Přisedl si tuhle ke mně na lavici v „Plaze“ bezdomovec. Podle řeči ještě nedávno placené velké zvíře z jedné radnice ve východních Čechách. Vlastní strana a naštvaní voliči si prý zvolili jiného. Manželka se připojila a také zvolila jiného. Chlap si vzal igelitku a odjel do Jizerských hor. Slušně mě požádal o něco k jídlu, peníze nechtěl. Měl slušivý černý dlouhý kabát, byl už zarostlý, ale z očí mu ještě nekoukala ta odevzdaná beznaděj. Liberec se mu moc líbí a Jablonec taky ujde. Snažil se jíst pomalu. Nemá se už do čeho převléct, hadry mu prý smrdí. Měl svatou pravdu. Celý by se měl umýt, ale neřekl jsem mu to. Uvažoval jsem chladně. Ten člověk už byl prakticky mrtvý - odepsaný. Nikoho nezajímal.
Připomnělo mi to klasickou hradní hladomornu o třech patrech. Nahoře dostávali chléb a vodu, o patro níž to, co ti o chlebu a vodě nechali a neptejte se, co jedli v patře nejnižším. Všechna patra byla propojena úzkou šachtou. Nic neříkejte, pobyt v nejnižším patře byl odsouzením k jisté smrti. To můj bezdomovec ještě nevěděl. Zatím je v prvním patře, a o existenci pater pod sebou ještě neví. Odtamtud cesta zpět nevede. Slušně poděkoval, blahem si říhl, za což se mi omluvil a spěchal, aby na jiném místě svůj příběh pověděl jinému publiku.
Jak říkám, dosud „bydlí“ v horním patře, ale v příštích volbách zas někoho nezvolí a ten si vezme igelitku a pojede do Jizerek, aby vyprávěl podobný příběh o nevděčné straně, co ho už nepotřebuje, o nevěrné ženě, o voličích, kteří nepoznali, jak dobře se jim pod jeho vedením vedlo a koho že si zvolili místo něho…
Žádné komentáře:
Okomentovat