená určité podezření. Někdo by měl lidem v Liberci a nejen nám znovu vysvětlit ,proč se to světové lyžování nekoná v Jizerských horách ,či Krkonoších. Zda v tom opět jedou ochranáři přírody, mafiální ,překupníci s pozemky ve Vesci ,spekulanti s naší důvěřivostí. Připomíná mi to pořád to samé. Hurá do přrody. A víte kam? Někam na hrad ,nebo na zámek. Žel není vidět . Kolem je všude plno zelené a ochranáři nepovolí stromy porazit. A přitom tam nemají ,co dělat. Je to jako s tímsvětovým lyžováním. Proč se poškrábat takhle ,když opačně to jde taky…A sakra ,přestalo sněžit…
úterý 2. prosince 2008
Pohádkový kolotoč aneb o čem se v Liberci mluví
Růžena Nasková by byla začala: Milé děti...“, já si vás oslovím, jak budu chtít. Třeba neotřelým:“Bylo, nebylo..“ Budu dědečkem. Dokud neuvidím, neuvěřím. Vy, kteří znáte Jakuba, zavřete prosím ústa. Víme o čem mluvím. Raduji se. Radujte se prosím s námi. Zrovny vy, pane Julínku a váš mluvčí nemáte do toho co mluvit. Bejt po vašem, rodíme někde za vsí. Znám to vaše. Věřím televizi. Porodnice jsou připraveny? To, co slyším odjinud je jen šum a ryk splašených koní. S vámi rodit nebudu. Děkuji prozřetelnosti, že nebydlím v Praze. Hurvínek pana ministra má za to, že někdo chce ublížit šéfovi a vidí za vším třídní boj. Saniťáci v Praze lhou, nemocnice se plaší a prvorodičky si to zas moc berou osobně. Mluvínek páně ministra se potí jako o závod, vyskakuje si a křičí:“To je lež, můj šéf je zlatíčko zlatý! A vy jste zaujatí. Všichni lžou , svět je zlý a můj šéf ví, co mluví.! Znáte věrnějšího pacholíka s titulem magistra?
V době, kdy se porody politizují - kuk! Jsem na druhé straně barikády. Pražské porodnice jsou prázdné a personál si v nich z nudy okusuje navzájem nehty. Obzvlášť v pátek. To si prý řidiči sanitek s rodičkami vymýšlejí mimořádně. K jejich zábavě patří prosit nemocnice v oblasti kam s rodičkami. A co na to nemocnice? Inu, ty si zas vymýšlejí, že mají plno. A furt dokola, do zblbnutí. Sanitky tak jezdí kolem Prahy.
Všichni se baví. Kam s nimi? Jak za Nerudy. Nikde nepřijímají a sanitky krouží a krouží...dokud máma neporodí. Proč obtěžovat porodnici?! Jde to v sanitce nebo i lépe, na benzínové pumpě. Vzadu, na gauči za kasou. Inovaci se meze nekladou. Místo narození: benzínka. Taky dobrý...
„A považte jen, děti zlaté, všechno tohle rozhodnutí bylo jedovaté,“ řekl na mikrofon bratr Cikrt, zvaný Ulhaný Paleček. Arabela otočila prstenem a svět se vrátil do časů před Julínkem, kdy bylo kam rodičky složit. A statečný lapka, Julda Pulda zvaný Třígrošový Doktor, skončil neslavně, lámán v kole, zašit v prasečí kůži, uvařen v kotli, utopen pod Karlovým mostem ve Vltavě. A jak to s tím zdravotnictvím myslel dobře! Šušká se, že ještě než mu ukousli jazyk, požádal o přihlášku do njmenované nové politické strany... Zazvonil zvonec a jedné z mnoha morbidních pohádk z Česka byl konec.
„Tak, Petro, honem, čekám, kdy to bude? Už se těším, jak mu budu číst pohádky.
V době, kdy se porody politizují - kuk! Jsem na druhé straně barikády. Pražské porodnice jsou prázdné a personál si v nich z nudy okusuje navzájem nehty. Obzvlášť v pátek. To si prý řidiči sanitek s rodičkami vymýšlejí mimořádně. K jejich zábavě patří prosit nemocnice v oblasti kam s rodičkami. A co na to nemocnice? Inu, ty si zas vymýšlejí, že mají plno. A furt dokola, do zblbnutí. Sanitky tak jezdí kolem Prahy.
Všichni se baví. Kam s nimi? Jak za Nerudy. Nikde nepřijímají a sanitky krouží a krouží...dokud máma neporodí. Proč obtěžovat porodnici?! Jde to v sanitce nebo i lépe, na benzínové pumpě. Vzadu, na gauči za kasou. Inovaci se meze nekladou. Místo narození: benzínka. Taky dobrý...
„A považte jen, děti zlaté, všechno tohle rozhodnutí bylo jedovaté,“ řekl na mikrofon bratr Cikrt, zvaný Ulhaný Paleček. Arabela otočila prstenem a svět se vrátil do časů před Julínkem, kdy bylo kam rodičky složit. A statečný lapka, Julda Pulda zvaný Třígrošový Doktor, skončil neslavně, lámán v kole, zašit v prasečí kůži, uvařen v kotli, utopen pod Karlovým mostem ve Vltavě. A jak to s tím zdravotnictvím myslel dobře! Šušká se, že ještě než mu ukousli jazyk, požádal o přihlášku do njmenované nové politické strany... Zazvonil zvonec a jedné z mnoha morbidních pohádk z Česka byl konec.
„Tak, Petro, honem, čekám, kdy to bude? Už se těším, jak mu budu číst pohádky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)