Na hřbitově směrem k Turnovu

Věřte mi nebo ne, stále slyším v podvědomí tu známou písničku. Jak víte, sbírám staré pohlednice, a mezi ně se občas připlete i korespondenční lístek. Ten, který držím v ruce je starý osmdesát let. A divil by se i adresát, F. Brož, zahradník hřbitova v Jenišovicích. Odesílatel se sice podepsal, ale pro jistotu použil i malé decentní razítko. Příjmení Král,  lékárník Žižkov, Husova třída 78…

Ač je to neslušné, věnujme se textu. Sdělení čteme v otevřené listovní zásilce. Pana lékárníka se dotklo, že zahradník hřbitova neplní své úkoly:

„Praha – Žižkov, 20. března 1933
Pane Brož, byli jsme včera se ženou navštívit našeho drahého syna, poněvadž byl den jeho jmenin, což nemusím takovému služebníku církve jako Jste Vy, jistě připomínat. Nenapadlo mně, že ke mně, né-li již k mému synovi, budete míti tolik pozornosti a hrobku mého syna na tento den aspoň zametete a světélka rozsvítíte. Nezůstal jsem Vám, ještě za žádnou Vaši práci dlužen a pozornost tato by mne o Vás osvítila můj názor. – Budiž, nestalo se, co zatím druhá hrobka byla ve vzorném stavu a zapůsobila na nás opravdovým dojmem. Žádám Vás, nyní nechtěje z této příhody dosud vyvozovat důsledky, abyste v tento čas, kdy se v zahrádce nedá dosud nic dělat, abyste hrobku udržoval aspoň v čistotě. Ze zahrádky nečinil žumpu a odstranil staré rozbité květináče a uschlé a plesnivé chrysanthémy a každou neděli, jak jsem vás o to žádal, rozsvítil olej. Světélka. Současně s námi dostavil se k našemu druhému hrobu i můj vážený přítel s paní a věřte mne, že sem se musel před nimi zastydět, nevěda , že se i ta nejmenší pozornost u Vás koná za plat. Přijedu se ženou zase co nejdříve a doufám, že naleznu hrobku v přiměřeném pořádku. Nebude potřebí, přistříhnout keře,  ani pohnojit půdu zahrádky?
S pozdravem“

Po přečtení si uvědomuji, jak po osmdesáti letech začíná být čeština nesrozumitelná a vzdálená. Z textu vyplývá, že pan Brož je lajdák závislý na financích. Pan lékárník si představil sám sebe, na svém pracovišti a - tvrdě uhodil. Jisté je, že i před 80 lety uprostřed prosperity První republiky bylo potřeba jasně říci, kdo je pán a kdo na hřbitově uklízí.

Zajímalo by mne, zda si výtka našla adresáta a zda F. Brož naplnil požadavky na něj kladené. Zajímavé by bylo, pokud to má někdo ze čtenářů tohoto příběhu do Jenišovic na hřbitov kousek, jít se tam podívat a s lidmi kolem si popovídat.

Tyhle staré hřbitovy stojí na krásných slunných místech našich vesnic a městeček a je z nich i na ně odevšad viděno. Je jich plné okolí, jsou si podobné jako vejce vejci. Plné krásných lidských příběhů těch, ale i lidských tragedií. Pojí nás s nimi poutu živých, kteří se vracejí.