Rorejsové odlétli. Věřím tomu, pokud
to tvrdí Jana. Má přítelkyně má šestý smysl podívat se na oblohu a říct, co tam
schází tak, jako první uviděla na liberecké Nise kormorány. Mám štěstí mít
vedle sebe někoho, kdo vidí víc, než druhý. Přírodu jako dveře do bytu, kde
nemusí být televize, když vím, že na obloze se chystají k odletu ptáci.
Nyní byli na programu té mé nové televize rorejsové na cestě do Afriky. Teď
uprostřed léta. Mám si prý zavřít okna, protože je zcela evidentní, že když
odlétli do odlehlých krajin rozmnoží se mouchy.
Je krásné vidět přírodu ve všech
jejich souvislostech, vodu plnou stříbrošedých ryb. V zrcadle vody na
rybníce dravce, jak stojí ve vysoké výšce a ve chvíli padá jako kámen, aby
ulovil a letí pryč. Vidím volavky v houfu. Nebýt Jany neviděl jsem je.
Jsou opatrné. To čápi, hodně jim podobní, si jen tak chodí po louce, co noha
nohu mine, a občas klapnou zobáky. Nemám rád hady, tak doufám že jsou na
jídelníčku taky. Rozporuplný vztah mám k ropuchám, ale žabák skokan, ten
mě baví. Znám i poslance téhož jména kousek od Dubnice. Ten kvákat umí taky.
V parlamentu.
Ale mít rád opravdu přírodu mě učí
Jana. Jde to ztuha. Příroda je jako Žlutá řeka, plná překvapení. Je jí moc, a
každý by chtěl džber vody. Já se učím tím, že opakuji každý ročník dvakrát. Ne,
že bych byl mimořádně hloupý, ale baví mě paní učitelka, a taky jsem líný dělat
si z každé přednášky poznámky.
Je
toho víc, co si příroda kolem mne vzala na ramena. Je to velký
nakousnutý krajíc chleba s máslem. Ne každý je připraven ten krajíc sníst.
Mám radost, že příroda už není jenom o kamení, že kolem roste plno léčivek a
krásné, voňavé a měkké louky, kde rád odpočívám. To hledím rovnou do nebe a na
putující mraky, na stromy s větvemi, co šimrají a hladí po tvářích.
Příroda je jak otevřená plechovka
s kaviárem, rej motýlů a nočních můr, mravenců a včel. U ohýnku sedí děd
Vševěd. Chtěl bych jím být nebo alespoň jeho moudrostí být nakažen. Být
protektorem rybám, ptákům a kolouchům. Znát to, co jiní neznají, mít přírodu za
nehty.
Žádné komentáře:
Okomentovat