Píši Vám a dívám se Vám do očí
černých, modrých, divokých i pokorných. Do očí chladných, jak ledovec, co
potopil Titanic. Do očí tvrdých, naivních i dětských, které všemu uvěří. Píši
Vám a vzpomínám, kam jsem se to jako kluk nejdřív dívával. Zůstaly mi oči, co
viděly snad všechno, oči rozzářené štěstím kdysi, co je nic nepřekvapí dnes,
zítra, pozítří.
Píši všem, co vidí oči metající
blesky, co dovedou zkrotit šelmy. Píši a vzpomínám očí vítězů i poražených, těch,
co přebírali státní ceny, usnesení soudů, nástup k výkonu trestu. Oči jsou
to poslední, co viděl odsouzený na smrt. Očima se domlouval táta s mámou v
„Pečkárně“ v dobách protektorátu.
Píši všem, co se nestyděli a mluví
pravdu o tom, co jak bylo, co viděli. Oči jsou kamerou, co nejde ošálit, a
proto píši i Vám s očima dokořán. Nezavírejte je, mějte oči otevřené. Zrak
– oči jsou to nejcennější, co člověk má.
Píši i Vám, co nosíte brýle proti
slunci. Všem optikům i optičkám. Píši Vám, modrým, černým očím, všem, co nosíte
brýle. Sluší Vám. Brýle jsou hrozně dobrá věc. Já je nosím už od patnácti,
akorát včas, abych viděl, co nosí děvčata v halenkách. Když mě to na
chvíli přešlo, viděl jsem i v Samarkandu čnít k nebi, co zbylo z
hvězdárny Ulug Bega, Čingischánova vnuka. V Moskvě, v Treťjakovské
galerii Burlaky na Volze, jak se dřou a táhnou proti proudu naložené lodi. Rublevovy
ikony, Šiškinovy medvědy, v Praze vitráže oken svatovítského chrámu.
Píši Vám, co jste viděli zbytek
světa. Poděkujte i za mne Vašim očím. Píši Vám všem, co přispíváte na konta
těch, co nemají štěstí a nevidí. Přispívám každý rok. Píši Vám, co nevidíte a
opíráte se o partnerovu ruku. Vám, co nevidíte a jste stateční a nesedíte jenom
doma. Fandím Vám a přeji skvělého partnera, který vám dělá život snazší.
Pohled do očí někdy stačí
k porozumění, společné řeči. Řeč očí je řečí, jako každá jiná. Oči dovedou
křičet, plakat i milovat. Očima dáváme najevo radost, loučíme se, říkáme, že
chceme odejít. Vy všichni, co jste se v mých řádkách našli, vzhůru
k cílům svým!
Oči jsou tím vzácným darem, který
si v soubojích duelanti zakrývali hledím, aby o něj nepřišli. Pročež si
chraňte zrak jako oko v hlavě. Oči se dosud nedají nahradit, a proto,
drazí a vážení, nic víc, nic míň, buďme k sobě přátelští a nechtějme víc, než
vidět a být viděni.
Píši Vám, očím. Jste studní
poznání, sejfem plným pokladů a drahého kamení. Ať oči slouží, ať vidíte
všechny barvy dlouho. Ať se Vám nikdy nesetmí.
Váš
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat