První
„malej“ groš jsem uviděl o přestávce mezi devátou a desátou.
Mince nebyla velká, ale mně stačila k tomu, abych se na ni díval
celou velkou přestávku. Malý postříbřený penízek z doby
Rudolfa II., nebo, chcete-li, filmového císařova pekaře a
pekařova císaře v hlavní roli s Janem Werichem. To jsem
jako dvanáctiletý kluk nemohl ustát. Konečně mám něco
z 16.století, 400 let starou věc a ještě k tomu minci,
co přivedla tolik lidí do záhuby. Penízek na kterém zbohatlo a
nakonec i zchudlo tolik velkých mužů té doby. Penízek, který se
jen stavěl, že je stříbrný, ale ve skutečnosti byl jen
postříbřený. V tom byla ta finta velkých finančníků císařova
dvora
Víc
jsem nevěděl, ale i tak má bujná fantazie pracovala na plné
obrátky. Hořkost zklamání po hodině dějepisu byla obrovská.
Učitel o téhle „dlouhé“ minci nic nevěděl, že prý se doma
podívá a abych mu minci půjčil. Půjčil a už nikdy neviděl.
Pan učitel mince sbíral a kluk ze sedmičky mu nestál za slušné
jednání. Později jsem podobnou minci objevil a zaplatil za ni
mnohem víc, než tehdy o velké přestávce ve škole na Husově
ulici....
Mince...
Jak podivně chrastí dlaň plná mincí a pokud jde o stříbrný
kov, ten zní ještě lépe. Jako kluci hned po válce jsme hledali,
co Němci před námi schovali. Hodně to bylo o dvou- a pětimarkách,
stříbrných mincích s hákovým křížem. Hodně, hodně
jich prošlo našima rukama. Plné hrníčky, krabice od tabáku,
krabiček od doutníků. Viděl jsem jich dost, společně s
jubilejními mincemi desítek států, které se rovněž mohly
pochlubit mincemi ze stříbra s různorodým námětem na
rubu i líci.
Mince
je a bude ztrátová. Tomu, kdo jí platí trhá
kapsy, rozlamuje zipy v peněženkách, cpe jimi
nenasytné parkovací automaty. Kde jsou ty doby, kdy se mince dávaly
dětem jako kapesné. To já se jimi ještě chlubil.
Mince
a mincovní automaty, toť kapitola sama pro sebe. Mince a hledači
pokladů, mince ve troskách škunerů. Mince a žebrající
bezdomovci na rozích ulic našich velkých měst. Mince, mince, kam
se člověk podívá. Nové, staré, často nic hezčího nenajdete.
Vláda se jimi zabývá jen, když je vyřazuje
z oběhu, kdy se každý pětník, halíř, padesátník mění
v ušlechtilý kov. V nové drobné peníze, kterými platíme a
jak to tak vypadá, ještě dlouho platit budeme.
Už
jen ty miniaturní obrázky, věrné portréty osobností, dějů a
událostí. Mince bývaly dříve zlaté, stříbrné, v Rusku i
z platiny. Byly a jsou ozdobou všech velkých sbírek slavných
sběratelů. Úhradou služeb, zaplacených s onou grácií, kdy
mince cinkla o pult a mušketýr jen čekal, až šenkýřka přinese
kuře a pití... Kdy
truhla plná zlatých mincí leží v písku ostrova, Alibaba a
jeho loupežníci noří ruce do truhel plných zlatých mincí.
Nechť
ještě dlouho plní naše peněženky a přihrádky, kam si ukládáme
ty nejkrásnější, jubilejní...
Žádné komentáře:
Okomentovat