Píši Vám, všem kočkám světa, těm žijícím v Jablonci a v Liberci,

Píši Vám, všem kočkám světa, těm žijícím v Jablonci a v Liberci,

Vám chlupatým i těm, co depilují, svobodným, zadaným, těm, co hrdě chodí s hlavou vztyčenou, doplňují zboží v drogeriích, co honí myši na zápraží…

Kočky. Vše na světě se točí kolem Vás, nestárnete. To je důvod k obavám. Potkávám takové v Liberci u radnice, v Hrádku na Kristině, na Ještědu, v Jizerkách. Píši Vám a jsem na rozpacích. Co Vám přát k narozeninám? Jedině bohatého, mladého plukovníka, plné vědro myší… Až je to podivné, všem se nezavděčím. Plukovníka? Proč ne Ferrari, kýbl myší?

Každá má jiné představy o štěstí. Houby romantika. Teď i kočky bere elektronika, byť mezi nimi byla sem tam víc než blondýnka. Stát se může i to, že mé psaní doputuje i ke kočkám statných postav, jako třeba k sedmikilovému Ormovi. Ten má v hlavě po kastraci pouze jeden závit - potravní. Tím si mě získal na svou stranu, neboť dobře se najíst patří k historii mého životního stylu.

Proč tedy píši Vám, pokud nejsme jednotní a máme každý z nás jinou představu o společném užívání si světa? Dosud platí – svět patří kočkám, šťastný mladým, chlupatým, vzdělaným, depilovaným, nezadaným. Mým drahým kočičkám.

Píši Vám, vždyť jste to Vy, co první po zimě se dají do vítání jara. Jste první, kdo se zimou skoncoval. Žádné přechytralé kočky, nohy až k podlaze, záda do oblouku, oči zúžené, vlasy blonďaté. Mám rád kočičky ve váze z modrého skla uprostřed stolu. Vypadají báječně.

I proto píši Vám, ač jste každá z jiného světa. Náš svět je rozmanitý a každý, každá jsme jiný. Snad jenom, že žijeme na jedné zemi, v jednom kraji. I proto máme k sobě blíž. A asi to tak má být. Větvička – kočičky, kus toho, co tu odedávna roste vedle krásných děvčat – koček a koček chlupatých. Všem Vám píši, neboť jsme adresáti – součástí krásné přírody….