Když koncem dvacátých let minulého století náš národní hrdina putoval střední Asií, nemyslel, že by v jeho stopách jezdili čeští abonenti turistických kanceláří. Opravdu nejezdili. Škoda, hrozně moc by se divili, protože i oni by viděli věci, o kterých by mohli vyprávět příštím generacím. Bylo to v roce 1964 nebo o rok později, kdy jsem letěl s cestovní kanceláří do Uzbekistánu. Měl jsem na klíně knížku Julia Fučíka, úžasný středoasijský cestopis této krajiny. Když už jsem nemohl cestovat s mým milovaným H. Heinem po jeho krásném Rýně, o to víc jsem si vážil toho, že na mě čeká střední Asie Julia Fučíka.
Za okny letadla moře písku, hory sebraného bavlníkového květu, regolovaná řeka Syr a Amu Darja. S cestopisem v ruce jsem prošel mnohou uličkou Taškentu, Samarkandu, Buchary, či Chivy, abych mohl dnes, po téměř padesáti letech říci, jak tam tehdy bylo krásně. Cestovat podle bedekru, mít oči otevřené a srovnávat. A tak se stalo, že jsme spali s Fučíkem v jednom z vyhlášených hotelů, kam Inturist vozil své zahraniční hosty. To byla Buchara a psal se rok 1964.
Prošel jsem všemi krásami orientálního města, místní starověkou universitou a stanul před hotelovou toaletou, abych si vzpomněl, že Fučík sem taky musel po rušném dni. Co na rozdíl ode mne tehdy viděl? Turecký záchod a hladký kámen místo role papíru… Šel jsem se tedy po pětatřiceti letech zeptat nejstaršího pracovníka, kdy došlo k výměně kamene za papír. Přišel děda věchýtek, sako jako maršál Sapošnikov a měl se tuze k světu. Vzpomněl si, že tomu tady v těch třicátých letech šéfoval a že vskutku se časy změnily. Bůh ví, kam se ten Fučíkem vzpomenutý kámen, co sloužil jako papír všem, kam se poděl…
Kámen pamětník. Nikdo jej po léta nehledal, aby jej do musea uložil. Kámen, který měly v rukou davy i osobnosti, kámen, kterým se psaly dějiny… Kámen, co Rosetská deska, kámen jako desatero, kámen z měsíce, kámen co rozcestník… Ano, děda děžurnyj si vzpomněl na novináře z Čech. Mluvil s ním a poznal ho i podle fotky. Tím pro mě kdysi skončily retro cesty za poznáním. Pokud se vydáte po stejných stopách vy, asi je pozdě a spatříte už jiný svět. Divukrásný, takový, jako má v skutku být.
Žádné komentáře:
Okomentovat