A přestaň si hrát s tankem! Osvobodil i tvé rodiče, nebo ne? Máme to problém v naší domovině! Neumíme to s hrdiny na podstavci. Na každého něco víme. Jakýpak hrdina, když jako mladý kradl višně… Ten tank opravdu v roce 1945 nepřijel do Prahy jako první. Ale na své cestě kus světa od fašistů osvobodil a seděli v něm skvělí lidé, kteří svůj krk a život svěřili stroji, který obstál a dovezl osvoboditele – rudé vojáky až do májové Prahy přes spáleniště, přes krvavé řeky…
A pak mým jménem, kdosi s nudlí u nosu, ten tank natřel na růžovo, jako by do krajek chtěl obléci hrdinu. Proč se nešel malíř pokojů rovnou vyčůrat na hrob neznámého vojína? Proč rovnou na Olšanech nenechal ty, co padli za svobodu vyorat a odvést do kafilérie… Opravdu máme tolik hrdinů, co umí jen natírat tanky, plácat do nich rukou, nic víc, nic víc?
Je mi špatně z takové cti, dívat se jak přestárlí kluci a ministr české vlády blbne. Jak si plete dojmy s pojmy. Ten tank a jeho posádka, kterou zneuctily a urazily velké nuly, neobsazoval tuhle republiku v roce 1968, ale je už naší národní vlastností místo poděkování plivnout hrdinům do očí. Těžko oddiskutuje někdo, že nejprve jde jedno a za ním putuje až to druhé. Nejdřív jsme si div neurvali jazyk, jak jsme Rusům za všechno děkovali, pak jsme v opačném gardu, vše ruské nenáviděli, až nás ruce pálily. Copak se neumíme normálně chovat? Rozumně uvažovat? Musíme mít stejný názor s tím natěračem tanku, který se narodil hluboko v míru a neví, co byla válka a v jednom se mýlí?
Tenhle tank s okupací v roce 1968 nemá, co by ho spojilo, nezaslouží si být za slečinku. Natěrač i ministr, co jej na pontonu usazoval, by udělali líp, kdyby do té řeky skočili a ochladili svá rozpálená těla a raději nám vysvětlili, alespoň ministr, proč kolem něj všichni kradou. Co nás všechny stojí jeho nové pandury, kolik si kdo strčil do kapsy a přitom nadával na Rusy…
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat