Píši Vám, lidem v čekárnách u
lékaře, na úřadech, Vám, co čekáte na autobus, na vlak, co cestujete do
vzdálených krajin a čekáte na letadla. Vám, kterým se stal čekárnou prázdný
byt, který všichni opustili a Vy jste v něm zůstali sami. A že Vás je! Žel
i já se k Vám počítám.
Píši všem, kterým se stal
kamarádem pes nebo kočka, popřípadě dobrá knížka. Byt – čekárna plná vzpomínek,
obrazů a fotek zbylých po těch, kteří jsou dnes jinde a občas zavolají a ptají
se: „Jak se máš, tati?“
Píši všem, co na něco čekají ve
svých privátních čekárnách. Těm, co přestali spěchat a vaří si sami na
dvouplotýnkových vařičích polévky ze sáčků, ohřívají hotová jídla Hami. Vám, co
pěstujete za oknem květiny a růže v zahradách, všem, co spíte u televize,
zdravě a střídmě jíte, nekouříte a nepijete alkohol. Vás je rovněž mnoho. Z toho
plyne, že skoro nic nezbylo na ostatní, na ty v plné síle, co lámou
rekordy, jezdí rychle, jedí hodně, kouří a opíjejí se.
Píši všem lidem dobré vůle v plné
síle: I Vy se můžete stát abonenty téhle schůze a čekat v čekárnách, až
přijde Vaše chvíle, kdy Vás pozvou dále. Až přijde někdo zvenčí ke zvonku,
zazvoní a Vy se přesvědčíte, že ten, kdo stojí za dveřmi je opravdu syn
s vnoučaty.
Samota je jako lepidlo na tapety.
Číst neumí, psát také ne. Je jako hladká, jako mouka, úzká klika ode dveří.
Vyklouzne z dlaně, prsty ji neudrží. Zůstane jen prázdný pocit něčeho, co
bylo a už není. A tak se z ní vypíšu. Píši všem: Koukejte se i Vy a
nezavírejte oči. Dívejte se a uvidíte věci! Někdy jsou krásnější než samotní
lidé, kterým patří.
Jsou lidé a lidé. Já píši těm
v lékárnách, těm chudším, opuštěným, kterým dělá kamaráda pes, kočka, nebo
zapnutá televize, nádobí ve dřezu, pantofle pod gaučem. Je mezi námi mnoho
lidí, co čekají, až děti zazvoní. Ti nebydlí v opuštěných bytech,
v garsonkách, ale v čekárnách křižovatek velkých železničních uzlů,
odkud jezdí vlaky do všech stran, do stanic, odkud není návratu.
Píši všem, kteří již mají
jízdenku, i těm, co zatím jenom čekají vzorně opřeni zády o opěradlo židle. I
na Vás jednou dojde řada. I Vás jednou úředník, pan doktor pozve dovnitř, aby
Vás, jak jen to říct, poslal do vymezených mezí, do míst, kam všichni chodíváme
pěšky s asistenty. Na rozdíl od zubaře, co Vám nahlodá čelist a řekne si o
nekřesťanský peníz.
Mí drazí, píši, to znamená, že i
já jsem dosud s Vámi. Přeji si, abyste nepřestali číst cokoli. Třeba, jak
zapojit pračku, jak upéct vánoční cukroví. Číst, to znamená být tu stále
s námi, v čekárnách, doma, v parcích. Číst znamená žít a být tu
s lidmi. Mít stále něco, o co se dá opřít, otevřít okno, něco si ohřát,
uvařit. Nevzdávat to, mít stále sílu vzepřít se, bojovat, vstát a pěstí zabušit
do zdi. Být silní, stát pevně na tom, o čem je řeč, nevzdávat se. Nis neházet
do žita, zametat pod rohožku. Jsme to stále my, co stojí na zemi a pobíráme
důchody.
Žádné komentáře:
Okomentovat