Všem
slečnám, co se malují, co se tetují. Píši všem holčinám, co ještě chodí do
školy, co melou páté přes deváté o přestávkách, na stanicích tramvají. Všem, co
si cpou bříška sladkostmi, zrovna jako všem, co nejedí, či jedí jen tolik, aby
byla štíhlá jejich mladistvá těla.
Píši
Vám, co si barvíte vlasy, děvčatům blonďatým, černovláskám, rezavým. Vám, co
máte kluka a chodíte s ním, co čtete víc než jeden časopis, chodíte do
kina, do divadla, na koncerty. Mám pořád před očima tu slečnu s copánky,
co seděla přede mnou ve školní lavici. Tenkrát se ve školách psalo ještě
inkoustem a pero se namáčelo v kalamářích. Tenkrát mě nenapadlo nic
chytřejšího než té slečně copaté ty copy, vlastně jen jejich konečky, namočit
do inkoustu. Byla z toho pořádná mela. Indula, jak jsme té slečně říkali,
se hrubě ohradila, respektive její maminka a požadovala exemplární potrestání
pachatele, což byla má zhoršená známka z mravů a zaplacení holiče. Milá
Jindro Vydrová z Machnína! Dnes už Ti musí být víc než sedmdesát let. Zda-li
se pamatuješ…
Píši
Vám, děvčata, co se občas zamilujete tak, jako Vaše maminky. Buďte shovívavé
k náklonnosti mužů, nebuďte vybíravé. Píši všem, co rádi vzpomínají, co
nezapomenou, plní, co jednou slíbí, milují sporty, umění. Co umí pusu otevřít,
co pusu nezavřou.
Měl jsem doma taky jednu takovou
slečnu. Včera udělala na Karlově univerzitě státnice. Vyrostla z ní sebejistá
žena. Píši i jí, a mám z ní radost, neměla to se mnou lehké. Maminku nepoznala
a moje výchova… Nechci se známkovat. Co máme mobily, už jí tolik nepíšu. Voláme
si. Píši jiným. Tetám. Vlastně jen
jedné, maminčině sestře Lence.
Píši Vám, slečnám, co se jednou
vdáte, co sedáváte na lavičkách v parku, co máte doma rodiče, k nimž občas
zavítáte. Nejsem sám, kdo to obrečel. Píši Vám i proto, abych Vám řekl: Stýská
se nám a těžce neseme, když odcházíte a začínáte žít bez nás. Píši Vám, abyste
věděli, že nic není tak jednoduché, jak se zdá. Jít k oknu, zamávat dcerce,
a ještě se přitom smát. Tak či onak, jednou i ony budou stát u okna a mávat někomu,
kdo bude spěchat pryč.
Píši Vám, všem mladým kráskám,
užívejte si mládí a prosím, občas se otočte a usmějte se na nás. To jenom,
abychom nezapomněli. Patříme přeci jen tam, kam se dává staré železo.
Píši a uzavírám poštu. Život je
krásný a stojí za to jej žít. Píši Vám, slečnám i mladým paním, ženám. Byly
jste mou věčnou inspirací, nám všem, co milujeme život.
Váš
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat