Jó,
když mi bylo deset let, to ještě Stalinovo monstrózní sousoší stálo vysoko nad
řekou jen kousek nad nábřežím a tunelem směřujícím vzhůru k Technickému muzeu.
Byl jsem hodně malý kluk a držel jsem se táty. Nevěděl jsem, kde jsme, ale to
pomyšlení! Víte vy vůbec, co to bylo, jet se podívat na něco, co prostě musíte
vidět a co stálo v daleké Praze, tehdy, v době bez televize, internetu, dálnic
a rychlostních cest?
Plnil
se mi klukovský sen. Letadla, stará lokomotiva, první motorky, kola, auta,
důlní šachta, filmové kotouče, kamery… Oči jsem mohl nechat na hůlce a buřince
Ch. Chaplina. Táta se jenom zasmál, a řekl:“Víš, kolik jich asi běhá po celý
zeměkouli?“ V té době ještě Chaplin žil a do Prahy ji z Ameriky přivezl někdo,
kdo ji získal přímo v Hollywoodu, osobně. Z přátelství. Sám jsem tu ceduličku
četl. Kolik asi vody od té doby proteklo pod Karlovým mostem, kolik v Nise pod
mostem „u partaje“… A co se změnilo?
Dnes
se píše rok 2012, a co se z televizních zpráv nedozvím? V Hollywoodu se dražilo
obé, hůlka i buřinka, téměř za dva miliony. Těžko říci, zda na tyhle suvenýry
mají v Číně formu a vyrábějí je průmyslově. Věřím ale, že ty pražské, „zaručeně
pravé“, zůstaly v Technickém muzeu. Alespoň doufám, že je muzeum neprodalo.
Kolem sebe teď stále slyším o samém sledování, šmírování a podrazech, ale na rozprodávání
muzejních sbírek snad ještě nedošlo. Dnes jsou Američané směšní sami sobě.
Prodáno nejvyšší nabídce za dva miliony dolarů. No, nekupte to, za ty peníze!
Člověk
je tvor škodolibý. Má radost a směje se, když ten druhý upadne a umaže se. Něco
v nás je pochroumané a není to jen globálním oteplováním. Z historie víme,
kolik je tu jen svatých kostí, obrazů a určitě pravých Mon Lis. Je to smutné a někdy
i pobaví, jak jsou lidé nepoučitelní. Otevřou dveře zloději dokořán a skočí na
každý starý trik.
Podvodníkům
se daří, jako se dařilo a dařit bude tomu, kdo vám nabídne iluzi, že kupujete
prádlo plné vlny a čistého hedvábí, buřinku, hůlku a třeba i občanku samotného
krále komiků. Já jsem přece viděl ty pravé. Myslet si o tom může, kdo chce, co
chce a těžko mne přesvědčí o opaku. A najednou tahle zpráva! Proč se Číňané
nepřiznají, kolik jich ještě mají na skladě? Koupil bych si jedno celé paré do
lesa na houby, to mi věřte. Jdu se podívat do papírnictví.
Žádné komentáře:
Okomentovat