Když jsem byl před 50 lety
vojákem základní prezenční služby, měl jsem před sebou 2 roky v zeleném a
ubytování v kasárnách. Moji velitelé byli z části veteráni druhé světové války,
z části příslušníci našich vojsk na západní frontě, Svobodovci z východu. S
podivem tu byli i Vládní vojáci, kteří sloužili ještě za protektorátu
Hitlerovi, účastníci Slovenského národního povstání, vojáci Slovenského státu,
kteří odmítli poslušnost nacistům, mladí důstojníci, co absolvovali důstojnickou
školy už v socialistickém Československu. Ti všichni nám veleli, ti všichni v
té době tvořili Československou lidovou armádu, jejíž vrchním velitelem byl prezident
republiky.
Bylo dvacet let po válce a byl
mír. Staří kozáci vzpomínali na válku, mladí mluvili o tom, že není kde se
proslavit. Náhle bylo málo hrdinů. Konflikty jako Maďarsko 1956, Berlínská zeď a
rakety na Kubě sice mobilizovaly, ale mír se podařilo udržet. Země třetího
světa zvyšovaly svůj význam a státy jako Jugoslávie, Indie, Čína, Indonésie
a Arabské státy se toho dožadovaly velmi hlasitě.
Národnostní uvědomění černého
kontinentu, arabských států Blízkého východu přimělo západní velmoci k
politice, která záhy vyústila v podporu nacionálních režimů. Mladí důstojníci
těchto zemí za podpory USA, a především náboženských vůdců svých zemí osnovali
změny režimů, růst nacionalismu vedoucí k nenávisti k Židům, křesťanům, všemu,
co nepochází od proroka Mohameda. To postupně vedlo ke změnám v demografickém rozložení sil
prosperujících států Evropy. Na úkor zákonů hostitelských zemí se současní
emigranti s druhou a třetí generací těch prvních stali skutečnou hrozbou demokratickým státům
Evropy. Především těm, které se podílejí na boji s „Islámským státem“.
Nestandardní chování mohamedánů
vůči hostitelům vede v současné době ke konfliktu mezi zastánci multikulturního
porozumění a těmi občany Evropy, kteří vidí v invazi ohrožení národní
existence, strach z násilností na židech, křesťanech i nevěřících.
To vyvolává extremismus u části obyvatel,
kteří nejsou spokojeni s řešením, s migrační politikou, kterou realizují
jednotlivé vlády zemí Evropy včetně té naší. Pokud se nepodaří koordinovat boj
s islámským extremismem, může to v tom horším případě vést až k občanské válce
v Evropě, kde takový konflikt nepamatujeme už víc jak 70 let. Pokud do toho
nepočítáme válku na Balkánu.
Žádné komentáře:
Okomentovat