V dobách, kdy byla
v Čechách televize v plenkách z bavlny, na keřích zrály šípky,
oříšky, dole při zemi borůvky a kolem rostly houby. Hodně se toho změnilo. Ne,
že by oříšky rostly na zemi, nebo jako v Africe pod zemí buráky, ale dnes
už není tolik čas na pohádky. Bejvávalo. Dnes je to o strojním zpracování.
Perly a langusty rostou na farmách, na trhu koupíš kanadské borůvky velké jako
palec, ale borůvky z Jizerek, nebo z Bedřichovky nad Machnínem i
z Karlova to nejsou. Nebrečím nad rozlitým mlíkem. Sám nemám čas lítat po
lesích za něčím, co si mohu koupit. Ale, tohle je o oříškách při cestě do
Kryštofova údolí, které rok co rok tam na mě čekaly…
Pokaždé jsem ty tři největší, co kluk a
později jako chlap, vybral pro maminku. To později znamenalo, že jsem je
mamince dal k obálce, kde bylo přáníčko k narozeninách a připsáno Tři
oříšky pro maminku. K tomu jsem přidal kytičku a dárek jak se patří.
Maminka si oříšků vždy moc
považovala. Když v roce 2000 zemřela našel jsem jich celý pytlík od
kuliček u věcí, který celý život schovávala, a kterých si vážila. Asi každý
z nás má někde kus lesa, louku, uličku, kam se vrací, třeba jen
v myšlenkách. Má své oříšky, svou maminku, které věnuje svou tichou
vzpomínku.
Jednou mi maminka, to už jsem byl
starší, dala ke svačině chleba s máslem a na to Nutelu, a řekla mi, že je z oříšků, co jí nosím každý podzim k narozeninám. Nevěřil
jsem jí. To by bylo přece barbarství. Než jsem dosvačil, vzala mi hlavu do
dlaní a pošeptala mi do ducha: „To se ví, že ta pomazánka nebyla z tvého
ořeší,“ a dala mi pusu. Ač jsem byl už velký kluk oči mě dlouho pálily. Když
jsem potom našel ten pytlík s oříšky, v její pozůstalosti, bylo mi
jako by neodešla a byla tu stále s námi.
Takový pytlík s lískovými oříšky, který někdo podědí, vyvolá hodně
otázek … Taky, že ano. Doba oříšků, malin, borůvek a nezralých peckovin, je
pryč. Daleko jsme jí utekli. Naše děti už oříšky znají z nákupních galerií
v pytlích a přepravkách z Číny.
Doufám, že svým maminkám dají dárky, co třeba i
nic nestojí, ale jsou z lásky 21. století. Je to krásný pocit, najít
v dospělém věku pevný bod, který hovoří o tom, jací jsme byli, koho jsme
měli rádi. Pytlík oříšků darovaných z lásky…
Žádné komentáře:
Okomentovat