Vstoupí-li turista v Jablonci nebo Liberci do některých čtvrtí zůstává stát často ohromen nebývalou krásou. Stojí náhle, bez varování v kulisách učebnicové architektury zakované do stvolu, listu a srdce leknínu. Kolem něj je všude stavební styl už odmítající klasicismus, který postrádal vše, co rozechvívá srdce.
Secese, lineární styl stavící na odiv tepaný kov, list obepínají sklenku vína zrovna tak, jako roh fabrikantovy vily. Turista, vnímající nový styl architektury, s úžasem hledí na původní panel domovního zvonku, kliku od zahradní branky, na lucernu nad hlavním vchodem, svod zdobného okapu končící v litinovém zdobeném kanálu, součást to kanalizace a jejího zdobeného mřížoví. Není detailu, který by nevzdal hold půvabům secese. Od komínové kreace, ochrany před deštěm po rámy oken, štíty, parapety, zábradlí, kličky na oknech, různé drobnosti jako jsou kovové rohože, škrabky bláta z bot u vchodu do domu…
Žel nejméně je zde místa pro lidská těla, sochařství svázané s lidskou postavou. Na rozdíl od klasicistní architektury s širokou plochou, secese nabízí odklon od předchozího, od přímek a pravých úhlů. A v tom je ona revolučnost secese. Snaha rozbít základy samotného architektonického projektu předchozích generací stavitelů. Proto, když přímé slunce uhodí do jabloneckých nebo libereckých ulic a osvítí něco tak úžasného, zastavte se i vy, a dejte mi za pravdu. Stojíme před něčím, co nemá ve světě obdoby. Stojíte před architektonickým skvostem vzdávající hold přírodě uprostřed jizerské podhorské scenérie, která se nikde jinde neopakuje.
Takové živoskvoucí domy, přátelské ulice, neokoukané secesní skvosty bychom měli umět nabídnout oněm „poučeným turistům“, kteří brázdí Evropou, hledající stále něco, čím by se mohli doma pochlubit… Takže nejen podstávkové domy, radnice, kostely, moderní obchodní centra, nabídněme mapy, průvodce, pohlednice našich měst plné kouzelné secese, toho nejhezčího, čím se můžeme v Jablonci a v Liberci pochlubit.
Žádné komentáře:
Okomentovat