Mobil, chytrý mobil, tablet, hodinky,
počítač, platební karta. Nevím, na kolik způsobů se dá dnes telefonovat, co ale
vím, že letos tomu bude 136 let, kdy poprvé zazvonil telefon v Liberci. 1.
listopadu roku 1883 vyšel knižně první telefonicky seznam, který obsahoval 10
čísel majitelů telefonu na kličku a 12 jmen a čísel těch, co na telefon čekali.
V sedmdesátých letech minulého století měl
Liberec 100.000 obyvatel a telefonní seznam města obsahoval už na šest tisíc
abonentů a nejméně tisícovku žádostí o zavedení telefonu. Pokrok v této oblasti
komunikace kráčel kupředu, jak vidno, mílovými kroky. V sedmdesátých letech 20.
století už jsme byli tak daleko, že do blízkého Jablonce nad Nisou bylo možno
volat přímo, bez předchozího ohlašování meziměstského hovoru. Vytočili jste
jednoduše předvolbu 91, anebo Prahu s předčíslím 72 a potom to náhle šlo
rychle, jak na porodnickém sále. Operátor sem, operátoři tam, ceny za volání
jako na kolotoči.
Postupně přibývaly nové telefony, které
uměly počítat, překládat, přehrávat hudbu, nahrávat, měřit tlak a další funkce,
o kterých my důchodci povětšinou už nemáme ani ponětí. A pokud dáte dětem
vybrat si, koho by si vzali s sebou na pustý ostrov, zda maminku nebo telefon,
tak si vyberou telefon.
K dnešnímu dni se počet obyvatel se
nezměnil, počet majitelů mobilních telefonů nedovedu odhadnout, ale bude
dozajista větší než oněch zmíněných 100.000 obyvatel města. Tenhle chytrý pazourek
dokázal něco, co nemá v dějinách lidstva obdoby. Před padesáti lety měl doma
telefon málokdo z nás a nedej bože, aby na tom byl jako můj otec. Tomu státní
bezpečnost odepřela vlastnit telefon z důvodu eventuální možnosti poškození
zájmů státu. Měl příbuzné v kapitalistické cizině a to si dovolil příliš, mít
bráchu v cizině.
Svět bez telefonu si dnes neumíme
představit, ani dobu, kdy policista v utajení mohl rozhodovat o tom, kdo může a
smí vlastnit telefon. Svět se díky době změnil a telefon patří do rukou všem
bez omezení. Jsme o padesát let moudřejší. A telefon? Každý rok přichází s
něčím novým a umí všechno. Umí víc než já, nebo vy a naše děti? Pro ně se stal
běžnou samozřejmostí. Ať tomu tak zůstane už navěky. Je to mé velké přání.
Škoda jen, že můj tatínek se toho nedožil.
Žádné komentáře:
Okomentovat