Neznám
jinou umělkyni, kterou provází taková legenda, jako Hanku
Krawcev.
Psala
se šedesátá léta minulého století - Varnsdorf, Česká Lípa,
Liberec. Všude jí bylo plno. Drobná, milá starší paní se
zeleným baretem, stále ve spěchu, pokaždé něčím zaujata,
spěchající za něčím důležitým.
Její
ateliér na varnsdorfské faře je pro mne ještě i dnes symbolem
malebných, neokoukaných Lužických hor. Paní Hanka a její otec,
hudební skladatel, o kterém se říkalo že to, co byl pro nás
Bedřich Smetana, byl pro lužické Srby B. Djarnat, se stali ikonami
lužických Srbů…
Úžasné
věci uměla tahle malá paní. Její dřevoryty nemohou být
krásnější. Její podzim je podzimem se vším všudy. Nemusím
ještě ani dnes mezi dveře a pozavírat okna. Listí a semenáče
lípy se točí na každém schodu, na zápraží před domem. Podzim
je v její tvorbě koncem žití, opuštěným stavením,
kouskem pole, kde zbývá jen zamést před vlastním prahem.
Její
dřevoryty, to jsou nádherné grafické listy, ex libris,
novoročenky, plakáty. Nádherně umí kvaš, pracovat s temperami.
Její tužka, návrhy oblečení, loutek, podmalba na skle. Na podzim
se i umírá. Tam všude kudy prošla Krawcev je vidět její
poselství. Co dokáže slabá žena, později i stará paní. Být
oním světlem na rozdávání!
Ač
drobná, její umění je velké. Její srdce tlouklo pro nejmenší
z malých slovanských duší – pro lužické Srby, jíž sama
byla nedílnou součástí. Její dřevoryty a linoryty byly výtvarně
a řemeslně dokonalé. Virtuózně pracovala s kompozicí,
v kresbě spojila lidovou tradici, když čerpala inspiraci
v krajině s příslušností k hornolužické
kultuře. Dokázala tak vytvořit dílo velikosti významného
umělce, který si zaslouží pozornost i dnes, 25 let po její
smrti.
Její
umění je tvořené převážně v našem regionu. Příslušnost
k liberecké plejádě výtvarných autorů nikdy nezpochybnila
a předešlé výstavy právě u nás a v okolí hovoří o
lásce k našemu kraji. Jejími pracemi se mohou pochlubit
sbírky Národní galerie, Národního muzea i naší liberecké
galerie. Její úžasný temperament a nesmírná pracovitost jí
předurčili k tomu, že se dnes ve sbírkách sběratelů
státních i soukromých institucí nalézají skutečné poklady,
které jsou právem odborníky považovány za vrchol výtvarného
umění nejmenšího národa Slovanů, lužických Srbů.
Její
dlouhý život byl velkým zápasem o téměř nemožné: hledat a
najít štěstí pro každého. Je to dobro, které nalézáme my,
pozůstalí po jedinečné umělkyni, v její umělecké závěti. Ta
po nesmírně bohatém životě umřela sama, téměř zapomenuta
v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Krásné Lípě,
odkud byla převezena do Filipova 19. října 1990. Její ostatky
jsou uloženy v rodinné hrobce ve varnsdorfském hřbitově…
Umění
Hanky Krawcez dosud čeká na ocenění, poctu z rukou některého
z našich představitelů. Téměř 90letá umělkyně spojila
svůj život s naším krajem. Zasloužila by si souhrnnou
výstavu, kterou jí dozajista ještě stále dlužíme. Poctu
přinejmenším hejtmanskou, ne-li prezidentskou in memoriam...
Žádné komentáře:
Okomentovat