Když
se svět lámal v pase, byla zrovna polovina 20.století. Tři
roky mi byly a mnohé z toho, co se tu dělo, znám vyprávění.
Jako kluka mě zajímali vojáci. V čem chodili, jejich uniforma,
jejich označení. A tak jsem zapátral, a jak jsem koupil
prodávám...
Krátce
po mém narození se psala léta padesátá toho prapodivného
minulého století.... Nejlepší příslušníci naší
„lidově-demokratické" armády byly odměňovány čestnými
odznaky vzorných. Těch odznaků bylo několik druhů: vzorný
střelec, letecký mechanik, tankista, spojař, ženista, zdravotník,
řidič a kuchař. O mnoho mnoho let později jsem z těch odznaků
jeden také získal. Na otázku proč, byla jednoduchá odpověď: O
hodinu delší vycházka. Ti první snad ještě odpovídali: Čím
nás bude víc, tím pevnější bude hráz míru proti válce.
Vraťme
se ještě jednou do oněch prazvláštních let a seznamme se s
„barvou" označení tehdejší lidové armády na vycházkových
uniformách. Kdysi jsem četl, že někdo z rodiny slavného
spisovatele E. E. Kische měl v Praze na přelomu století výnosný
obchod s látkami na uniformy. Vojsko bylo kdysi barevné tak, jak my
jsme byli šediví v maskáčích a jednobarevní na ulicích.
Ti, na které vzpomínám byli aspoň na výložkách transparentní.
Na ukázku „pište si" barvy nárameníků podle druhu
vojsk: červená, černě lemovaná- pěchota, výsadkáři, hudba u
pěchoty. Černá, červeně lemovaná - dělostřelci, tankové
vojsko. Světle modrá, černě lemovaná - letectvo, hudba u
letectva. Černá, černě lemovaná - ženijní vojsko, chemici,
stavební vojsko a zeměměřiči. Černá, modře lemovaná -
spojaři, železničáři a konečně poslední hnědá, červeně
lemovaná - lapiduši, (zdravotníci), intendanti, autaři,
administrativa.
Velmi
zajímavé bylo i tehdejší hodnostní označení. U svobodníků a
těch nejnižších poddůstojníků základní služby se dělo
barevnými tkalouny. U pěchoty a letectva v barvě černé, u
ostatních zbraní v červené barvě. Nárameníky důstojníků
zbraní jsou zlaté, s hvězdičkami... To nárameníky generálů
byly celé zlaté a měli červenou lemovku, letci modrou, týlaři a
ministerští hnědou, na límci lipové ratolesti. Jenom tehdejší
hradní stráž nebyla tak módní, jako ta dnešní. Tehdy měli
nárameníky v červené barvě s černým lemováním na límcích.
A
když jsme si zavzpomínali na barevnost naší armády před víc
jak 60 lety, zavzpomínejme si i na vojenské přísahy našich
dědečků a pradědečků: Já, občan lidově demokratické
republiky československé, slavnostně přísahám, že budu
čestným, statečným, ukázněným a bdělým vojákem, že budu
přísně zachovávat vojenské a státní tajemství a bez omluv
plnit všechny vojenské řády a rozkazy velitelů a
představitelů...
Asi
nám starším tak trochu schází atmosféra oněch let, kdy
sluníčko svítilo, pršelo hustěji a sněžilo častěji, kdy jsme
byli o hodně mladší, krásnější a zdravější tak, ať ti, co
přijdou po nás vidí svět krásnější. Nechť k tomu jim fouká
dobrý vítr do plachet.
Žádné komentáře:
Okomentovat