Jak je ten svět
kolem nás krásný! A když k tomu v březnu zasvítí sluníčko, je hned teplo a chuť
pustit se do nějakého toho konání. A tak tomu bylo je a bude v reálném čase,
který právě žijete.
Tak tomu bylo i v
tom čase po skončení druhé světové války, toho dlouho moc na pultech obchodů
nebylo. Možná tak na černém trhu, ale za nekřesťanské peníze, a tak se doma
vařilo a peklo z toho, co kdo sehnal. Nějak podobné to bylo
s ošacením. Spravovalo se doma, šilo, pletlo, opravovalo…A tady byl problém,
na který nerad vzpomínám.
Maminka ráda, co
to povídám, nerada, a přesto pletla svetry. Svetry, které při nošení strašně,
opravdu strašně, kousaly. Jiné nebyly, a tak se nosily. Přešívání, zmenšování a
zvětšování oděvů po starších sourozencích, sousedech a známých, záplaty, klíny,
rozdílné knoflíky, materiál, co poznal lepší časy, látání ponožek na dřevěné
hlavě jako z houby. Náprstek, klubko nití. Praní zvlášť, kapesníky, štump
a štumpování. Když už o tom praní, tak na praní měla maminka nejméně půl den,
na velké celý den. Pokud se vrátím k tomu oblečení, nebylo jen kousavé. Žel,
obdobně kousaly krásné domácí šály, čepice, rukavice, fusekle, k tomu ty svetry
a pumpky. Své jsme si užili s ponožkami ke kolenům držených v dané poloze úžasnými
gumovými podvazk. Švédské košile a k tomu červený pionýrský šátek, co opravdu
nekousal. Na nohou kecky, pionýrky, galoše, cvičky. Výběr široký. Nikdo
nechodil bosý, jako dvě generace před námi, ještě na počátku 20. století u nás
v Liberci.
Hitem ovšem byly
tepláky. Teplé, ale hrozně těžké, když namokly. Těžké jako pytle s bramborami,
cibulí nebo s mrkví. Nosili jsme je všude. Do školy, ven na hraní, na
brigády, sbírat brambory, do lesa i na trávu pro králíky. V roce 1968 si je
vzala přítelkyně sebou do Anglie, kam jela do rodiny jako aupair. Vytáhla z
kufru tepláky a musela je jít hned vyhodit.
Dnes na desetiletých
a starších dětech nevidíte, že by nosily čepice. Naši tátové nosili rádiovky,
kulichy, matky silonové módní šátky. My nosili, co nám na hlavu dali. Podle
oblékání poznáte hned, kdy se odehrává děj filmového představení. A to nemluvím
o autech, kočárcích, neopravených domcích, toho, co bylo a nebylo na pultech
obchodů. Hodně lidí pěstovalo angorské králíky pro vlnu z nich, ovce,
včely, husy na peří do oblíbených peřin, slepice, kachny, pašíky. Mnozí měli
doma často i krávu, kozy mezi zahrádkami, záhumenky, bez kterých se k čerstvým
potravinám jen tak nedostali. Čas se změnil a přinesl s sebou změny, které změnili
nejen nás, ale vše, na co kdo pomyslil. Vždyť i ten toaletní papíry je jiný. Druhdy
nám stačily i noviny. Faktem je, že ten dnešní je o mnoho měkčí. Pohled z okénka
WC už nebývá tak tristní, jak býval, byť šlo jen o naše milé sousedy. Tak si
tedy užívejme. Pešek chodí okolo, nedívej se na něho…
Žádné komentáře:
Okomentovat