Sjel jsem autem z kopce dolů přes most a doleva parkem do
prázdné ulice. Docela obyčejný měšťanský dům, co stál naproti mně, měl na
zdi cedulku, velkou jako vrata na zdi: Zde žil, narodil se, zemřel a pracoval
významný člen naší společnosti….
Dlouho jsem si nebyl jist, zda je to on, ale ano, vím, kdo to
je.Nehledal bych jeho stopu tady, na konci světa. A ten zapomenutý kout, tam dole u řeky, mě
něčím oslovil. Zhořelec, nyní jsem v jeho západní německé části. Zmíněná osobnost
tu žila a cedulka, o něco menší než jakou by si zasloužil tu skutečně je. A
takových cedulí vzácných lidí, co tu žili nebo žijí, jistě bude i víc.
V Liberci se na radnici stále dohadujeme, jak město
zviditelnit. Co v našich městech žilo chytrých lidí, kteří by si
zasloužili připomenout cedulí velkou jako vrata, že „tady žil, chodil do školy,
tady napsal, nebo tady tvořil“ člověk. Náš člověk, soused,vzor pro ostatní, na
něhož můžeme být hrdí. Jen si vezměte, kolikrát pan doktor Franz Kafka
v Liberci na nádraží přesedal z pražského rychlíku na vlak do
Frýdlantu v Čechách, kam jezdil úřadovat… Tam všude by mohla být pamětní
deska, pár řádek, fotka, žádná „velká vrata“. Stačí zmínka. Hledají se poklady,
tak proč nehledat významná místa, kde kdo z těch našich velkých žil, kde
odpočíval, kde se bavil.
Trochu se k tomu dějepisu přibližme, hledejme našeho hrdinu. Máme
tolik adeptů učitelských míst! Dejme jim tedy téma, ukažme lidem našich měst,
kam se jít podívat a koho hledat. Dejme prostor iniciativě – dávné historii po
současné dění. Nemusí tam být ti, o kterých víme, že tu byli a „velká vrata“
již mají. Pokud jsou ta místa řádně označena již nyní, není o čem psát, ale o
některých vážně pochybuji. Slavná Karolína z Podještěda spala
v Liberci snad jen dvakrát, a to dole v Pražské ulici nad Baťou.
Žádná „velká vrata,“ stačila by deska, destička a ani tu jsem tam nikdy
neviděl.
Žili tu mezi námi významní politici, váleční hrdinové,
interbrigadisté, vůdci dělníků. Náš kraj byl vždy vícejazyčný, studovali zde
úžasní lidé, maďarští básníci, němečtí romantici, čeští realisté. Mnozí museli,
a navždy, z našeho kraje odejít do plynu v koncentračních táborech,
ti, kteří je tam nepřímo poslali, odešli po prohrané válce do odsunu. Vzpomeňme
i na ně.
Nemusí jít vše přes radnici. Jsou tu mladí, kteří pracují bez
honoráře - stačí jim, když si jich někdo všimne a poznají smysluplnost své
práce. Vraťme našim městům a obcím regionální hrdiny, výborné hudebníky, místní
sportovce, lékaře, vědce, spisovatele. Starousedlíky, jejichž děti sice
zapříčinily zpřetrhání vazeb mezi českým a německým obyvatelstvem po Druhé
světové válce, ale jejichž vnuci se snaží vše napravit.
Vrátili jsme se do Jizerských hor, jsou nám blízké, jsou všech.
Zrovna tak bychom měli obnovit slávu těch, kteří si ji zasloužili, jednotlivců,
spolků, všech, kterým pohraničí – Sudety leží na srdci a nechtějí, aby tato
krajina zůstala nepojmenovanou zemí, kde život nikdy neumlkl. Vydat se touto
cestou je jednou z možností, jak propojit bohatou historii Sudet se
současností a budoucností. Pojmenujme
své hrdiny, naše sousedy ze stejné ulice.
Žádné komentáře:
Okomentovat