Už je to víc jak 50 let. Cirkus je tu. Pod vlajkami
šesti národů dělal čest svému názvu "Internacionál". Na Tržním
náměstí v Liberci, kde taky jinde. A všude ho tam bylo plno.
Ten rok byl jediný a stálo za to ho vidět. Plná byla
manéž, plné hlediště, stovky míst k sezení. Dnes by asi měli problém, ochránci
všehomíra by zuřili, program by se jim nelíbil. Komu se naopak líbil, byli
diváci. A tleskaly nejen děti.
Drezúra dveře - na tom stál celý program. Tak třeba,
manéž plná psů z Ruska, drezúra divokých koní tarpanů z Polska, úžasné alpské
kozy z východního Německa. Světový unikát byli ovšem lední medvědi bez ochranné
klece. A ti jsou opravdu nebezpeční. Liberečtí návštěvníci ZOO vědí o ledním
medvědovi své. Lední medvědice Jiskra už v liberecké ZOO není. Ukousl
neopatrnému návštěvníkovi ruku. Dlouho se ukazoval jeho výběh prázdný.
Ještě větší očekávání splnil i liberecký krotitel
dravých šelem, světoznámý drezér Emil Sameš, který na plakátu uveden nebyl.
Devět let předtím vystupoval v celém světě. Jeho poslední štace byla v Izraeli,
odkud se přijel do Liberce, tak akorát na čas, aby stihl představení. A jeho
vystoupení, smíšená drezúra lvů a tygrů skutečně stála za to.
V těchto letech se cirkusové umění stávalo
devizovým obchodem a náš stát stále víc a víc artistů a drezérů zvířat doslova
prodával za dolary na západ. A tak se stávalo, že to nejlepší nebylo vidět
doma, ale za hranicemi. Výjimky, jako ta s těmi lvy a tygry se nestávaly
často. Vždyť i ten „Internacionál“ měl před cestou ven, do ciziny, na celý rok
do Ruska. Tam sice cirkus měl jiné, významnější postavení než kdekoli jinde,
ale ti, kteří uměli postavit cirkusový stan a jezdit z města do města, to
nepoznali.
Na závěr vzpomínek na cirkus Internacionál v Liberci.
Vzpomínám si, že i ředitel cirkusu byl náš Liberečák, pan direktore Oskar
Kraus. Jak je vidět, Liberec dal světu nejen architekta úžasného hotelu na
Ještědu, ale i cirkusového šapitó, cirkusu Internacionál. Kéž cirkusy
nepřestanou jezdit a rozdávat to, co umí. I oni patří k našemu pestrému
životu, jednomu velkému životu.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat