Vám, co
postáváte i tam, kde se dobře sedává, tam kam chodívalo i Jeho Veličenstvo
samo. Tam, odkud skrze okno nebylo slyšet pláč, když se odstěhoval kdovíkam
ten, co tu bydlel s Vámi. V pokoji necháváte svítit malou žárovku,
televizi nezapínáte. Z knihovny si nosíte jen smutné příběhy.
Píši Vám, i
když vím, že žádnou poštu nečekáte. Být sama doma je i pro silnou ženu těžká
věc. Už mockrát jste si řekla, že mít doma psa nebo kočku by byla trefa. Nic
z toho nikdy neuděláte, pokaždé zvítězila jiná varianta. Peníze nehrají
žádnou roli. Spíš řekl bych, jak Vás znám, zvítězila pohodlnost. Časně vstávat
a venčit psa v té zimě se Vám nezamlouvá.
Píši Vám a
dozajista se na mě nezlobíte. Pugét a bonboniéra by to spravily. Nic
z toho nebude, nemám na rozhazování. Ale počkejte, mám nápad! Pošlu Vám
něco jiného, zábavného. Chlapa, co nabízí relax a léčbu magnetem a zároveň ho
prodává. Takové peníze doma nikdo nemá, ale on je neodbytný a prodá i na
měsíční splátky.
Píši Vám, má
drahá, že dnes nefouká, slunce je v pohodě a nespálí Vás. Kdo chce, sedne
si na lavičku, dá se i lehnout do trávy. Píši Vám a posílám něžné pozdravy z Macochy
a vzkaz od kolegy, co Vás taky zná a myslí si, že máte jít zase mezi lidi. Jen
tak, se svetrem přes ruku, s malou kabelkou přes rameno. Nezapomeňte si
sluneční brýle a mobil by neměl zůstat doma na stole.
Píši Vám a
připomínám – zavřete okno do kuchyně, na chodbě i okno do dvorku. Člověk nikdy neví… Obloha se začne zatahovat a než
bys řekl švec, je venku tma a bůhví, kde se vzal první blesk, který rozetnul
oblohu.
Píši Vám a
vzpomínám, kolikrát mne samotného počasí vyšplouchlo a donutilo zrychlit krok a
spěchat hasit, co nepálilo. Píši Vám na zarosené ranní okno ukazováčkem zmrzlým
na kost. Píši a vzpomínky řadím jednu za druhou. Venku dnes bude opravdu krásně
a na co sáhnete, rozkvete. To vše a mnoho dalšího najdete v oblacích nad
Vaší hlavou. Vítr co chvíli žene vše od předu dozadu, od Ještědu k Ojbínu.
Píši Vám a přeji teplo v krbu, mnoho let, přátel, květin ve váze, vína ve
džbánku…
S pozdravem
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat