Kdo z vás se někdy nenapil vody jen tak z
dlaně? Kdo z vás nesmočil někdy rty v chladné vodě kdekoli ve studánce, tam kde
voda teče volně, nekontrolovaně? Tam, ve stínu u cesty, pod stromy, kde kameny
ohraničují stráň, kousek od trati, naproti kopci, na kterém stojí hrad
Hamrštejn, kousek od majestátních budov bývalé elektrárny v Andělské hoře, pár
set metrů od mé milované i zatracované obce Machnín, pár kilometrů od Liberce…
Studánka s vodou, jak se patří, čůrek
vody ze skály, dole pod ním, v kaluži, skvrnitý mlok, jak z dávných dob. Být
o metr větší, byl by to varan odněkud z Tichomoří, ještě větší byl by to
silák z třetihor a kolem by nebyly smrky, ale plavuně a přesličky. Bože, jak je
ta voda v dlani studená, jak chladí... Stále teče ve stínu a na rty se lepí s
příchutí lesa, smrku, modřínu, spadaného listí.
Piju ji z dlaně. Teče mi mezi prsty,
chladí a zahání pocit žízně. Zuby trnou z pocitu náhlého chladu a touhy vypít všechnu
vodu, co do studánky kdosi nalil. Viděl jsem v životě spoustu studní a studánek
v polích, jediný zdroj vody v širokém okolí. Třeba studánku naproti Bábelům,
na cestě z Machnína na Bedřichovku a mnohé další v naší zemi.
Ta, ze které právě piji, je jiná. Vysokohorská.
Drahé, nákladné pití, jen pro štamgasty. Nic pro ty, co si vodu ze studánek
vozí domů v PET lahvích. Tady, naproti Hamrštejnu, je voda jako křen,
párek s hořčicí, pivo z Vratislavic. Voda, co stojí za napití, která chutná
po vodě z artézských studní, z ledovce, třetihorní.
Poprvé jsem se u ní, u studánky ve skále,
zastavil při cestě na kole. Tehdy mi u kola právě tady před ní spadl řetěz a já
hledal, kde bych si otřel ruce zamazané kolomazí. Kdosi mi studánku postavil do
cesty. Kolo jsem opřel o stromy a sehnul jsem se, abych se umyl a z kaluže s
mlokem napil.
A potom, rok za rokem, jsem se tam vracel,
bral vodu do dlaní a pil. Není nic, co by víc chutnalo, co se dá pít, než voda
z kaluže u cesty. Není to kaluž! To jsem jen chtěl zmást ty, kteří neumějí pít
vodu, která si teče jen tak, protéká prsty pro radost, pro štěstí. Neumím to
říct, je báječná, není to obyčejné pití.
Už asi nikdy nepojedu na kole tam k elektrárně
v Andělské hoře. Nechám to na vás. Je tam nádherně. Vody pro každého. Jen
klidně, žádný spěch. Voda s tečkovaným mlokem základech tam na vás čeká. Šel
bych tam i dnes a třeba bos…
Žádné komentáře:
Okomentovat