Na to nebyl čas. Všichni, co
prodávali, nezvedli oči výš, než aby viděli toho, kdo jim platí. Vše rychle, do
zad dýchali další potencionální zákazníci blešího trhu.
Koupil jsem si mušli. Hledal jsem
sice něco jiného, ale, o tom přeci blešák je.... Prodat, koupit a hlavně si
popovídat s někým, kdo je stejného ražení. A v tom se liší blešák současný od
toho před rokem 1989. Dnešní svět je úplně jiný, o jiných hodnotách... Žel,
dobrého nákupu na blešácích dnes ubylo. Po revoluci si úspěšný vekslák otevřel
kamenný obchod a začal pracovat na dobrém jménu majitele obchodu se
starožitnostmi. Je to úsměvné, ale čas hojí větší rány. Překvapením bylo, že ač
se noví obchodovedoucí stýkali s bílými límečky, většina si nepomohla a zůstala
omezenci se špínou za nehty.
Jen málo prodejců odolalo výkladním
skříním a odnesli svého ,,Remranta“ „znalcům“ za pult starožitností. On by
človíček nedopadl lépe na blešáku s ,,Remrantem“ položeném na dece pod nohama
zúčastněných. Ale o to přeci nejde. Dá se lehce ošidit všude, ale od
„odborníka“ z krámu to bolí o něco víc...
Blešáky, už to nejsou, co to bejvalo, lze slyšet unisimo z obou stran
barikád. Nevkusné je, že když se o cenu i tak už nízkou hádá majitel
prestižního krámu se starožitnostmi s paní, co prodává dětské oblečení a k tomu
secesní brož v ceně ,,uměleckého“ díla z lidové Číny. Koupí se starožitník
zařadil, mezi ty slavné ,,pumpaře“, co na vyšší úrovni okrádali beztrestně
stát. A to se přitom ještě chlubí, cože už doma mají, že to ani už nepočítají. Nezávidím, jen děkuji osudu, že
jsem se nestal jedním z nich…
Když už o blešácích, tak rozhodně i
o počasí, neboť počasí dělá z blešáků u nás na severu horor, kde se desetitisíce lidí cítí podvedeno, když
prší. Pokud je před deštěm, pak jsou všichni podráždění. Knihy putují zpět do
krabic - u knih se tohle časté stěhování podepisuje nejvíc na obalech. Co
nejvíc zabolí? Když se Vám něco z toho mála na dece ztratí, nebo snaha malého
pejska, zvednout nožičku a počůrat vaše zbožíčko.
Na můj dotaz, zda má mušli, řekla
prodávající, že jo, použitou, že si už koupili novou. Přestavují byt. Nemohla
pochopit, že já ji hledám do akvária. Lahůdkou bývá odpověď na dotaz po
poštovních známkách, kdy mladí snědí hoši odpovídají: „Máme Hitlera, dva, tři kousky,
kolik dáte?“ Časté jsou rovněž nabídky toho, co v sousedním Německu dávají k
popelnicím. To si pak prodejci dělají legraci, jak jsou gádžové hloupí.
Ptáte-li se, jak dál, pak odpověď není snadná. Sběratel jen těžko nakoupí v
kamenném obchodě. Drobní prodejci nemají jinou šanci, než přijít na blešák a
snažit se prodat. A tak to má být.
Žádné komentáře:
Okomentovat