Hurá do kanafasu! Je tam skvěle.
Postel hřeje. Neznám nic lepšího, než si lehnout, přikrýt se dekou a… spát s vidinou,
že se mi bude něco báječného zdát. Když už mě pálí večer oči a tuhnou koutky
úst, je nejlepší vlézt si do postele. Nejsou všichni na tom stejně, ale je nás
většina, co rádi jíme i spíme. Mnozí i u televize. Ale to není naše chyba.
Když se přemístím do ložnice, to už
je o něčem jiném. To se mi chce spát. Postele, však víte, jsou různé. Obyčejné
válendy, co za nic nestojí, až po postel se závěsy, s nebesy. Těch druhých
bylo kdysi potřeba víc. Závěsy chránily před hmyzem padajícím od stropů a
chránily teplotu sálající z těl pod peřinami. Fuj. Smrad nesnáším.
Pak tu byly postele z různého
materiálu, ba i ze síti, nafukovací, plné vody, patrové, palandy, rozkládací,
skládací…. A pokaždé bylo na co si lehnout a jak se říká – vyspat se do růžova.
Jsou tu mezi námi tací borci, co
usnou na sedadle spolujezdce v autě, na významné konferenci, u stolu, při
jídle. Tak to se mě nikdy nestane, jsou určité limity. Jídlo, práce, zábava, spánek.
Pořadí lze kombinovat a přehazovat i tak, že napůl spíme, napůl bdíme, ale postel
to není. Jen si to představte, polštář tak akorát, jemné povlečení, teplá deka
pod bradu… Srovnatelné jen s bezva filmem, bohatým rautem, se svatbou,
s předáním medailí, representací.
Milí, zlatí, spaní je boží. A ve
správné posteli přináší zážitek vhodný k zapamatování, k vyprávění,
neboť, pokud mi někdo přeje dobrou noc, měl by vědět, jaká byla… Spánek hodně
napoví. Třeba – spalo se mi jako na vodě, pořád jsem se budil zbrocený potem,
to byla noc, oči jsem nezavřel, nebo naopak – spal jsem jako mimino.
Shrňme to. V našich bytech jsou ložnice a
v nich různé postele. V nich spíme a čerpáme sílu. Jsou našimi nabíječkami
energie. Tam dobíjíme baterky. Postele jsou zázrakem jako digitální hodinky,
internet, svíčková, dršťková polívka, zelí, karfiol… To všechno a v tomhle
pořadí zbožňuji. I s tou postelí. Neboť, popravdě, postel je tím kusem
nábytku, kde jsme se narodili. Bude pravděpodobně i místem, kde se jednou
rozloučíme.
Nakonec jen tolik, že posteli bych navrhl
Nobelovku za přátelství a mír mezi národy, za vše, co jsem v ní zažil, za
sny a zážitky, o kterých diskrétně pomlčím….
Žádné komentáře:
Okomentovat