Slavím zároveň s narozením tatínka,
který se narodil 28. října roku 1918. Jak moc jsem se jako dítě těšil na jeho
narozeniny! Pokaždé si našel čas, aby mi vyprávěl a odpovídal na mé otázky. Co
nevěděl, našel v „Brokhausu“. Přečetl mi to, přeložil. Vyprávěl mi o naší první
republice, o chudobě v naší rodině, o Němcích, kteří nenáviděli Čechy zrovna
tolik jako Židy. Vyprávěl mi o tom, jak se čeští policisté raději otočili, než
aby museli zakročit a umravnit sudetské Němce v jejich stále rostoucí nenávisti.
Nežilo se jim, ani Čechům a Židům v prvorepublikovém Československu zrovna
dobře. Všichni si stěžovali, ale jen Hitler naslouchal svým soukmenovcům. O tom
a o jiných věcech mi tatínek vyprávěl v den svých narozenin 28. října.
Jsem na rozpacích. Jaká vlastně je
ta naše jubilující republika? Po válce jsem ji prožíval intenzivně i já. Nepřinesla
všem lidem pokaždé jen štěstí. Němci roztrhali své předválečné občanky i pasy a
téměř všichni chtěli do říše, což jim bylo po válce umožněno. Republika tím
ztratila přibližně 3,5 milionů obyvatel. Do Čech se vraceli bývalí emigranti z Ruska,
Rumunska, Belgie, Holandska, Polska. Čeští Židé naopak prozřetelně odcházeli
budovat stát Izrael. Nakonec odešli téměř i všichni naši příbuzní.
Okolí bylo poseto emigranty, jako
makový koláč dobrotami. Rodiče mých nových spolužáků našli práci i staronový
domov a byli na výsost spokojeni. Naučili se řeč, děti je doma zkoušely, zda
umí česky víc, než oni. Vyrostli jsme, rodiče pomřeli, republika zestárla, přišly
nové generace a vyvstal prvořadý úkol dne: přijmout novou vlnu migrace složenou
jen a jen z lidí muslimské víry, kteří zde mezi námi chtějí nalézt domov, který
by islamizoval, žel i své okolí. Při tom, co o těchto lidech víme, jsou
netolerantní k ostatním a chtějí, aby se lidé přizpůsobovali jejich zvyklostem,
jejich chápání světa. To bychom neměli připustit. Pokud uspějí, naše republika
by měla jen docela malou šanci v budoucnu slavit své dvě stě let staré založení.
Tak to vidím já, ale mohu se i mýlit. Kéž by…
Prioritou by mělo zůstat nepustit
do republiky ekonomické emigranty, kterým se ve skutečnosti moc pracovat nechce,
rovněž učit se naši řeč, respektovat naše zákony. Nechť tedy je první stovka
let naší společnosti předzvěstí i té druhé. Bude, pokud budeme společně čelit
snahám o její demografickou likvidaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat