Dnes píši Vám, rozhlednám na svazích, v kopcích,
na horách, dřevěným prastarým, ze železa, z litiny, zděným, z pískovce
stavěným. Píši Vám, schodům, stočeným, co šroubujete cestu vzhůru a podobáte se
té zapeklité DNA, co skrývá kdekomu překvapení veliké.
Píši Vám, schodům do nebe, zábradlí, bez kterého už to
nejde a nebylo by nebe. Plošině až úplně nahoře, na ochozu věže. Píši všem, co
říkáte: Rozhlížím se a fotím se mobilním telefonem. Vám všem, co nezlobíte, sypete
ptáčkům a chodíte od jedné ke druhé. A to je velmi, velmi důležité pro zdraví,
pro čistou mysl populace toulat se krajem rozhleden. A že jich je všude kolem
požehnaně! Viděl jsem i malé z prken, z fošen, hodně dřevěné. Rozhledna
z kostelní věže, jako v Jablonném pod Ještědem.
Píši a nečekám odpověď. To proto, že všude je Vás
kopec, a kdo by odpovídal při té kopcovité inflaci? Stačí se dobře dívat. Proto
tu stojí a jsou otevřené. Mají jakoby maminkovskou náruč a po zaplacení nic
nebrání nadechnout se a vykročit navzdory všem nástrahám, že schody nevyjdete.
Jděte a šetřete dechem. Cíl je hodně vysoko. Největší problém mají astmatici a
ti, co mají strach z výšek. Těm nedoporučuji to ani zkoušet.
Rozhledna je prostě rozhledna a má své rozmary. Už to,
že umí číst a je i vstřícná, ji řadí téměř mezi primáty. Už proto, mé drahé
rozhledny, Vám píši rád a dlouhé dopisy i při vědomí toho, že mi neodpovíte. Mé
drahé rozhledny nové i staré, omšelé, Vy, co se ho nosíte šaty s krajkovím.
Mám na mysli tu v Sasku, blízko našich hranic z konce předminulého století.
Ta tedy je! A vypadá, jak z pohádky.
Rozhlednám patří můj hlas. Škoda, že nemohou zasedat v parlamentu,
v jeho horní komoře. Fakt, já bych je volil. Mají přehled a vidí vše, co jiným,
malým vzrůstem, zůstává utajeno.
Rozhledny, mé drahé rozhledny, nemusíte 1. září do
školy, mít přezůvky, ručník, platit obědy. Vám stačí piksla barvy, štětec a ředidlo.
Píši vám s tím, že není lepší podívaná, než ochozu věže. To si pak
prohlížím náš kraj, lebedím si a předu jako kočka blahem.
To byl zas jeden podařený výhled. Už se těším na
příští. Mít křídla, tak si k vám občas zaletím. Křídla nemám a tak vám píši, a
píši rád vděčnému publiku, mým drahým rozhlednám.
Žádné komentáře:
Okomentovat