V
ústním podání našich prababiček a dědů jsme vyslechli řadu příběhů z doby ne až
tak dávné, žel téměř již zapomenuté. Příběhy ani ne tak z válek napoleonských,
války o dědictví rakouské, či válce Němců proti Němcům na našem území v roce
1866. Mnohem víc ti, co nám vyprávěli, vzpomínali na poddanské rebelie,
povstání proti nevolnictví, které z našich už pradávných předků dělalo lid bez
vůle, ubité těžkou prací, plně závislé na majiteli panství, na úředníkovi,
který nařizoval, kontroloval a trestal za odvedenou nevolnickou práci.
Povstání našich předků patří k
dějinám osídlení Sudet, českého pohraničí. K těm prvním patří povstání na
grabštejnském panství vyvolané uvalením nových daní. 'Poddaní se obrátili na císaře Maxmiliana II. do Vídně... Jím byla
nařízena bezpodmínečná poslušnost vrchnosti. Vůdcové povstání byli tvrdě
žalářováni a vypovězeni ze země. Tak končily jedny z těch prvních vzpour roku
1568 na Chrastavsku, Hrádecku. Další vzpoury proti brutalitě středověku
následovaly již v počátku 17.století. Rok 1625, rok povstání na frýdlantském
panství Albrechta z Valdštejna vyvolané útiskem a násilným obracením na
katolickou víru...
V roce 1629 počalo násilné obracení
lidu na katolickou víru ve vévodství frýdlantském. prováděné horlivě jičínskými
jezuity vyvolalo nevoli lidu, který dne 9. srpna na libuňské faře zranil a
podávkami proklál P. Matyáše Burnatia a zabil i jeho průvodce. Tento čin byl
signálem k všeobecnému nevolnickému povstání. V čele vzbouřenců stál zchudlý
rytíř Burián Karlovský. Rebelové táhli přes Rovensko k Turnovu, byli ale cestou
krvavě poraženi vojskem a rozptýleni do lesů a skal. Původci vzpoury pak na
rozkaz vévody byli lámáni kolem. K potlačení povstání poslal Valdštejn 5 praporů
pěchoty a 3 kompanie jízdy svého příbuzného Maxmiliána z Valdštejna. K
likvidaci povstání potřebovala valdštejnská soldadeska, které používala proti
nevolníkům i děl, více než půl roku.
Rok 1668 byl rokem povolávání nových
osídlenců z Německa, hlavně sklářů a soukeníků, těšících se zvláštní přízni
vrchnosti. To vyvolalo vření mezi usedlým obyvatelstvem. Cítilo se být odstrkováno konkurencí. K nespokojenosti přispělo i
vyžadované přestoupení evangelíků na katolickou víru. Zástupy lidí z kraje pod
Jizerskými horami a Krkonošemi se rozhodly táhnout do Prahy, aby se domohly
restituce starých práv a svobod. K nim se přidružovali nevolníci z
hruboskalského panství sužovaní regentem Janem Václavem Švantlem z Třebska.
Proti proudu nevolníků zaútočili 12. dubna turnovští střelci u kostela sv.
Matěje na Hruštici a po krátkém odporu revoltující rozehnali. Povolané vojsko a
velké pokuty pak utlumily každý další pokus o vzpouru.
Léta 1679-1681 byla ve znamení příkladu
nevolníků frýdlantského panství Františka Ferdinanda hr. Gallase, kteří
prostřednictvím deputace předložili císaři Leopoldovi I. v Praze stížní a
prosebný list o ochranu před neslýchaným útiskem vrchnosti. Příznivý výsledek
povzbudil poddané i z jiných panství k podobnému postupu. Věznění nevolnických
deputací, k němuž dal příklad na
lemberském panství Kryštof Rudolf Breda. Postup vrchnostenských úředníků odňal
poddaným naději na splnění spravedlivých žádostí mírným postupem a byl příčinou
obratu hnutí v otevřenou bouři. Povstání na frýdlantském panství se rozšířilo
na panství liberecké, grabštejnské, lemberské, jablonecké, strážské, mimoňské,
zákupské, ale i do jiných českých krajů. Sedláci odpírali vykonávat robotu a
pokusili se své požadavky vymoci ozbrojeným nátlakem na vrchnostenské úředníky.
Pro zastrašení srocených vzbouřenců z okolních vsí kolem lemberského zámku bylo
stříleno ze zámeckého děla. Poněvadž vrchnosti nestačily svými silami, bylo
vojenské potlačení vzpoury v boleslavském kraji svěřeno komisaři podplukovníku
hr. Eneáši Sylviu Piccolominimu. To se mu v podstatě, po pronásledování nevolníků
do lesů a hor, zdařilo. Odpor na frýdlantském panství trval však déle a hrozil
vypuknout v nové povstání, když populární vůdce rebelů Ondřej Stelzig řasnický
kovář, jako člen delegace k císaři byl uvězněn ve Vídni. Teprve vyšetřující
komise, soudy, žalářování a pokuty odpor zlikvidovaly. Ondřej Stelzig zemřel na
nucených pracích v Uhrách. Příkladem ohlasu těchto bouří i v jižnější části
kraje mohou být rebelující sedláci v Benešově, kteří z gruntů utíkali do
ciziny.
V roce 1767 bylo povstání na
libereckém panství vyvolané zvýšenými břemeny a robotou v zárodku udušené. 17
obcí se na povstání nezúčastnilo, 19 prosilo o prominutí a jen 4 obce setrvaly
ve svém protestu.
Rok 1775, rok přehnané naděje na
zlepšení právního a hmotného stavu. Agitace nekatolíků z Pruska a Lužice vedly
k rozsáhlému povstání. Středem odboje bylo náchodské panství. Zde byla zřízena
guberniální rada, v jejímž čele stál nejvyšší purkrabí sedláků rtyňský rychtář
Antonín Nývlt. Připravované převratné povstání mělo vypuknout v Praze o
svatojánské pouti a selské guberno se mělo ujmout moci v zemi. Bouře však
vypukla dříve, než bylo v programu organizátorů a přehnala se tisícihlavým
proudem nevolníků napříč boleslavským krajem již ve dnech 24.-28, března. V
Semilech, v zámecké kanceláři vytloukli okna, vyházeli písemnosti a knihy,
vysypali z peřin peří, vypili víno a zpustošili zámek. Pivo v pivovaru dílem
vypili, dílem vypustili. Drancovali ve městech, drancování v městech. V
Železném Brodě zpustošena fara a židovna, ztýrán farář i žid, pleněny příbytky
měšťanů. Ve Bzí zle naloženo s
farářem a rozbito zařízení fary. Na Malé Skále útočeno na pivovar, v zámku vše
roztlučeno, zámecký správce přinucen sedět na dřevěním oslu, manželka správcova
obnažena, vhozena do sudu s kolomazí a pak posypána peřím; k ochraně zámku
povolán oddíl jabloneckých střelců. V Bozkově zpustošena fara. Ve Vysokém
způsobeny výtržnosti v kostele, žádáno jídlo a pití a jeden muž z každého stavení,
aby dále s povstalci táhl. Zámek v Jesenném byl povstalci ušetřen za cenu
hubičky, vyžádané od sličné baronky Dejmové Jírou Ševců z Přívlak. V
Navarově okázalé projížďky povstalců v panských kočárech a působení škod na
panském majetku. Na Hrubé Skále žádáno vyhlášení zlatého patentu, vrchností domněle
zatajovaného a zle nakládáno s úředníky. Podobné počínání na Rohozci.
Jiný proud z Jičínska přitáhl na libuňskou faru. V Rovensku přinuceni měšťané
jíti s rebely. V Rychnově krvavě odražen útok rebelantů na faru věřícími,
ozbrojenými kolíky, pohrabáči a cepy. V Českém Dubu zákrok oddílu
husarů, kteří několik vzbouřenců zabili. Odtud postup vzbouřenců přes Světlou
řadou obcí západním směrem. V Zákupech zákrok vojska od České Lípy. Povstalci
pochytáni a odesláni do Boleslavi k potrestání. Dozvuky povstání v červenci na
panství frýdlantském, grabštejnském, strážském a libereckém.
Opětné zavedení dřívějších poměrů
robotních za Leopolda II. v roce 1790 vyvolalo nespokojenost poddaných a vedlo
k několika nepokojům na různých panstvích. 6. července propuklo povstání na
mnichovohradišťském panství hrabat z Valdštejna, bylo ale potlačeno. Toto
povstání přeneslo se i na clam-gallasovské panství liberecké, kde jeho
osnovatelem učitel a baráčník Hanuš Kryštof Rieger z Kateřinek. V noci na 12. července vytáhli
ozbrojení vzbouření malozemědělci několika proudy na shromáždiště v Královském
lesíku. Po příslibech vrchnostenských úředníků nastalo uklidnění. K zajištění
klidu bylo povoláno vojsko, účastníci, pokud neutekli za hranice, vyšetřováni,
vězněni a ztrestáni ranami holí.
V roce 1794 vypukla vzpoura
poddaných na valdštejnském panství svijanském, vyvolaná pověstí, že zemřelý
císař Josef II. zrušil robotu bez náhrady a vrchnosti to lidu utajily. Jediný
Loukov se vzpoury nezúčastnil, pročež upadl do nenávisti okolních osad a
přinucen požádati o vojenskou ochranu. Po spatření přijíždějících husarů
vzbouření sedláci zahazovali zbraně a rozutekli se, kteří chyceni, vyplaceni na
zámeckém place holí.
Roku 1818 došlo k odepření
poslušnosti a vzpoura poddaných na panství svijanském, vyvolaná odporem proti
robotě vyžadované majitelem panství Františkem Adamem z Valdštějna, místo
dosavadní, vykupované penězi. K likvidování odporu bylo opět povoláno vojsko,
které nepoddajné poddané krutě stíhalo. Vůdcové rebelie odvedení do vězení tam
byli krutě ztýráni. Jeden z nich i s
manželkou hned po propuštění, skonali, jiní byli ztrestáni ranami holí.
To byl jen krátký výlet naším krajem
pár století nazpět.
Žádné komentáře:
Okomentovat