čtvrtek 1. listopadu 2012

Čtvrteční seriál, aneb podlehl jsem




Nehtů kousání, pití kafe, porno koukání, kouření, šťourání se v nose – seriálové vábení. To jsou vady na kráse kde koho, koho znám, seriálového konzumenta naší televize. Dospělý bez tiku, bez třesoucích se rukou a přece – závislák. Je závislý a jede v televizních seriálech. Čte o nich v bulvárních časopisech, baví se o nich v pracovní době, podlehl kouzlu televizní obrazovky, seriálového mámení. Co mohl jiné práce místo toho udělat, co se mohl cizích slovíček naučit, ale neudělal a nenaučil se. Seděl u televize a ,,čuměl“ na další epizodu a zítra opět, pozítří znova. Je to jako nebezpečně návyková droga.
Mně stačí pár minut dívání se a působí spolehlivě na má střeva. Dostávám spolehlivý signál – Vyprázdni se… A to je jediné a konečné pozitivum. Jen ve čtvrtek nemusím. To laxativum nepůsobí a já musím, tak jako polovina populace – národa dívat se, jak Hirem řeší neřešitelné a pořád žije, žije a intrikuje. To musím, jako řada z Vás, jako mravenec v mraveništi, jako včelka dělnice plnit to, co mi příroda a šéf programu přikazuje. Vypni své informační a jiné obranné zdroje a zaujmi místo v řadě. Odevzdej obsah kapes, klíče, peněženku, rybičku – nožík, provázek… Jsem, jako bych vlezl do sauny mezi naháče. A není to vše, dělám to, co ostatní, koušu se do rtů, jako na povel chodím čůrat, piji kafe, bojím se o Hirem, a přitom ji nenávidím a sebe jakbysmet.
A to jsem si myslel, že  konečně uvidím jeden seriál z dějin, úžasný středověk. Místo toho ledová sprcha – samé intriky na úrovni klepen na pavlači. Bulvár bez konce zvonce a konec v nedohlednu. Sem tam je to legrace, sem tam se hrůzou potím. Bůhví, jak to skončím, doufám, že se toho dožiju.
A tak v tom lítám spolu s vámi. Nevážím si toho, že jedu pouze v jednom seriálu. Jsou  tací, kteří jedou ve čtyřech pěti seriálech. Je to vlastně malý zázrak. Něco jako Lurdy. Je to jed, tyhle seriály. Až se jednou z toho všeho i já proberu, budu při smyslech a při plném vědomí, pak zruším televizi a zapomenu, že televizní novely nepatří mezi „slušný lidi“. Udělám to, ale až po skončení Esmeraldy.  

Žádné komentáře: