Na rozdíl od Čechů, kteří uvěřili
cílené lobistické propagandě ochránců českých výrobků odmítajících polské
zboží, spousta nás, stejně uvažujících vyhledáváme a jezdíme si pro ně do
polského příhraničí a víme proč. Není jenom lacinější, ale je ho i větší výběr
a obsluha úslužnější, a co do kvality srovnatelná s naším zbžím. Jako ve
Zhořelecké Castoramě. Nedivím se, že zájem o hrady, zámky a tvrze se přesouvá
na parkoviště a do ohromných nákupních středisek česko-německo-polského
pohraničí. Je na co se dívat, je čím se bavit.
Slétávají se sem nafukovací
balóny rozličných tvarů od nafukovacích sklenic, zvířat až po nafouknutá auta, domy, panenky. Je to
tu jako ve středověku na starých hradech a v podhradí, kde o zábavu nebylo
nouze. Všude turnaje, polykači ohně, bylinářky, hadači z karet, kosti pro
domácí miláčky. Kejklíři s otevřeným ohněm, skořápkáři, pekaři, koňští
handlíři, potulní zpěváci....Snad jenom ta cukrová vata a pizza tehdy nebyla.
Ta zase neschází dnes třeba u Plazy v polském Zhořelci....
Dnešní svět je jiný. Nemusíš mít
šlechtický predikát, který stejně v Čechách už dávno neplatí, a bavíš se
dřív, než si nakoupíš. Zpět k bratrům Polákům a Srbům. Jak neskutečně jsme
si od „Sametové revoluce“ v roce 1989 tyhle dva spřátelené slovanské
národy dovedli znepřátelit! Srby bombami na Bělehrad, Poláky pomluvami o jejich
zboží dováženém do Česka....
Když už nemají rozum Pražáci,
aspoň mnozí z nás z pohraničí víme, na která parkoviště svá auta postavit.
Stojím před tím zhořeleckým supermarketem a nevím, čemu se víc divit. Nabízené
zboží už povylezlo z regálů a opírá se o venkovní zdi Castoramy, až je
uprostřed aut na parkovišti. A není jen z výroby domácí, ale i od nás z Čech
(Poláci nejsou hloupí) z Evropy i z daleké Ameriky. Kromě cen,
kvality a světových značek mě potěšilo i to, že se tu domluvím česky. Každé
druhé auto bylo z Liberce, Turnova, České Lípy a prodavači se snažili mému
„esperantu“ porozumět...
Vzpomněl jsem si na své mládí a
přítelkyni, co měla chudáka newfoundlanďáka, co v horku trpěl jako zvíře,
protože ochlupení měl víc, než bývá na statném beranovi a ani lvice ho nemá
více kolem hlavy. Tak takového jsem viděl u polské Castoramy. Ale pozor prosím,
ostříhaného, jak ta ovce. Na kůži. Mimo té hřívy kolem hlavy... Věřte mi, bylo to pokoukání... Z huby mu
visel jazyk v délce kravaty a mocně slinil... Prý mají mezi prsty blány a
plavou, jako pro olympijskou medaili... Zachraňují... Však také přítelkyně byla
majitelkou takového jednoho „záchranáře“, kterými jsou ale bez výjimky všichni.
Nesměla s ním ani na dohled k vodě, kde se koupou smrtelníci,
potencionální adepti k zachránění.
Stalo se, že se jednou neovládla
a nechala se tím svým psiskem k vodě dotáhnou. Opomněl jsem, že jmenovaní
tvorové zachraňují bez výjimky, stále a každého, komu z vody čouhá hlava.
Je marné psovi vysvětlovat, že plavat umím od deseti a s plaváním, že to
je jako s jízdou na kole. Nezapomíná se. Newfundlanďák s nikým
nediskutuje. Je jako umanutý. Chytí vás (za cokoli) a táhne silou nevídanou na
břeh a jde si pro dalšího, dokud rybník někdo nevypustí. Jak jsem koupil
prodávám. Musí to být hrozné poznání, že záchrana může bolet víc, než
utopení....
Potom všem, ať se Vám
v Polsku dobře nakupuje. A tak pokud nelpíte na sloganu „Kdo neskáče, není
Čech“ hurá za hranice zkazit si žaludek.
Žádné komentáře:
Okomentovat