Bude tomu už 70 let, co jsem držel
poprvé v prstech poštovní známku. Bylo velmi krátce po skončení druhé
světové války a známky to byly německé z ruské a americké okupační zóny. Když
to zjednoduším, byly z poválečného Německa, hned za kopcem, kde i dnes bydlím.
Bylo to v malé obci v českých
Sudetech, odkud do odsunu odešel jen malý počet sudetských Němců. Ti, co odešli,
psali intenzivně těm, co zůstali. A tady byl zdroj, studna zázračné vody, přísun
obálek s německými známkami do mé začínající sbírky. Často jsem z obálek známky
netrhal, ponechal si je celé, a tak dnes, i po tolika letech, mám unikátní sbírku
celistvostí z obou okupačních zón, později, po roce 1949 z obou německých států.
NDR, jak se dřív říkalo ze státu dělníků, rolníků a pracující inteligence ze
států spolkových zemí, kde vládli kapitalisti, revanšisti a bývalí nacisti,
včetně těch, co by se rádi vrátili k nám, do českých Sudet. Věř si tomu, jak
chceš. My věřili a smáli se. Byla jiná doba.
Vraťme se k námětům, co
přicházely poštou, k mé sbírce známek poválečného Německa. Začněme známkami takzvaných
"hodných a pracovitých Němců". Žili hned za kopcem, na západ od
"hranice míru" na Nise a Odře. Jejich nejoblíbenější známkou byla ta s
prezidentem Pieckem, velká známka oslavující 75 let celosvětového spolku
sběratelů známek, lipské veletrhy, známka německo-čínské přátelství, na které
byl velký, opravdu velký Mao ce Tung, přátelské podání ruky presidentu NDR a
Polska, nescházel ani náš Klement Gottwald, Stalin, K. Marx, B. Engels. V málem
formátu všichni velcí muži německé historie.
Nejvíc bylo ovšem známek nejmenších,
tzv. výplatních, oslavujících práci, která byla součástí pětiletého pracovního
plánu NDR. Známky z tohoto raného období jsou dnes už vzácné, a hlavně vypovídají
mnohé o tom, jak to v té zemi vypadalo.
Hodně jinak, to vypadalo na druhé
straně, ve Spolkové zemi Německo, ve zkratce v NSR. Odtamtud k nám přišly
první dopisy ofrankované známkami se vzpomínkou na velké osobnosti, oslavující
první známky Bavorska - číslice, výstavy známek, velká okna kostela v Lubecku a
výplatní čísla nejběžnějších známek od jedničky do třicítky, později rozšířené
do devadesátky. Hlavy pana prezidenta, všechna možná témata, která, zhruba tak
do roku 1955, tvoří nejhezčí známky Západního Německa. Sousedé, kteří v Československu a v naší vesnici zůstali,
čile s těmi, co museli odejít, korespondovali. Má sbírka, tehdy dětská,
obsahuje i díky jim kus dějin lidí, kteří od nás náhle odešli, ale zůstali
krajany. V pozdějších letech k nám do obce často jezdili a vyzvedávali si
ukryté vzácnosti, které si tehdy při odsunu vzít s sebou nemohli. S novými
majiteli tzv. konfiskátu se velmi rychle dohodli a obě strany si pochvalovaly,
jak vše prošlo hladce ke všeobecné spokojenosti.
I já byl spokojen. Známky, které
jsem díky nim začal sbírat, byly mým celoživotním koníčkem. I to byl život
našeho pohraničí, kde za hranicemi žijí Němci, z nichž někteří se u nás
narodili.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat