Píši
ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se
kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče do všech stran.
Vám, louko plná květin, píši, obloze, ze které padá déšť a pískovištím plných
dětí, kde leží kdejaký exkrement. Maminkám, které kdysi pletly šály, rukavice,
čepice, slepičkám, co snáší vajíčka i koním, lamám, pštrosům a dikobrazům, co
mají ostré ostny, pionýrům, skautům i letuškám.
Píši
všem, co mají všech pět pohromadě, sejí, sečou, suší, konzumují. Všem, co
extrahují, moderují, konverzují a
diskutují. Píši lidem dobré vůle, lidem co odešli do záhrobí. Píši Vám, sličným
květinám, věncům i kyticím svatebním. Všem, co ráno vstanou a pracují, co čtou
a píší romány. Všem,co plují na rybnících na starých pramicích i těm, co jsou
vojáky, musí být na přepravní lodi, mají strach co bude a teď, teď je jim
hrozně špatně a bojují s mořskou nemocí.
Vám
píši, vězňové, zda jste vzali ponaučení, že není beztrestnosti, že žádný zločin
není dokonalý. Vám, co posíláte vězně do vězení, těm, co kladívkem a jedním
bouchnutím uzavřete za odsouzeným těžká vrata vězení. Píši těm, co řídí auta,
vlaky, autobusy. Máte v rukou naše životy. Doufám, že víte, že není snadné a v
tom to ani není, kroutit volanty.
Píši
Vám, co operujete oční zákaly, rozbitá kolena, platfusy. Sestrám, co nám
říkají, že je čas stávat z postelí. Píši i Vám, oknům otevřeným dokořán, dveřím,
kterým nic neříká můj nepřítel průvan. Kotlíku ve sklepě, na který se v létě
práší, rohožce, hadříku na nádobí. Píši Vám, rozličným šňůrám, šňůrkám, mašlím,
chodníčkům před domem, které je potřeba při náledí sypat, tak jako Vám, ptáčkům
v zimě zrní.
Píši
svým fanynkám, co čtou má povídání a chodí na veřejná čtení. Městu v Sasku,
Žitavě, kde mě s podivem čtou taky, chodí na má čtení a poslouchají. Mám je rád
a nemohu, než napsat i jim, sousedům, městu Liberci, Mníšku pod Brdy,
Chrastavě, Hrádku nad Nisou, Jablonnému v Podještědí.
Píši
Vám všem, co poslouchají a nechají své rodiče, aby se po telefonu vymluvili. Znám
ten pocit, který občas mám, že sluchadlo je němé. Píši všem psům a kočkám, vší
té zdomácnělé havěti, která žebrá o pohlazení, píši sluníčku, aby
nechodilo spát, větru, aby nevysušil
zemi, studnám, aby vody nescházelo, obilí a bramborám, aby se jich urodilo. Všem
puškám, dělům a raketám, aby zrezly v muzeu a nožům, aby neznaly, než krájet
salám na chleba. Všem lidem, aby jim chutnalo a dobře se jim vedlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat