I dnes máme korupční a úplatkářské
aféry, které zasahují do horních pater politiky neboť i odtamtud se šíří snaha
obohatit se na úkor druhého. Přecházet od jednoho chlebodárce ke druhému. Jít
za výhodami. To vše už tu ale kdysi bylo...
Nebyl první, ale stal se příkladem pro
ostatní. Mistr převleku, diplomacie, pretendent českého trůnu. Generalisimus i
admirál, vojevůdce, bez kterého by Třicetiletá válka byla kratší. Suverén
dominia našeho Libereckého kraje, Albrecht Eusebius Valdštejn, český šlechtic,
vévoda.
Pozdě odpoledne 26. října 1626 otevírá
dopis. Kdo že mu to píše? Hejtman Frýdlantského vévodství, Gerhard Taxis. Tehdy
ještě neznámý příslušník rodiny Taxisů, rodu později známého nevkusným
bohatstvím, které mimo jiné získal tím, že rakouský císař patentoval Taxisovi
služby dědičným pronajmutím pošty v Rakousku. Čínské jsou prádelny, Italů
pizzerie, Taxisova pošta a jeden příkop – těžká překážka Velké Pardubické, rok
co rok 15. října. Ale vraťme se zpět.
Tehdy tedy málo známý, ale přičinlivý
správce valdštejnského dominia, našel zlatý důl: „Na Semilsku se ráčila najít
barva cinobr“, (temně rudá pryskyřice zvaná kraplak či rumělka)“ a že tudíž
prosí o výsadu, aby směl sám cinobr kopati a práti.“ Odmysleme si „hloupost“
jednoho a „vyčůranost“ druhého. Co asi čekal mladý Taxis za odpověď?
Odpověď došlá obratem, zcela jistě
zchladila Taxisovy naděje. Valdštejn odpověděl: „Nemějte mne za takového
blázna, vím dobře, co je cinobr, dejte tam pracovati, ale pro mne!“ Valdštejna
záhy pohltily jiné starosti a Taxis se odpovědí cítil ponížen a zahanben. Další
korespondenci ve věci cinobru je k dispozici až po dlouhých sedmi letech.
Paní Gertruda de Lamotte, paní na
Navarově odpovídá na dopis Taxisova správce 15. června 1633:„V příčině dobývání
cinobru ve vsi Jesenném na statku Navarovském. Pokudž k zalíbení a k rukám Jeho
Milosti knížecí má to býti, toho se nezabraňujeme, však havířové, kteří budou
vysláni k dobývání cinobru budou jistotu toho ukázati povinni.“
Jak sami vidíte, něco v této kauze
nehraje. Taxis peníze za cinobr jistě potřeboval a sedm let na odpověď je i na
Semilsko ve středověku trochu dlouho. Valdštejnova kariéra končila a jeho
pozemská pouť měla do roka končit. Počátek kariéry neznámých Taxisů byl na
začátku.
Co není známo, je otázka, zda se těžilo
či nikoli. Našlo by se v Jesenném byť jen torzo důlního díla? Peníze mohly
vynést rod Taxisů na jejich hvězdnou kariéru dědičného pošťáka trůnu
Habsburského a směřovat ke knížecímu titulu. Byl tím startovným skutečně navarovský
cinobr?
Kolikpak otázek by dnes v této kauze
položil poslanecký výbor Parlamentu ČR vysoce urozené paní de Lamotte z
Navarova? Proč odpověděla až po sedmi letech? Co se dělo v letech
předcházejících? Kdo chce, může pokračovat v hledání – archiv Ministerstva
vnitra FC7/29;67/1-II1.
Žádné komentáře:
Okomentovat