8. 9. 1903. Toho roku bylo za Ještědem sucho jako nikdy. Už koncem srpna nebylo co sklízet a stodoly praskaly ve švech. Poslední neděli v srpnu se konala zábava – rekrutský věneček a ráno rekruti na koních doprovázeli hudebníky do Hlavice. Potom ještě šla vesnice vybírat brambory a kolem deváté začalo hořet u Sluků…
Víte, z nás lidí, co žijeme dnes, nemůže už nikdo říct, co je to oheň. My, z jednadvacátého století známe oheň pouze z kamen a ještě sem tam, když shoří přístřeší pro bezdomovce. Přijedou hasiči, policie, sanitky a je po ohni. Když ale začalo hořet před sto lety na vesnici, hořel svět. Kde tehdy byla televize Nova? Tam, kde začala hořet jedna chalupa, tam záhy plála celá vesnice. Tak tehdy hořela Bílá: půl vesnice bylo ve chvíli v ohni, co hořelo, shořelo do mrtě. Stáje, stodoly, maštale, vše bylo ze dřeva a pokryto doškami. Jak asi mohly odolávat dlouho? Žár zhltl všechno. Za tři hodiny od prvních plamínků plálo 28 hospodářských stavení a 20 stodol. Škola, která měla střechu pokrytou železnobrodskou břidlicí, vydržela. A ještě pár domů na jihu obce.
K požáru dorazilo 18 hasičských sborů, dobrovolníci z celého okolí. Bylo sucho, že tráva praskala pod bosou nohou. Hned zkraje došla voda a vesnice plála k obloze. Krávy, koně, ovce pobíhali kolem. Tohle by žádný režisér hororového filmu ani nevymyslel. Tak totiž vypadá skutečná hrůza. Takhle hořely za válek karpatské vesnice, takhle plály balkánské domy, arménské kostely a bulharské domovy.
V Bílé byl 7. 9. 1903 hluboký mír. Lidé z okolí přicházeli a nosili vyhořelým milodary. V továrnách v okolí se vybírali mezi dělníky peníze. Obnova vsi začala ihned, tak, jako jinde po povodních. Zima už stála vlastně za dveřmi. Šlo to tak rychle, že někteří bydleli v novém už o Vánocích. U Kalešů ještě na Štědrý den šest pokrývačů pokrývalo střechu, a protože od rána sněžilo, co chvíli košťaty střechu zametali. Tentokrát už na střechu nepřišly žádné došky, ale pravá, nefalšovaná kvalitní břidlice. Česká místní z Jablonecka. Kdo opravu nestihl, bydlel provizorně po sousedech. Do domů, co neshořely, se nastěhovaly i tři rodiny. A tehdy mívala jedna rodina až deset dětí a tak si představte v jedné sednici i tři rodiny vyhořelých.
Pokud se zajímáte o to, co ještě shořelo, pak nezůstalo lidem téměř nic. Shořel malovaný jedinečný nábytek, starý, historický. Truhly plné ještědských krojů, písemností. Obrázky svatých, fotky rodičů a dětí. Lidé se zachránili. Dnes, víc jak po sto letech, obec Bílá kvete, už nic tu nepřipomíná, že plála kdysi mocným plamenem…
Žádné komentáře:
Okomentovat