Za jeho mládí se ještě chodilo
naostro, bez bot, ponožek, dívčích kalhotek a podprsenek. Co vím, tak nebyl
znám toaletní papír, instantní polévky, penicilin, kapesník, kartáček na zuby…
Mohl být mým otcem, ale nebyl.
Doma neměl teplou vodu, místo pračky valchu, neměl televizi, telefon, ale měl
jedno z nejstarších radií ještě na sluchátka a denně mu naslouchal. Byl
ženatý bez dětí a manželka ho poslouchala jako hodiny. Pravidelně jim chodily
tuzexové poukázky od příbuzných v západním Německu, které měnili na koruny
a ukládali je do skrýše pod podlahu.
Švec sám již v pokročilém
věku se nevyhýbal příležitostné práci a pracoval i na směny. Ke svému důchodu
si tak často přivydělal slušnou částku. Jeho největší příjem ale byl
z toho, co skladoval ve své bývalé ševcovské dílně, dvou velkých
místností přistavěných k jeho domu. Z toho, co měl v kufrech pod
podlahou - zlato, šperky, kapesní hodinky, stříbrné stolní náčiní, votivní
předměty křesťanské a židovské, staré knihy, obrazy, pohlednice, staré
bankovky, historické medaile, plakety, mince, atd.
Pro mne, sběratele grafiky,
libereckých reálií a starých tisků, bylo setkání s jeho poklady něčím, co
se vymykalo lidskému chápání. Co mě nejvíc zaujalo bylo, jak se mohlo takové
množství sběratelského materiálu shromáždit na jednom místě. Švec byl
čistokrevný Němec s českým příjmením. Doma však mluvil ještě
v osmdesátých letech minulého století jen německy… Ještě zajímavější bylo,
jak k uvedeným pokladům přišel. Snad díky svému povolání, českému příjmení
Štípek i tomu, že mluvil česky jako německy….
Psal se podzim roku 1938 a
spousta Čechů a Židů opouští Vratislavice, Čechy, své majetky. Aspoň část jich
předávají „spolehlivému“ člověku, který jej dozajista někdy v budoucnu
vrátí. Tak uvažovali po roce 1945 i odsunutí Němci, emigranti po roce 1948 a
další po roce 1968.
Pokud vím, tak nikdo ze
zúčastněných se navrácení svých věcí uschovaných u ševce z Nové Rudy
nedočkal. My, co jsme časem nahlédli do uvedených prostor, jsme žasli nad
skladbou deponovaných věcí. Nad knihovnou, která obsahovala úplně vše z
místopisné, regionální, dějinné a umělecké literatury, mapy, místní
noviny, časopisy, fotky, legitimace, důležité historické listiny… Vše šlo
z ruky do ruky. Oba antikvariáty – jablonecký i liberecký byly léta
zásobovány jako nikdo jiný… Když se dnes kdokoli odvolává na pramen informací,
ponejvíce je to na zdroj z Nové Rudy. Na ševce, který využil své doby.
Žádné komentáře:
Okomentovat