V Libereckém kraji hořelo kdysi tolik, že obecní kroniky oheň a vysokou vodu měly jako neodmyslitelnou aktivitu, obecní kolorit dění. Když se shora přijela komise, nestačila se vrchnost divit. Zničená sídla vždy znovu povstala, jak bájný pták Fénix z popela. Ač vždy shořelo téměř vše nebo to voda odnesla, byla jen otázka měsíců, kdy po ohni a velké vodě nezbylo než pár řádek v obecní kronice. Přesto šlo vždy o tragédii, kdy postižení ztratili své blízké, majetek a často i střechu nad hlavou. A znovu a znovu se stavělo blízko vody nebo na shořelých základech, protože už zítra bylo třeba někam složit hlavu, uvázat psa, ohradit slepice. Z pamětí kronikáře A. Nováka vybírám den 26. červenec 1834:
„Byl truchlivý a strašlivý pro město Vysoké (tehdy v Boleslavském kraji, panství Semilské, patřící Vysoce osvícenému panu knížeti Rohanovi). Večer o půl osmé vyšel oheň z neznámé příčiny z kůlny J. G. Dříve než obyvatelé, jenž větším dílem na poli pracovali, k pomoci přišli, již 10 domů v plameni stálo, oheň se pořád dál a dál rozmáhal tak, že ani s konví ani se stříkačkou přístupu nebylo. V hodině stálo v ohni již 144 domů, 63 stodol kromě srubů a množství zásobního dříví i otýpek v plamenu. Hašení bylo marné, neb střechy palčivým sluncem vyschlé chytaly oheň co papír, každý obyvatel jen svého a své rodiny životy hájil a z města utíkal…“
Stříkačka ze Semil a Lomnice (půl třetí hodiny a půl páté hodiny vzdálená místa) přišla již pozdě, neb města tu více nebylo. V 11 hodin v noci bylo dílo zkázy dokonáno až na několik domů u Tříce stojících. Smutné to podívání. Tu, kde město stálo, jsou jen rozbořené zdi a holé komíny. Chrám Páně, ozdoba města a dům farní též vyhořely. Jest k politování, že jen 11 obyvatelů při ústavu na oheň jest pojištěno. 231 rodin jest nyní bez obydlí a ostávají dílem po stodolách a u příbuzných po vesnicích rozptýlení.
„Druhý den časně ráno slovutný Semilský vrchnostenský úřad, hned na to lomnický pan Petr Šlechta, co dobrodinec známý, pak městečko Lomnice, Železný brod, Jilemnice, Liberec a jiná místa chlebem a šatstvem pohořelým na pomoc chvátaly. Od strany slavných úřadů a okolních obyvatelů se vynasnažil nejvíce kominický mistr Josef Hofman z městečka Lomnice, který s nebezpečím života všudy s ohněm zápasil. Dveře vyrazil a konopným vodovodem od stříkačky jsa ozbrojen a vodu na sebe čas po čase stříkaje, až živlu odolal.“
Tolik zápis z kroniky. Dnes nikdo z nás nemůže popravdě říct, jak by zareagoval v podmínkách tak extrémních. Není nic horšího, než když hoří město. Město, které ještě včera žilo. Město plné života a lidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat