středa 13. března 2019

Smutná povinnost


Vážení pozůstalí, smuteční hosté, spoluobčané!
Život každého z nás provázejí ztráty. Člověk během svého života ztrácí řadu předmětů, iluzí, ale potkávají jej i ztráty těžší. Ztráty milovaných osob a přátel. A nás tu dnes spojuje právě smutek nad náhlou ztrátou nám všem blízké osoby, která nás opustila náhle a bez varování, paní Heleny Taliánové.
Paní Helena Taliánová celý svůj dlouhý život používala jméno Lenka a tak jste ji znali i Vy, zde, v Mníšku pod Brdy. Sem paní Taliánová patřila, Mníšek milovala a byla jeho velkou patriotkou. A k tomu vedla i svého jediného syna, JUDr. Ivana Taliána. Jeho knihy o historii Mníšku pod Brdy jsou stále vysoce hodnoceny. Podklady k nim mu paní Taliánová pomáhala hledat a po jeho úmrtí dokončila jím začaté projekty. Celý svůj život zaměřila k tomu, co udělat pro Mníšek, aby byl co nejkrásnější.  
Na počátku padesátých let pracovala jako jeřábnice při výstavbě sídliště. Tam i na všech pracovištích, stejně jako v místě bydliště představovala paní Taliánová stmelující prvek kolektivu, sousedů a přátel. Byla pozornou manželkou i matkou, která se vzorně starala o šťastný a spokojený život své rodiny. Měla spoustu přátel, stejně jako energie, kterou jim nezištně po celý život věnovala. Uměla říkat pravdu do očí stejně, jako vzít za práci a vyřešit problém. Její chuť do života byla inspirující i nakažlivá. Byla příkladem všem, co o to stáli. Uměla být nad věcí a s úsměvem řešila i složité životní situace.
Paní Taliánová měla velký cit pro rodinu, byla mimo jiné milující tetou svému synovci Jirkovi, jeho dětem i všem příbuzným, kteří u ní v Mníšku trávili školní prázdniny.
Paní Taliánová bude jistě chybět v ulicích Mníšku, ale ne v našich vzpomínkách. Loučíme se a děkujeme za chvíle, které jsme spolu prožili. Nezapomeneme.

Žádné komentáře: