u příležitosti Vaší výstavy obrazů ve vestibulu libereckého
hejtmanství. Ženě z Českého Dubu, tak blízké entusiasmu Karolíny Světlé.
Ženě umělkyni, která mi připadá renesanční, důstojná, stát vedle velkých umělců
humanistů s výstavou ,,Dialog duše a rozumu“. Škoda, že zde nejsou
zastoupeny sochařské práce z Vaší rozsáhlé tvorby.
Soustřeďme se na vystavené obrazy, kouzelný náhled do komnat,
budoárů a pokojů civilizace našeho věku, na pozoruhodný stav duše, vyváženost a
přesvědčivost zpracovaného tématu. Vaše dílo zastoupené na výstavě je dokonalým
mezníkem, vzorem prací umělce snažícího se o uměleckou profesionalitu. Váš už
proslulý lyrický symbolismus provokuje a je u výzvou. Poznáváš-li ztotožníš se.
Na jedné straně složitost naší existence, na druhé straně obraz života, plný složitosti
bytí s jeho stíny.
Názvy jednotlivých obrazů nenechávají nikoho na pochybách,
jak moc vážně přistupuje malířka Helena Cejnarová k danému tématu, ke světu
kolem nás, a jak se s ním umí popasovat, přijmout onu výzvu. Leitmotivem
je zrcadlo nastavené člověku, lesu, rostlinám, hvězdám, vodě, oknům, které nás
vedou od světa úzkosti k vítězství. Chtěl bych být krásným oním kusem dřeva a
snít sen, být stínem i duchem lesa, míčem, se kterým se malířka chystá hrát.
Dnes píši Vám a z plna srdce držím palce Vaší výstavě,
aby se stala místem odpočinku, zamyšlení, místem kudy bude proudit energie
života. Kruhy, čtverce, trojúhelníky, čáry, geometrie života a složitosti
světa… Dovedete zvládat vlny, postavit větru větrolam. Umíte víc než umí druzí,
a proto mnohá srdce patří Vám.
Mám v pokoji a v ložnici, kde spím, mnoho
z toho, co krášlí i Váš byt. Žel, já tam jen jím a přebývám, na rozdíl od Vašich
věcí, které kolem Vás žijí. Jsou tam, kde mají být. Umí proniknout duší, jako
by zdí nebylo a Vaše ruka je špachtlí, rydlem, či barvou na paletě. Každý,
každičký člověk je jiný. Mé šero vnímá druhý jako noc, někdo chodí spát nahý,
jiný se zimou choulí. Váš svět je mi milý a přitažlivý.
Vám prozřetelnost udělila moc měnit černou na červenou, pár
prken změnit v les, hru s míčem vidět skrze okna katedrál, vidět jej
jako duši člověka. Váš učitel, profesor Milén, Vás naučil tvořit krásno, mne
Cyril Bouda naučil číst a rozumět tomu co tvoříte. V chaotickém světě
nacházet stopu člověka, který umí rozprávět.
Je pro mne čest umět číst vzkaz autorky, která píše, kreslí a
maluje pro diváka, který ve Vaší tvorbě vidí víc, než pouhopouhé obrazy. Vidím
celou říši rostlin, ducha hor, lesů, strží, uvadlé trávy, mokřadel a tůní,
chválu přírody, člověka a jeho práce.
Výstava je přístupná od 1. října 2012
do 31. října 2012 ve vestibulu Krajského úřadu v Liberci, U Jezu 642 /2 a
Žádné komentáře:
Okomentovat