Jak já to s
pejskem moc neumím. Vzalo to svůj počátek, když mě Brita kousla přes tepláky až
na maso. Bylo mi osm. V těch letech při takové příležitosti řvete jako tur,
neboť si neuvědomujete průšvih, co by pro psa znamenalo, bez příčiny napadnout
dítě. Zachoval jsem se jako hajzlík. Psa jsem nakopl botou pionýrkou. Pes mi to
vrátil a já nakonec přece jen držel vášně pěkně při zemi.
Vesnice měla svého
zdravotníka truhláře, co dělal vše, včetně čištění ran a snad i porod. Byl to
důchodce, co nemusel do odsunu a v Sudetech mohl zůstat i pro své české
příjmení Matouš. Maminka mě k němu poslala. Rána nekrvácela než jen trochu.
Dala mi jiné tepláky a dobrou radu - když hned nepřijde, bude vzadu, krmí
králíky, špatně slyší, ruce se mu klepou, ale neboj se. Já s tebou nepůjdu.
Kdyby ti bylo blbě, tak on tě odvede domů -.
Nemusel. Jediné,
co si z výkonu pamatuji přesně je, že když kousnutí od psa viděl, beze slova
odešel a vrátil se s hořčicovou skleničkou do půlky plnou žluté tekutiny,
kterou mi na ránu vylil, načež mě ránu obvázal, plácl po zádech a na hlavu mi
dal z novin udělaný třírohý klobouk. Obdobný měl na hlavě.
Doma mi maminka
řekla, že v nemocnici by mi to líp neobvázali. Na sklenku onoho zvláštního
antiseptika mávla rukou: "To byly jeho čůránky. Divný, ale pomáhá, je to antiseptikum
na rány." Když o mnoho, mnoho let později, po roce 1989 to náš ambassador
kdesi v Arábii nutil naše diplomatické úředníky pít jeho moč v přesvědčení,
že je to ochrání před infekcemi došlo mi, že tehdy s Matoušem to přeci jen bylo
jiné kafe, naše pohraniční, sudetské. Nic se nemá přehánět, ale když to pomáhá?
Zpět ke psům. Ti
vás do ničeho nenutí. Ledaže - to máte tak. Náš Vilínek ze slovenského útulku toho
moc nenamluví, ale i tak si často myslím, že je ukecaný až dost. O co jde?
Vilda zná perfektně tři pokyny, kterým dobře rozumím. To se zvedne a ještě v našem
hlubokém spánku mně nebo paničce strčí čumák kamkoli, s přáním jít ven za
potřebou vyměšování. Další pokyn je vše položit, všeho nechat a drbat a drbat. A
za třetí: pojď, dáš to, dej mi nažrat teď hned, sofort… Tři jednoduché příkazy,
na které má copyright. Často občas drbu, ale pejsek chce čůrat. Obléknu se v domnění,
že jdeme ven. Pejsek nechce čůrat, ani drbat, ale chce z ledničky nožičku parku.
Ach jo… Ale co, dělám to rád. Mám rád faunu.
Pes se dozajista
baví, ale proč ne. Říkám si, že v příštím životě se karta obrátí a snad si Vilda
na mě vzpomene. Ano, pes je pro mě všechno. Řeknu hlídej a Vilda poslechne a
rozhlédne se, koho má sežrat. Nemá ráda řemeslníky, lidi na kole a pošťačku. Přesto
vím, že ač je to kůže líná, plní má zadání dobře. Máme se rádi a o tom ten psí
život nakonec přece jen je.Kdo má koho raději neřeknu a toho našeho upovídaného
psa se raději neptejte. Něco vám řekne, ale dopadnete stejně. Drbat, nažrat,
vodítko a ven. Víte o co kráčí? Kdo dočůrá výš…
Žádné komentáře:
Okomentovat