„Právě se vracím z Hradu...“
Stalo se rovněž v únoru, ale ne v roce 1948. Píše se únor 2009. Za pět dní Karel Gott zazpívá českou hymnu na zahájení Mistrovství v klasickém lyžování Liberec 2009. Právě se vracím ze svatostánku, synagogy židovské komunity Libereckého kraje. Z vernisáže fotografií Šimona Pikouse „Triumf of the will“ česky „Vítězství vůle“ nebo snad zvůle?...
Přišlo nás dobrých 200 známých i neznámých tváří. Spíš bych řekl známých. Zahájení výstavy se neobešlo bez překvapení. Zpěvem i hudbou nás pozdravil samotný protagonista zvůle i násilí na židech, v hudbě ale jen těžko překonatelný R. Wagner. Ó Adonai! Jak je ten svět pestrý a bohatý na překvapení... Jen těžko si dovedu představit v arabské mešitě takovou toleranci, s jakou jsme tleskali Wagnerovi v synagoze my.
A tak jsem se ještě jednou rozhlédl v davu, kdo všechno přišel na Pikousovu výstavu. Mohu-li to tak říci, pak tam byli všichni, co v Liberci „něco znamenají“. Odmyslíme-li si ovšem garnituru politických vůdců napříč politickým spektrem. Ti bdělým okem si hlídají svá křesílka, posty a pašalíky. Omlouvám se výjimkám, těm, kteří objektivně přijít nemohli. Nepřišli ani ti, kteří se stali zdrojem – prapříčinou „přijít a vyfotit“. Naši mistrovští lyžníci, proklínaní a zatracovaní pro své lyžování a s tím spojené vesecké dobrodružství.
Ano, o tom ta výstava je. Jak duch pokořil hmotu a hmota se, nevěda co počít, dostala do konfliktu s dobrým chováním. Tráva že je zelená? V tom případě vadí...Vadí - nevadí. Jsouce obrněni funkcí dovolíme si vše. Viz vize Spacia v ubohém Liberci. Ovšem s podporou radnice – nemožné na počkání.
To se však netýká výstavy fotografií Šimona Pikouse mladšího. Obratného a zdatného fotografa, kterému neschází šmrnc a umělecké cítění. Maje potřebu návštěvníkům onoho světového lyžování ukázat odvrácenou tvář lesku, ukázal i bídu kurtizán... S pokorou, která schází politikům si prošel Vescem s fotoaparátem a zakonzervoval nám atmosfétu Uhdeho „kouzla nechtěného“. Ne, nikdo tu nemluví o penězích, ztrátě iluzí a marastu lidské marnosti. Jsme jenom lidé chybující. Mlčící volící většina s dobrým i špatným vkusem. Já bych vodil na výstavu školy. Aby se děti v praxi přesvědčily, co to je být v opozici. Nebát se a nekrást.
Jak příznačné, Šimone! Tlučeš kladivem hřebíčkům na hlavičku. Tlučeš tím foťákem jako paličkami na buben. Tak nějak by to však mělo být. Natruc mocným a ulhaným. Jsi v postavení autora Lazebníka sevillského, kteý svým sarkasmem pomohl zbořit systém. Ať žijí hry! Divadelní i ty skromější i fotografické výstavy. Dobrého vždy pomálu. A přesto se našlo i v našem městě. A vystavuje na správném místě. Krásné fotky. Dokument i poselství. Všem. Že umí fotit není pochyb. Ukázal směr. Ani fotka nemusí být prázdnou nábojnicí. Může být i světlicí svítící na cestu těm, kteří rovněž umí, ale dosud mlčí.
čtvrtek 12. února 2009
středa 11. února 2009
Není domácnost jako domácnost
Není domácnost jako domácnost aneb Kam v současné době s penězi?
Je čas se vážně zamýšlet, kam investovat volné finance vaší rodiny. Nabídka je slušná. Investigativní novináři nám bez uzardění předkládají nabídky, ze kterých až zůstává rozum stát. V době, kdy čekáte na důchod ve výši 6.600,-Kč nebo když si za měsíční práci odnášíte 12.000,-Kč si z jejich nabídky vskutku vyberete.
Je z čeho vybírat. Nabyl jsem dojmu, že ne půjčky, ale investice drobných střádalů, živnostníků a zaměstnanců budou těmi, kteří vyřeší hospodářské potíže České republiky, potažmo krizi světových bank. To ona tlačí ceny platiny dolů, zlato naopak stoupá. A tak, česká rodinko, tauvažuj. Zbavíš se platiny a nakoupíš zlato? Nakoupíš platinu a prodáš zlato? Toť Hamletovská otázka, ale plně korespondující s „myšlením“ českého ekonoma. Uvažujte!
Šedesátiprocentní zisk za čtyři roky. Zdroj – Mincovna Jablonec nad Nisou. To jistě potěší všechny české rodiny, co nevědí, kam s penězi. To je důvod, proč si utáhnout opasky. Hitem je a bude zlato, ale i ta platina má šanci. Nejlepší budou jablonecké medaile o průměru 85 milimetrů – půlkilogram ryzího kovu.
A tak vy všichni, drazí spoluobčané, z Liberce, Jablonce, Turnova a České Lípy, vy všichni, co nevíte kam s penězi, důchody a dividendami!Víc nečekejte a kupujte nám drahé kovy! Pomohou nám vybřednout z marastu krize společnosti, ve které žijeme.
A ještě jednu pro zasmání. Romové v Čechách odmítli, aby v Čechách byla Celosvětová romská banka. A opět jeden bezva návrj na řešení energetiky v Čechách. Nic nestojí v cestě desetitisícům malých elektráren náhradou za dostavbu Temelína. Z dílny Strany zelených. Jak blízké, jak blízké padesátým létům minulým, kdy se snad doporučovalo všem, co mají balkón, vanu – pěstovat prase. A citrony. Do každé prasečí huby. Bože, ti samospasitelní zelení! Dají vám i práci. Hledají kontrolory, kteří budou kontrolovat čím kdo topíte v kamnech. Na místě. A budou nekompromisní. V padesátých letech se tahle úchylka od morálky léčila vislemi.
Jsme učenlivým státem Nové Evropy. To bylo za protektorátu, dnes za Evropské unie. Děláme víc než musíme. A tak si společně a s vervou zazpívejme s Jeníkem z Prodané nevěsty: ..a chalupu a chalupu dostane od táty (samozřejmě s hypotékou). A na cestě jsou exekutoři, exekutoři...
Je čas se vážně zamýšlet, kam investovat volné finance vaší rodiny. Nabídka je slušná. Investigativní novináři nám bez uzardění předkládají nabídky, ze kterých až zůstává rozum stát. V době, kdy čekáte na důchod ve výši 6.600,-Kč nebo když si za měsíční práci odnášíte 12.000,-Kč si z jejich nabídky vskutku vyberete.
Je z čeho vybírat. Nabyl jsem dojmu, že ne půjčky, ale investice drobných střádalů, živnostníků a zaměstnanců budou těmi, kteří vyřeší hospodářské potíže České republiky, potažmo krizi světových bank. To ona tlačí ceny platiny dolů, zlato naopak stoupá. A tak, česká rodinko, tauvažuj. Zbavíš se platiny a nakoupíš zlato? Nakoupíš platinu a prodáš zlato? Toť Hamletovská otázka, ale plně korespondující s „myšlením“ českého ekonoma. Uvažujte!
Šedesátiprocentní zisk za čtyři roky. Zdroj – Mincovna Jablonec nad Nisou. To jistě potěší všechny české rodiny, co nevědí, kam s penězi. To je důvod, proč si utáhnout opasky. Hitem je a bude zlato, ale i ta platina má šanci. Nejlepší budou jablonecké medaile o průměru 85 milimetrů – půlkilogram ryzího kovu.
A tak vy všichni, drazí spoluobčané, z Liberce, Jablonce, Turnova a České Lípy, vy všichni, co nevíte kam s penězi, důchody a dividendami!Víc nečekejte a kupujte nám drahé kovy! Pomohou nám vybřednout z marastu krize společnosti, ve které žijeme.
A ještě jednu pro zasmání. Romové v Čechách odmítli, aby v Čechách byla Celosvětová romská banka. A opět jeden bezva návrj na řešení energetiky v Čechách. Nic nestojí v cestě desetitisícům malých elektráren náhradou za dostavbu Temelína. Z dílny Strany zelených. Jak blízké, jak blízké padesátým létům minulým, kdy se snad doporučovalo všem, co mají balkón, vanu – pěstovat prase. A citrony. Do každé prasečí huby. Bože, ti samospasitelní zelení! Dají vám i práci. Hledají kontrolory, kteří budou kontrolovat čím kdo topíte v kamnech. Na místě. A budou nekompromisní. V padesátých letech se tahle úchylka od morálky léčila vislemi.
Jsme učenlivým státem Nové Evropy. To bylo za protektorátu, dnes za Evropské unie. Děláme víc než musíme. A tak si společně a s vervou zazpívejme s Jeníkem z Prodané nevěsty: ..a chalupu a chalupu dostane od táty (samozřejmě s hypotékou). A na cestě jsou exekutoři, exekutoři...
neděle 8. února 2009
Lakotní lékárníci
Už mně ti lakotní lékárníci štvou. Je tomu tři roky, co po mně chtěli podpis pod rezoluci, že je MUDr. Rath ožebračuje a že budou muset zavírat. Hahaha. Lékárníci a zavírat! Posuzuji podle inzerátů. Mají platy, že se ostatním o nich může jen zdát a hrdlí se o každý padesátník. Jedna z nejbohatších vrstev společnosti.
A je to opět tady. V lékárnách nemají nic jiného na práci, než že pro vás mají nové rezoluce, dopisy. Ochraňte naše třicetikoruny! Kam ony třicetikoruny jdou? Co se za ně v lékárnách zlepšilo za ten rok jejich vybírání? Nevšimnul jsem si ničeho. Zbohatli majiteleé, doufám, že i zaměstnanci, ale ve vztahu k pacientům? Nevím, nezaznamenal jsem.
Lakota (dodržování regulačních poplatků) určité skupiny našich spoluobčanů je příznačná. Zdá se, že bohatý musí být ještě bohatší, jinak uspokojení nedojde. A pokud se zrovna lékárníci odvolávají na rovnocennost občanů, tak právě tady bych křičel. Opravdu jsou přesvědčeni, že pokud jim nedám 30 korun, pak jejich děti nevystudují? Mně to připadá, jako by milionář klečel u kostela a prosil o milodar. To jsou ty naše pravicové zákony. Bohatým přidat, chudým to po česku „osladit“. Samozřejmě, že nejde o regulační poplatky. Jde o to, zda zákonodárci cítí potřebu nutnosti solidarity mezi bohatými a chudými. Pokud ji necítí, pak se není čemu divit. Prohrané krajské volby, masivní posun voličů doleva.
Vážení, probuďte se! Vaši lékárníci by vám měli pustit žilou. Pokud jim obnovíte třicetikorunové odpustky, jsou vašimi na každý způsob. Za prachy uděljí lidi všechno...a lékárníci o něco víc.
A je to opět tady. V lékárnách nemají nic jiného na práci, než že pro vás mají nové rezoluce, dopisy. Ochraňte naše třicetikoruny! Kam ony třicetikoruny jdou? Co se za ně v lékárnách zlepšilo za ten rok jejich vybírání? Nevšimnul jsem si ničeho. Zbohatli majiteleé, doufám, že i zaměstnanci, ale ve vztahu k pacientům? Nevím, nezaznamenal jsem.
Lakota (dodržování regulačních poplatků) určité skupiny našich spoluobčanů je příznačná. Zdá se, že bohatý musí být ještě bohatší, jinak uspokojení nedojde. A pokud se zrovna lékárníci odvolávají na rovnocennost občanů, tak právě tady bych křičel. Opravdu jsou přesvědčeni, že pokud jim nedám 30 korun, pak jejich děti nevystudují? Mně to připadá, jako by milionář klečel u kostela a prosil o milodar. To jsou ty naše pravicové zákony. Bohatým přidat, chudým to po česku „osladit“. Samozřejmě, že nejde o regulační poplatky. Jde o to, zda zákonodárci cítí potřebu nutnosti solidarity mezi bohatými a chudými. Pokud ji necítí, pak se není čemu divit. Prohrané krajské volby, masivní posun voličů doleva.
Vážení, probuďte se! Vaši lékárníci by vám měli pustit žilou. Pokud jim obnovíte třicetikorunové odpustky, jsou vašimi na každý způsob. Za prachy uděljí lidi všechno...a lékárníci o něco víc.
„Liberec“ a přesto není Liberec jako Liberec
Tak, jako nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, nenajdeš dvě stejné tváře. A stalo se! Jedna z nových tváří města je na světě. Nová fotografická kniha o Liberci a jeho okolí, „Liberec“ nám dosud neznámého fotografa Libora Sváčka z jižních Čech, skvostná nádherná kniha vydavatelství MCU s.r.o. Z Českých Budějovic.
Kniha vydaná k příležitosti Mistrovství v klasickém lyžování Liberec 2009 přispěje k celkové potěše každého, kdo město zná nebo je navštíví. Jde o knihu barevných fotografií, knihu elegantní tváře, která vás pohladí, kterou si třeba jen tak pro radost prolistujete než ulehnete ke spánku. Vím o čem mluvím. Viděl jsem, jak se rodila a měl jsem k ní výhrady. Dnes už je nemám.
Byla to šťastná volba vybrat si přespolního fotografa, který neví, odkud se radnice nejlíp fotí? Jsem totiž zvyklý na to, odkud se pořizují jednotlivé záběry města. A je tu překvapení! I Liberec lze fotit z netradiční výšky, strany... Autor, jako by veden pradávným instinktem, našel novou cestu, která hýří duhovými barvami, sluncem, deštěm i sněhem. Stránku po stránce lze procházet jako „nóbl“ galerií a listovat mistrovými obrazy. Libor Sváček opravdu překvapil.
Bál jsem se opět nové knihy o Liberci. Mám město rád a jeho šat se mění. Má nový šatník. Je jako nevěsta. Není-li krásná, není co do svatebního alba fotit. A Sváčkovy fotky? Řekl bych: „Není co měnit“. Kniha mohla být i větší. Listování v ní jen potvrzuje, že jde o město, kde bys mohl žít. Co jednotlivá fotografie, to čistá mořská perla a kniha pak jako perlový náhrdelník. Schází snad jediné. Knihu si obstarat a občas se v ní projít městem.
Projít se ulicemi spláchnutými deštěm, posedět v parcích, poslouchat dětský smích a šepot města v podvečer za shonu dopravy a tisíců chodců. Poslouchat, čím vzdychá za nocí, blíž chladnému ránu. Město vonící azalkami a esencemi smrkových šišek, výfuky spáleného benzínu a smogu blízkých továren. Je opravdu tak krásné? Je, opět vám říkám, je. Je to Liberec sportu, škol a továren, město viděné novýma očima, město, které jsem dosud takhle neznal.
Kniha s „netradičním“ názvem Liberec, 184 stran, 135 původních fotografií s doprovodným textem v sedmi jazycích, kterou vám mohu doporučit.
neděle 1. února 2009
Názor čtenáře denního tisku
Nastal čas, aby občané našeho státu začali uvažovat, zda naše setrvání v Evropské unii je smysluplné. Zatím nám téměř nic v Unii neschází, ale každý den se prostřednictvím médií dozvídáme, co nám Unie „zatím“ jen doporučuje. 1/3 dětí do jeslí. Za socialismu chodilo do jeslí v ČR 12% dětí.
A další „blbosti“ - nařízení, která skutečně omezí naši suverenitu po schválení Lisabonské smlouvy se rychle dostaví. Další hřebíček do rakve Evropy i naší suverenity bude přístup Turků –muslimů do řad členů Evropské unie. To nemůže být pravda! Turecko pomalu, ale jistě zastává militantní postoj k jedinému demokratickému státu Blízkého Východu – Izraeli. Turci sami opětovně, bez ohledu na veřejné mínění zbytku světa vraždí své kurdské spoluobčany. Ne, Turci do Evropy, do EU nesmí. Pokud ano, i díky Lisabonské smlouvě by měla Česká republika zvážit naše setrvání ve svazku států, kde budeme pouze do počtu. Vydejme se cestou zbytku Evropy, která do EU nevstoupila a nevstoupí. Podržme si výhody „Schengenu“, možnost cestovat mezi státy EU bez pasu a možnost mít společnou měnu euro.
Rozhodně se nevzdávejme možnosti suverenity a samostatnosti. Lisabonské smlouvě říkám ne.
A další „blbosti“ - nařízení, která skutečně omezí naši suverenitu po schválení Lisabonské smlouvy se rychle dostaví. Další hřebíček do rakve Evropy i naší suverenity bude přístup Turků –muslimů do řad členů Evropské unie. To nemůže být pravda! Turecko pomalu, ale jistě zastává militantní postoj k jedinému demokratickému státu Blízkého Východu – Izraeli. Turci sami opětovně, bez ohledu na veřejné mínění zbytku světa vraždí své kurdské spoluobčany. Ne, Turci do Evropy, do EU nesmí. Pokud ano, i díky Lisabonské smlouvě by měla Česká republika zvážit naše setrvání ve svazku států, kde budeme pouze do počtu. Vydejme se cestou zbytku Evropy, která do EU nevstoupila a nevstoupí. Podržme si výhody „Schengenu“, možnost cestovat mezi státy EU bez pasu a možnost mít společnou měnu euro.
Rozhodně se nevzdávejme možnosti suverenity a samostatnosti. Lisabonské smlouvě říkám ne.
Véčko
Jsou časopisy a časopisy. Ten, který mi přišel do schránky se jměnuje „Véčko“. Už hezkých pár roků jej pozoruji. Jak roste, sílí a je číslo od čísla čtivější. A ještě před pár roky jsem si říkal, že to Véčko má hroznou grafiku. Je dobře, že tomu tak dnes není. Dnes bych řekl, že je důstojný Libereckého kraje, ba co víc, že je opravdu reprezentativní.
Především si tenhle čtvrtletník pro každého, kdo chce být v obraze, staví cíle, které se mu daří plnit. A také se stalo krajským časopisem nejen, co do obsahu, ale i proto, že od nového roku má své pořady na Rádiu Dobrý den (93,3FM).
Nevím, zda Véčko jednou nezmění svůj tvar, ale to je věc redakce a čtenářů. Mě se prostě líbí a byl jsem nadšen obsahem zimního čísla. Na kvalitním papíru, ve velmi dobré barevnosti jsem si přečetl nanejvýš zajímavé články od Krkonoš po Kamenický Šenov, z pomezí Liberci až po Semilsko: Ještěd fenomén, Příběh medaile z Jablonce n. Nisou, 100 let kina Varšava a spoustu dalších zajímavostí z kultury, sportu a dějin liberecké oblasti.
Za snad nejhezčí, co jsem kdy četl v takovém časopise, byl rozhovor s kapitánem Českých vodních skautů, turnovským rodákem Vláďou Cvrčkem (Vezírem), s panem Vladimírem Vlkem o libereckém Foma klubu a jeho nádherných fotkách a rozhovor se známým spisovatelem Milošem Zapletalem, jehož čtyřdílná „Velká encyklopedie her“ (1985-88) se stala nepostradatelnou pro všechny, kteří pracují s dětmi.
Véčko je 96 stran velmi, velmi čtivého textu, svěžího jako kolektiv, který vede mladá šéfredaktorka Gabriela Volná Garbová.
Buďmě opravdu rádi, že v Libereckém kraji máme čtvrtletník, který pobaví a poučí. Který připomene, na co bychom neměli zapomenout a co krásného je kolem nás. Učme se znovu vidět krásu přírody očima lidí, kteří mohou být hrdi na svou historii. K tomu přispívá Véčko. Díky! Už se těším na příští.
Především si tenhle čtvrtletník pro každého, kdo chce být v obraze, staví cíle, které se mu daří plnit. A také se stalo krajským časopisem nejen, co do obsahu, ale i proto, že od nového roku má své pořady na Rádiu Dobrý den (93,3FM).
Nevím, zda Véčko jednou nezmění svůj tvar, ale to je věc redakce a čtenářů. Mě se prostě líbí a byl jsem nadšen obsahem zimního čísla. Na kvalitním papíru, ve velmi dobré barevnosti jsem si přečetl nanejvýš zajímavé články od Krkonoš po Kamenický Šenov, z pomezí Liberci až po Semilsko: Ještěd fenomén, Příběh medaile z Jablonce n. Nisou, 100 let kina Varšava a spoustu dalších zajímavostí z kultury, sportu a dějin liberecké oblasti.
Za snad nejhezčí, co jsem kdy četl v takovém časopise, byl rozhovor s kapitánem Českých vodních skautů, turnovským rodákem Vláďou Cvrčkem (Vezírem), s panem Vladimírem Vlkem o libereckém Foma klubu a jeho nádherných fotkách a rozhovor se známým spisovatelem Milošem Zapletalem, jehož čtyřdílná „Velká encyklopedie her“ (1985-88) se stala nepostradatelnou pro všechny, kteří pracují s dětmi.
Véčko je 96 stran velmi, velmi čtivého textu, svěžího jako kolektiv, který vede mladá šéfredaktorka Gabriela Volná Garbová.
Buďmě opravdu rádi, že v Libereckém kraji máme čtvrtletník, který pobaví a poučí. Který připomene, na co bychom neměli zapomenout a co krásného je kolem nás. Učme se znovu vidět krásu přírody očima lidí, kteří mohou být hrdi na svou historii. K tomu přispívá Véčko. Díky! Už se těším na příští.
Textilana v obrazech a datech
Textilana v obrazech a datech
Autor: Vlasta BergmanováZvláštní poděkování patří: Evě Koudelkové za úpravu textů a redakční práce, Pavlu Koudelkovi za úspěšné grafické pojetí knihyVydala: Technická universita LiberecPočet stran 264
Čas od času si udělám radost a podělím se s vámi o pocit, který jsem získal přečtením pěkné knížky. „Textilana v obrazech a datech“ je kniha velkého formátu přesahující svým významem okruh čtenářů Libereckého kraje. Knížka, ke které jsem přistupoval s mimořádným zaujetím, Nebylo totiž v naší zemi mnoho takových podniků jako byla Textilana. Autorka srovnává Textilanu s firmou Baťa. Ano, to je adekvátní srovnání.
Moderní dějiny Libereckého kraje dané průmyslovou revolucí počátku 19. století jsou i dějinami rodiny textilních průmyslníků a donátorů -Lienigů, úzce spjatých s Textilanou. Kniha autorky V. Bergmanové je historickým obrazem, nahlédnutím za oponu, na jeviště mapující krok za krokem dějiny regionu.
Pro mne osobně je kniha nahlédnutím do rodinných tradic spjatých s textilním průmyslem. Vyprávěním „o starých dobrých časech“, kronikou mnoha rodin liberecka, jablonecka, semilska, frýdlantska, českodubska a českolipska. Jen v Liberci, při vyslovení příjmení si vybavíte mnohé z těch, které jste mohli potkat na jejích dlouhých chodbách, ve výrobních halách a skladech.
Textilana se skutečně stala za svá dlouhá léta existence pro občany severních a východních Čech fenoménem, často jedinou možností, jak uživit rodinu.
Autorka doprovází své čtenáře, dá se říci rok po roku, krok za krokem vzrušující atmosférou růstu až po pád firmy. Je to úděl, osud, který nedovolí velikánům usednout na trůn nesmrtelnosti. Není takového, byť významného subjektu, který by narušil koloběh a řád světa. Nevěřil nikdo z nás, jak Textilana skončí, byť prorostla městem, okresem i krajem, celou zemí. Stala se symbolem, ale i to bylo málo. Jejím osudem bylo zemřít. Z obrovské aglomerace, směsi hal, dvoran, nádvoří, skladů a ramp zůstal, jak poznamenala autorka, rodící se nový ekosystém hlodavců, zítra chráněných ve všelikeré náletové zeleni zakrývající rozlehlou opuštěnou pláň.
Kniha o Textilaně je nadčasovou učebnicí reality. Pohledem bez zbytečně sugestivní reakce na dějinné zvraty. Snad právě objektivní, až chladné posouzení stavu, dobové ilustrace, fakta a střízlivá dokumentace mě vedou k přesvědčení, že autorka zvolila správný postup, jak sdělit své poznatky čtenářům. Seznamuje své čtenáře strohou, přesto odpovídající formou o věcech, které jsme nevěděli nebo na které jsme již zapomněli. Je ovšem na místě vyzdvihnout pasáže knihy, jako je Prosperita podniku spojená s lidmi na vedoucích pozicích (národní správce V. Čepelka a J. Maršík), kteří po roce 1945 obnovili slávu výroby textilu v naší republice. Ředitelů a organizátorů, kteří stáli za úspěchy Textilany po roce 1950. Ředitelů jako byli například R. Nejezchleb, J. Vrba, J. Bitnar, A. S. Nosek.
Textilana byla i u vzniku Textilní fakulty Vysoké školy technické v Liberci. Její úspěšní absolventi pracovali v provozech Textilany po celé republice. Mnozí, kteří prošli praxí v Textilaně našli uplatnění právě na Textilní fakultě Vysoké školy – univerzity. Vždyť i sama autorka knihy učí dnes na této univerzitě. I můj osobní vztah ke knize je dán přátelstvím k osobám v knize právem vzpomenutým, profesoru Militkému a Křištůvkovi, docentům Moravcovi a Odvárkovi.
Ano, Textilana se stala součástí mnoha životů celých generací řady oblastí naší republiky. Jsme sblíženi osudem, osudem Textilany. Ať otevřete knihu na kterékoli stránce, budete konfrontováni novými a novými fakty, fotografiemi hal a provozů, které žel už dnes nestojí, nebo se známými tvářemi, které dosud potkáváte v ulicích Liberce, Jablonce, Turnova...
Autorka se nevyhnula a bravurně zpracovala i epilog příběhu, závěrečnou část knihy, kde složila hold lidem, kteří jméno Textilany proslavili. Pojmenovala Textilanu jako pozitivní fenomén doby. Dne splocha připravená pro hromadnou zábavu – dětské kolotoče a houpačky. Nic z toho se nekoná. Žádné melodrama. Nový nadnárodní investor není z rodiny „Gründlerů“. Kolo dějin se točí kupředu a zázraky se nedějí. Textilany už není. Není náhrobního kamene, není, kam umístit epitaf.
Rád bych Vám, paní Bergmanová, poděkoval jménem mnoha rodin textiláků tohoto kraje za krásnou rodinnou kroniku jejich života, která dělá čest jménu Textilana, ale i vám, která jste ji tak správně pojmenovala
Autor: Vlasta BergmanováZvláštní poděkování patří: Evě Koudelkové za úpravu textů a redakční práce, Pavlu Koudelkovi za úspěšné grafické pojetí knihyVydala: Technická universita LiberecPočet stran 264
Čas od času si udělám radost a podělím se s vámi o pocit, který jsem získal přečtením pěkné knížky. „Textilana v obrazech a datech“ je kniha velkého formátu přesahující svým významem okruh čtenářů Libereckého kraje. Knížka, ke které jsem přistupoval s mimořádným zaujetím, Nebylo totiž v naší zemi mnoho takových podniků jako byla Textilana. Autorka srovnává Textilanu s firmou Baťa. Ano, to je adekvátní srovnání.
Moderní dějiny Libereckého kraje dané průmyslovou revolucí počátku 19. století jsou i dějinami rodiny textilních průmyslníků a donátorů -Lienigů, úzce spjatých s Textilanou. Kniha autorky V. Bergmanové je historickým obrazem, nahlédnutím za oponu, na jeviště mapující krok za krokem dějiny regionu.
Pro mne osobně je kniha nahlédnutím do rodinných tradic spjatých s textilním průmyslem. Vyprávěním „o starých dobrých časech“, kronikou mnoha rodin liberecka, jablonecka, semilska, frýdlantska, českodubska a českolipska. Jen v Liberci, při vyslovení příjmení si vybavíte mnohé z těch, které jste mohli potkat na jejích dlouhých chodbách, ve výrobních halách a skladech.
Textilana se skutečně stala za svá dlouhá léta existence pro občany severních a východních Čech fenoménem, často jedinou možností, jak uživit rodinu.
Autorka doprovází své čtenáře, dá se říci rok po roku, krok za krokem vzrušující atmosférou růstu až po pád firmy. Je to úděl, osud, který nedovolí velikánům usednout na trůn nesmrtelnosti. Není takového, byť významného subjektu, který by narušil koloběh a řád světa. Nevěřil nikdo z nás, jak Textilana skončí, byť prorostla městem, okresem i krajem, celou zemí. Stala se symbolem, ale i to bylo málo. Jejím osudem bylo zemřít. Z obrovské aglomerace, směsi hal, dvoran, nádvoří, skladů a ramp zůstal, jak poznamenala autorka, rodící se nový ekosystém hlodavců, zítra chráněných ve všelikeré náletové zeleni zakrývající rozlehlou opuštěnou pláň.
Kniha o Textilaně je nadčasovou učebnicí reality. Pohledem bez zbytečně sugestivní reakce na dějinné zvraty. Snad právě objektivní, až chladné posouzení stavu, dobové ilustrace, fakta a střízlivá dokumentace mě vedou k přesvědčení, že autorka zvolila správný postup, jak sdělit své poznatky čtenářům. Seznamuje své čtenáře strohou, přesto odpovídající formou o věcech, které jsme nevěděli nebo na které jsme již zapomněli. Je ovšem na místě vyzdvihnout pasáže knihy, jako je Prosperita podniku spojená s lidmi na vedoucích pozicích (národní správce V. Čepelka a J. Maršík), kteří po roce 1945 obnovili slávu výroby textilu v naší republice. Ředitelů a organizátorů, kteří stáli za úspěchy Textilany po roce 1950. Ředitelů jako byli například R. Nejezchleb, J. Vrba, J. Bitnar, A. S. Nosek.
Textilana byla i u vzniku Textilní fakulty Vysoké školy technické v Liberci. Její úspěšní absolventi pracovali v provozech Textilany po celé republice. Mnozí, kteří prošli praxí v Textilaně našli uplatnění právě na Textilní fakultě Vysoké školy – univerzity. Vždyť i sama autorka knihy učí dnes na této univerzitě. I můj osobní vztah ke knize je dán přátelstvím k osobám v knize právem vzpomenutým, profesoru Militkému a Křištůvkovi, docentům Moravcovi a Odvárkovi.
Ano, Textilana se stala součástí mnoha životů celých generací řady oblastí naší republiky. Jsme sblíženi osudem, osudem Textilany. Ať otevřete knihu na kterékoli stránce, budete konfrontováni novými a novými fakty, fotografiemi hal a provozů, které žel už dnes nestojí, nebo se známými tvářemi, které dosud potkáváte v ulicích Liberce, Jablonce, Turnova...
Autorka se nevyhnula a bravurně zpracovala i epilog příběhu, závěrečnou část knihy, kde složila hold lidem, kteří jméno Textilany proslavili. Pojmenovala Textilanu jako pozitivní fenomén doby. Dne splocha připravená pro hromadnou zábavu – dětské kolotoče a houpačky. Nic z toho se nekoná. Žádné melodrama. Nový nadnárodní investor není z rodiny „Gründlerů“. Kolo dějin se točí kupředu a zázraky se nedějí. Textilany už není. Není náhrobního kamene, není, kam umístit epitaf.
Rád bych Vám, paní Bergmanová, poděkoval jménem mnoha rodin textiláků tohoto kraje za krásnou rodinnou kroniku jejich života, která dělá čest jménu Textilana, ale i vám, která jste ji tak správně pojmenovala
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)