Nepřijde Vám dnešní bydlení až moc snadné? Otočíte klíčem,
otevřou se dveře, otočíte vypínačem, svítí se, z kohoutku teče voda, pootočíte
kroužkem na radiátoru a můžete se zbláznit horkem. Jak to bylo asi před 200
lety? Něco jsem tušil, něco málo jsem si domyslel. Ne tolik, abyste mi přestali
věřit. Bydlení je tak trochu i o chápání životního stylu, ale ne vždy tak tomu
bylo.
Určitě se shodneme na tom, že kolem nás, v podhůří
Jizerek a Lužických hor žádné mrakodrapy nikdo z našich praprarodičů
nestavěl. Spokojili se většinou s dřevěnými přízemními domky, kterými
pokrývali slámou a později víchem. Centrální část domku byla za vstupní
předsíní. Z jedné strany žili lidé, z druhé zvířata. V domku
bývala komora a přístavek - dřevník.
Za nízkými vstupními dveřmi byla v místnosti hliněná
podlaha a malá okénka. Kamna s pecí bývala mohutná, krmená poleny a
roštím. Hlavní bylo přes léto obložit dům dřívím na zimu, což zároveň sloužilo
i jako izolace.U kamen stávala lavice, za kamny ,,černá kuchyně“. Nábytek do
modra, postel s nebesy, obrazy svatých. Uprostřed stůl, židle, pod oknem
truhla. Na veřejích visela ocílka, kterou se rozdělával oheň, vedle schránka na
troud. Ocelí se silně uhodilo na pazourek, jiskra přeskočila na troud, který
začal doutnat. Tu bylo třeba rychle přistrčit slabou třísku, která od troudu
chytla… Troud byl buď z hadrů nebo se používalo ztrouchnivělé bukové či
březové dřevo. Komíny, když už byly, byly ze dřeva… Je s podivem, že
nehořelo častěji.
Místnosti, včetně stájí, byly osvětlovány loučemi. Louče si
,,sedláci“ štípali, nebo kupovali. Taková louč vydržela asi hodinu, většinou se
denně prosvítily asi 4 kusy. V polovině 19. století se začalo svítit
svíčkami z loje „lojovkami“. Většinou se jednalo o domácí výrobu. Zhruba ve
druhé polovině 19. století přišel do našich domácností petrolej a s ním
časté požáry.
Trochu lepší to začalo být s používáním voskových svíček
a když se do pecí začalo přikládat z předsíně. Pec, to byl i ráj pro spáče,
kteří využívali jejího tepla.
Obstarávání dřeva bylo to hlavní našich prarodičů
v přípravách na zimu a bylo snadnější než by se muselo. Prodej klestí,
pařezů, a špiček stromů povolovala, jejich odvozu blahosklonně přihlížela
vrchnost.
Topilo se i ,,uhlím“ těženým v naší oblasti
v Hrádku nad Nisou a v jeho okolí. Na Jablonecku se topilo i
rašelinou z Rýnovic a ze Smržovky. Ta Rýnovická byla prý silná i 4 metry a
byly v ní celé kmeny. Topilo se jimi za mokra, protože když vyschly,
ztvrdly tak, že při pokusu rozštípat je sekery odskakovaly.
Oblečení našich předchůdců bylo z hrubého plátna. Žádné
spodní prádlo. Pouze košile, kalhoty, kazajka. Soukenný kabát nosil chlapec
poprvé jako ženich. A to jeden většinou na celý život. Na oděvu byly knoflíky,
kovové, někdy i stříbrné, kalhoty byly krátké, po kolena. K tomu později
bílé podkolenky, byly na slavnosti, na hlavu třírohý klobouk, v zimě
ušanka.
Jedl se chléb, mléko, zelenina (luštěniny). Maso velmi málo.
Oblíbená byla pivní polévka. Než k nám přišly brambory, pěstoval se bob.
Příchodem brambor, byly brambory k jídlu ráno, v poledne i večer.
K nim nejvíce zelí, z toho nejvíc zelí kyselé.
Myslím si, že nejhorší to bylo s vodou na vaření,
k pití, o vodě na hygienu nemluvě a o WC už vůbec. Víme, kde končily
exkrementy zvířat. Na hnoji před vchodem do chaloupky. Mám za to, že než se
postavily k domům dřevěné budky se srdíčky ve dveřích, vše nedobré od lidí
končilo tam, kde od zvířat, koně, krávy, slepiček a jiných užitečných zvířat
našich pradědečků. Na hnojišti.
No a vidíte, vše překonáno jest. Dnes nám teče dostatek teplé
a studené vody. WC splachuje, ráno si oblékneme si boty, zhasneme, jdeme do garáže
pro auto a jedeme do práce…
Žádné komentáře:
Okomentovat