Pořád slyším a čtu to samé: Jak se vám vaše město líbí, zda ano nebo ne. Co byste změnili? A pak se divím, co mi ti lidé povídají. Nikdo není dokonalý, ale lidé jsou opravdu divní. Rádi se předvádí a jako druh snad i trochu chřadnou.
On každý na tenhle svět, jako dítě ateistů, přišel náhodou. A odkud? To bych rovněž mohl vyprávět. Už předem vím, co mi odpoví. Dalo se čekat, že pokud chodil do školy a jeho docházka byla četností jak noty na buben, pak nezklame. Oni se chytrému znalosti z hlavy vykouří, co udělat s tím, který tam měl vždy jen blbosti? Až se za ně stydím. Nečtou, nepíší, nikam než do hospody nechodí. A jejich duch a intelekt slábne. O to víc jim roste sebevědomí. Neřeknou, že neví, odpoví hlouposti a ještě se tomu kření. Není jich ještě moc, ale jako strana v parlamentu už by dávno zasedli. Měli by svůj klub, poradce, auta, besedy s voliči a žádné trauma. Dřív jsme říkali, že moře jim dosahuje sotva po kotníky. Dnes nás i občas na radnicích zastupují a rozhodují o tom, co se kde postaví, zbourá, co komu kdo přidělí a jsou z nich i komunální politici…
Mám pocit, že se tak bacily a viry profilují v silný a mocný tlak v okolí svěrače a vyluzují tak prazvláštní zvuky, zvlášť po jídle. Jejich je svět zpomaleného filmu, obstrukcí a interpelací. Bůh suď, kde by byli i slušní lidé, daňoví poplatníci. Tihle rostou, jak houby po dešti. Mám strach aby, až přijde jejich hyperaktivní chvíle nesmetla ty ostatní. Senát, jako pojistka? Spíš úložiště kdysi aktivního uranu by měl mít i své chvíle pomýšlet na to, jak tiše, ale rychle zmizet a nedělat ostudu. Jak vyjít vstříc škrtům a odpovědnosti, jak ven a pryč z finanční krize.
Nebude v téhle zemi klid, dokud v ní paraziti, na rozdíl od červotočů, tiše nehodí pár slov na papír a neoslní voliče a tazatele z novin. Jak se tu ve městě cítíte, co byste pro rozkvět udělali? Děkujeme, odejděte. Nač růžový, hodný bílý, černý senát potřebujeme? Je hodně věcí, co musíme. Od kojenecké lahve po francouzské hole. Nikde však nestojí, že musíme mít všechno. Jsme prostě společnost konzumní. V té daleké Africe už taky leccos pochopili. Své zástupce pověřili a když nesplnili, tak je snědli. Není nad jasné rozuzlení a vymezení kompetencí. Zastupitelé jsou tu od toho, že zastupují, reprezentuje mě moje žena, ta taky, co nevydělá, to neutratí. Ale což, každý z nás je mladý, věří snům a seriálům na pokračování. Ty americké mají výhodu, že vždy dobře dopadnou a pravdu, tu skomírající květinu, tu vždycky zalijí.
Žádné komentáře:
Okomentovat