Český president přestřelil. Václav Klaus se pouští na velmi tenký led. Jeho ukvapené závěry, tak, jako v celé řadě předchozích rozhodnutí, jsou mylné. V Česku prý není žádná zájmová skupina, která by chtěla euro. Je tomu tak? Nebo se pan president rozhodl postavit se k euru jako středověký vymítač - exorcista. Vyvázat se z toho, co jsme podepsali? Opět se představil jako muž mnoha tváří. Jako sportovec je proti kouření, jako lobbista otevírá nový provoz továrny na cigarety.
Není pravda, že by Češi nechtěli euro. Určitě to neplatí na severu Čech, u příhraničních oblastí s Německem, Rakouskem a Slovenskem by mnozí občané euro také přivítali. Většina obchodníků, vývozců, nás všech, co u hranic bydlíme. President se chce opět jen zviditelnit. Jeho názory jsou často a v poslední době až nezdravě často, v rozporu se selským rozumem. A přitom pravda je téměř, jako vždy, jinde. To svědčí jen o jednom. Náš president musí být v opozici, dokazovat sám sobě, svým spoluobčanům, že je to on, kdo obhajuje zájmy lidu. Mají-li jeho gesta přesvědčit, měla by být s těmito zájmy v souladu, ale je tomu právě naopak.
Euro je měna, která se v našich městech směňuje a často se s ní obchoduje. Pokud s ní pan Klaus má problémy, tak to jsou problémy zřejmě vyplývající z jeho postojů k Evropské unii. Ale já a spolu se mnou řada dalších si euro přeje. Co vede pana Klause k nesouhlasu s eurem, víme. Jeho snaha být hrdinou a v centru pozornosti nepřipouští diskusi. Zdá se mi, že pan president ztrácí soudnost a hledá sebemenší možnost pohovořit k národu ve smyslu: „Já to vidím tak a tak, a vy všichni mě následujte, neboť já mám pravdu vždy…“
S tímhle přece souhlasit nemusíme. Za dva roky se pan Klaus vrátí do lavic pro smrtelníky a bude opět jedním z nás. Ale abychom kvůli jeho osobním názorům museli čekat na euro déle, to je nespravedlivé. Euro v příhraničí bylo nutné už dříve, natož dnes, kdy jsme splnili všechny podmínky pro jeho přijetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat