První část celého komplexu
budov základního závodu Textilany v Liberci byla postavena již v roce 1806:
barvírna příze firmy místního majitele panství hraběte Kristiana Clam-Gallase,
A.Franka, K.Settele. První dal na stavbu peníze, kámen, dřevo, písek a vodní
sílu, druhý zajišťoval prosperitu po stránce nákupu a prodeje a třetí odpovídal
za výrobu (a kromě toho byl výborný barvíř).
Je až pozoruhodné, jak rychle
stavba postupovala. Zjara se koplo do země, na podzim se začalo v obou budovách
po straně hlavního vchodu (u bývalé zastávky tramvaje do Jablonce) vyrábět. K
původní manufaktuře náležela i přádelna, která stála za Libereckým zámkem v
bývalém panském ovčínu v místech dnešní textilní průmyslovky.
Společnost tří nesourodých
spolumajitelů se záhy rozešla a přišel nový majitel, pražská bankovní firma
Karl Balabene z Prahy a její liberecký zástupce Josef Kittel, který se stal v
Textilaně ředitelem. Barevnu změnil na přádelnu a že se jednalo o podnikavého
člověka, záhy si výrobu najmul do vlastní režie. Vydělával tolik, že peníze mohl
vložit do přádelny v Markvarticích u Jablonného v Podještědí, kde roku 1823
začal pracovat první parní stroj v Čechách.
Anglický inženýr Thomas, který
dohlížel na instalaci prvního stroje, vybavil manufakturu (Textilanu) ústředním
topením a plynovým osvětlením, a to už téměř před 190 lety. Inženýr Thomas si v
roce 1829 zařídil v Liberci strojírnu a dodával potřebné stroje do všech
libereckých textilek, a tak měnil staré manufaktury v textilní továrny
Liberecka. Tím došlo v našem kraji ke skutečné průmyslové revoluci.
Kittel měl libereckou
Textilanu v nájmu do roku 1826, po něm se stali nájemci Rieger a Redelhammer.
Ti v Liberci vyráběli bavlněné látky až do jara 1828, kdy se pražská banka
Balabene rozhodla textilku prodat. Zájemců bylo několik. Největší zájem měli
liberečtí obchodníci s látkami bratři Liebiegové.
Do Prahy se vydal mladší z
obou bratří Johan. Na liberecké poště, která zabezpečovala dopravu mezi
Libercem a Prahou na úrovni dnešních dopravních služeb Student Agency, si najal
zvláštní bryčku, kterou cestoval do Prahy celou noc. S připravenou zálohou čekal
již před otevřením kanceláře a uzavřel s Pražáky kupní smlouvu, která byla
podepsána 28. března 1828.
Pikantní je, že když byla smlouva
o zakoupení Textilany podepsána, dorazil z Liberce další zájemce o koupi. Žel,
bylo prodáno. Nepřipomíná vám to doručení zprávy o bitvě u Waterloo, kde Napoleon
dostal naposledy napráskáno a londýnský Rothschild využil toho, že obdržel
zprávu dřív, než druzí a tím nechutně zbohatl? Ano právě tímto způsobem se
dopracovali majetku ti veleúspěšní. V Liberci, jako v Londýně.
Liebiegové Balabenům zaplatili
18.500 zlatých, obratem do Textilany pořídili nové parní stroje a stavebně
začali továrnu v Liberci rozšiřovat. Ta se stala základem obrovského majetku
rodu Liebiegů, který byl koncem 2. světové války odhadován asi na 60 miliónů
marek. To je dnes kolem miliardy korun.
Více najdete v brožuře V.Rudy – Počátky textilního průmyslu v Liberci.
Liberec a ve Zprávách České besedy 1973 svazek 13.
Žádné komentáře:
Okomentovat