Slibný začátek obchodování už na vyšší úrovni a s konkurencí v zátylku povznesla zas o trochu výš císařovna Marie Terezie svým ediktem dne 17. července, kdy udělila Liberci právo konat trhy na vlnu. Nic už pak libereckým obchodníkům nestálo v cestě, aby od 2.března 1849 byly zavedeny trhy každý den a to tam, kde ještě nedávno byly, na prostranství za kostelem v Kostelní ulici. Úplně první se konaly na náměstí před starou radnicí a na Sokolovském náměstí v Liberci, později v ulici Na Bídě.
Tak zvané výroční trhy, jarmarky se konaly na Tržním náměstí a v přilehlé Pastýřské ulici. Výsadou města bylo vyvěsit v době konání trhů na staré radnici prapor. Výroční trhy to nebyl jen svátek, ale velmi tvrdá práce, kterou ovšem odprovázely vysoké výdělky, objednávky a nové zakázky. Vše se odvíjelo od toho, jak daleko bylo město od hlavní dopravní tepny spojující hlavní město s dalšími i zahraničmími významnými oblastmi. Ještě v nedávné minulosti byl Liberec mimo hlavní silnici z Prahy na sever k Žitavě a do Němec. To ještě hlavní cesta vedla přes Kuřivody a Jablonné. Rozvojem výroby, nabídkou a následným prodejem, především textilního zboží, byl Liberec úspěšný. Prostřednictvím nabídky a poptávky, pozdějších výstavních trhů a to již od prvních poválečných let, včetně těch po 2.Světové válce.
Žádné komentáře:
Okomentovat