Většinou jsme byli svazáky, organizátory a poslušnými
vykonavateli režimu, hloupí a žádostiví úspěchů, pochval a pracovních výsledků
a světe div se! My jsme je v Liberci měli. Nebylo měsíce, aby nám krajský nebo ústřední
výbor SSM neposlal nějakou tu zahraniční delegaci a chlapci, starejte se. Což o
to, byli jsme většinou stejně staří a stejně zkušení, tak jaképak strachy.
Liberec a okolí v sedmdesátých letech byl o nedostatku
hotelů a postelí v nich. Psala se sedmdesátá léta, ekonomice se dařilo, lidé
vytvářeli hodnoty, ale hotelů bylo málo. Interhotely Imperial a Zlatý lev, byly
pokaždé plné, Terminus pod nádražím a Česká beseda, tak pro ty, co je manželky
vyhodily z teplých postelí. A tak často končili partneři z
mládežnických organizací celého světa u
nás doma…. Rozebrali jsme si je a ještě jim tvrdili, že poznají to, co v
programu nemají, totiž poznávání života přímo v našich domácnostech. A
mohu vám potvrdit, že to vzájemné poznání rozličných kultur bylo poučné,
náročné a často dřelo.
Nejvíc jsme byli konfrontováni s kulturou ruskou a
ukrajinskou. Přezouvání, ano – ne, pokud ano, většinou rovnou k oknu a
větrat. Rusové a jim blízcí k nám přijížděli v teniskách a celý týden
v jedněch gumových botách nepřispívá k rozptylu zápachu, který se
mohl krájet. Po takové návštěvě jsme my, bydlící u rodičů slibovali, že nikdy
už nepřivedeme k nám domů takovou návštěvu, což platilo do příští
návštěvy. Pak přišlo přesvědčování, že nemají kde spát, a že je to opravdu jen
na jednu noc. Vše se opakovalo v bledě modrém.
Mnozí z těchto našich návštěvníků - vrstevníků nikdy
neviděli kondom a tak jsme je jeli poučit. V Hrádku nad Nisou už řadu let
pracovala fabrika na výrobu umělé pryže a pánských ochran Vulkán, s.p. Spousta z nás má od té doby doma na
kredencích ,,pravé“ ruské samovary, na které se práší, a jsou prakticky
k ničemu. Za to naši komsomolci ,,rostli“ zkušenostmi získávanými v
Liberci ve svém volném čase. Nabízeli ve městě zlaté prstýnky, náušnice. V
Libereckých obchodech proti nim stáli zkušené prodavačky a ruské zlato
vypadalo jako měděné, takové vybledlé, a zpracování, jednoduché, humpolácké. Překvapilo
mě, že pokaždé se všichni dohodli na takovém obchodu dohodli a mladí ruští lvi
a lvice nakupovali další tenisky, džíny, trička, plastové náušnice a podobně.
To vše by se dalo přežít, horší bylo, když Indové,
Pákistánci, černoši, Arabové nesměli z rituálních náboženských důvodů něco
jíst.. Mladí a nezkušení, učili jsme se za pochodu. Však by číšníci a kuchaři
na Ještědu mohli vyprávět. Bez dalšího podnětu již věděli, co a jak, a vytáhli
nás z průšvihů…
Dnes bychom si sedli k počítači, pokecali
s Dr. Googlem a hned věděli, co kdo jí, co si dá k večeři, a o čem se
s ním bavit, kam se s ním jít podívat. Jo, svět jde kupředu mílovými
kroky a nás, svazáky a děti, kterým se říká „Husákovy“, míjí mílovými kroky.
Žádné komentáře:
Okomentovat