Mám
ho rád a nemohu jinak, neříkejte to Janě. Zabouchl jsem se do starší dámy. Mám
rád staré knihy, tisky, mapy, grafiku, obrazy. Už sice nemám mnoho místa, ale
vždy to řešily rozvody. Začít od nuly, to je ono vzrůšo, začít stavět nanovo,
na zelené louce. Nevím jak vám, ale mně stoupá hypertenze, cukr, hormony, když
si k ní, ke starému tisku mohu přivonět a prastarou knížku, tisk držet
v náručí. To potom jsem na vrcholu blaha, je mi jak po dobrém obědě. A co
těch obědů u nás v kraji pod Ještědem bylo a jídel, která jsem nikdy
nejedl!
Jen
se na mě podívejte a nevidíte nic, než špek. Po výživné stravě to muselo
přijít. Mám nadváhu, a to opravdu jen díky mé závislosti na pěkné knížce. Stáří
a ilustrace z ní dělá přitažlivou krasavici Nastěnku, jako v pohádce
o Mrazíkovi. Hollarova grafika, cokoli od Boudy, Klem, Kokoška, má milá Hanka
Krawcec z Varnsdorfu, dřevoryt od paní Kubínové z Liberce. Staré mapy
s obrázky krajiny po stranách, Švabinský, zimní náměty od Lady, Mucha,
Zrzavý.
Je
možné je nemilovat? Co na tom, že polovina jsou chlapi. Miluji i je. Někteří,
žel pořád jich je málo. Visí i v mé ložnici, v kuchyni, v obývacím
pokoji. Co na tom, že jsou to jen kopie a autor už dávno spí na Vyšehradě,
kdekoli ve světě. Nedivím se, že odborník si bere rukavice, když s nimi
obcuje.
Starý
papír… Nedivím se, že starý pan Hrabal se taky zamiloval a skrze svou
nezřízenou lásku vzal místo v sběrně starého papíru. Každý z našich velikánů
měl doma úžasnou knihovnu, kterou mu závidím. Velký buditel začínal jako
učitel, nebo u knížete pána jako knihovník, archivář, sbíral a zapisoval
pověsti, třeba, jako náš pan Scheybal. Maloval a kreslil stará stavení a
jejich, krásné okolí. Ať je to obrázek z pouti, písnička, popsaný notový
papír. Vše mluví, okouzlí vás. To vše mám rád.
Tisky
a zase staré tisky. Papír, co něco pamatuje. Je možné, nevidět, jak moc se umí
zažrat pod kůži? Pod nehty, do mozku, do očí. Nejsem v tom sám. Mám mnoho
kamarádů, kteří takhle jako já, slibují věrnost ženě. Stačí málo a
v náruči laskají jiné. Na srdce tisknou staré tisky, knihy, oči nemohou
spustit z těch, na které nemají finanční prostředky.
Omlouvám
se vám. Už asi nebudu jiný, starého pejska, novým kouskům nenaučíš. Je to i
dost nakažlivé. Přicházejí stále noví a noví sběratelé, kteří v naší
závislosti, v lásce a touze po něčem, co neochladne pokračují. A asi tak
to má být. Nejsem jiný a jsem rád, že svět je plný závisláků, milovníků starého
papíru, těch, kteří něco sbírají.
Ať
se knihovny plní, zdi a šuplata jsou tím, co krášlí náš svět, co dělá naši
návštěvu na Zemi věčnou. Ať lidé, kteří po nás přijdou mají stejné záliby,
koníčky. Ať mi to Jana odpustí, že nejsem jiný. I ji miluji…
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat