Pamatuji
si, že ve většině domů ve městech i na vesnicích ještě po
druhé světové válce, byly na chodbách kovové výlevky. Do bytů
se voda nosila v keramických džbánech, mylo se v keramických
umývacích mísách. Málo kde byla součástí bytu koupelna. Někde
v suterénu bývala prádelna a tam mě maminka jednou týdně
dočista umyla, většinou po velkém prádle.
Voda
se většinou po přinesení z chodby v bytě ohřívala.
Sloužila k mytí, vaření, k úklidu domácnosti. Jen
pomalu přicházela voda přímo do jednotlivých bytů. WC bylo
povětšinou rovněž mimo byt, tak jako výlevka s kohoutkem na
studenou vodu. Záchod býval často v mezipatře a byl to tzv.
suchý záchod s dřevěnou pokličkou a bez splachovadla. A
nepřišlo nám to nějak mimo mísu. Ta porcelánová přišla o
dost později, až s vodou ke splachování.
Nejhorší
pro mne, jako desetiletého kluka nebylo škrábání brambor, ale
jít do mezipatra a hodit naškrábané slupky z brambor do
suchého záchodu. A podívat se, zda něco z nich nespadlo na
okolní dřevo... Venku jsem si ve výlivce omyl ruce a vypláchl
hrnec špinavý od šlupek z brambor.
Výlevky
už dneska nejsou, snad jen jako retro repliky a pořádně drahé.
Byly povětšinou z litiny, zdobné, jednoduché, účelné a
krásné. Tam, kde ještě jsou, si je chrání a jsou ozdobou
interiéru. Neméně krásné jsou celé mycí sady keramiky se
džbánem a mísou na mytí. Kouzelné jsou ty secesní s květy
blatouchů v nádherných barvách. A bylo to konvenční, běžné
zboží a přesto něco kouzelného – umění samo. Kdo zná, kdo
viděl, popřípadě vlastní, ví o čem mluví.
Však
také babičky dbaly, aby taková souprava vydržela v denním
provozu i desítky let. Musela to být bomba, když najednou voda
z kašen přišla za lidmi na chodby jejich domů, vzápětí
elektřina, plyn, odpady. To si naši předchůdci pochvalovali –
to je bydlení, bydleníčko. Neuměli si ani představit, že by
z kohoutků tekla i teplá voda, která nakonec rozehřála i
trubky ústředního topení.
Současná
umyvadla, to už je krása sama o sobě. Materiál od přírodního
kamene po keramiku – porcelán v barvách a úpravách, ze
kterých přechází zrak. Koupelny, dnes často ústřední část
moderního bytu, se všemi vymoženostmi světa, které si člověk
dovede představit. A tak dnes právě voda dává modernímu bytu
vzhled příštího věku, budoucnosti.
Pokud
zůstaneme doma, na zemi, pak i to naše umyvadlo v kuchyni,
nebo na WC, je účelné a krásné. Je součástí našeho věku a
hovoří o tom, jací jsme, pokud je neudržujeme v čistotě a
v pořádku. Je to jen umyvadlo, ale šlo společně s námi
cestou pokroku od kašny na náměstí až do našeho bytu.
Žádné komentáře:
Okomentovat