Asi by se mi už nechtělo sedět v osm ráno v lavici
a křičet: „Dobré jitro, paní učitelko!“ Však taky pospolitost hloupne a já mám
z toho škodolibou radost, když vidím i doma vědou ozářené příbuzenstvo. Světu
odpustím i to hnusné vstávání v pondělí časně ráno.
Září, to je rovněž o ovoci. Švestky, jablka a hrušky, česká
klasika, a z toho zas různé zásoby do skla a k sušení, jako bychom čekali
tsunami. Spíš to bude tím, co stojí kompoty a křížaly v obchodech. Zlodějina
je ještě slušné slovo k tomu, jak se obchodníci k nám spotřebitelům
chovají. A tak se omlouvám všem, kteří zavařují, suší, proslazují a želírují.
Mají recht. Nekonzervovat znamená podporovat neslušnou marži obchodníků a
připravit se o laskominu v době zimních plískanic.
Maminka zavařovala i kořenovou zeleninu systémem čalamáda.
Šedesát sklenic namíchané nařezané mrkve, celere, petržele, cibule, kedlubny,
vodnice, květáku. Asi si nedovedete představit, co to z téhle skvadry
udělalo za bombu – minu vitamínů. Žel, po otevření rovněž i zdroj tak silného
zápachu, že olomoucké tvarůžky vedle téhle naložené zeleniny voněly, jak šeřík
v pětačtyřicátém osvoboditelům od německých okupantů…
Jedlo se to u otevřeného okna. Ptactvo nebeské, slétávající
se na stromech za okny, v hrůze opouštělo své domovy v domnění, že
nastal chemický Armagedon Česka. Co se u otevřeného okna nesnědlo, opět se
vzduchotěsně uzavřelo a ukládalo do špajzu, jako by se pracovalo s už jednou
odjištěnou zbraní. O spotřebě se vedly protokolární zápisy. Žil jsem ve strachu,
aby zbytek rodiny tu mou ,,smradošku“ nevyhodil. Jak vidíte, o kulinářské
zázraky není nouze ani u nás. I Češi mohou konkurovat Vietnamcům a Číňanům, co
prý jedí i nohy od stolů.
Září, to je i babí léto, vinobraní, bleší trhy, výstavy a
vernisáže, hledání hub, výlety po okolí, finišování dostavby čehokoli, co jsme
z jara začali. Září je prostě takový univerzální měsíc, který má mnoho
tváří. Čtyřletí jdou poprvé do školky (nazdar, Honzíku!). Je to čas sázení
ovocných stromků, keřů, oprav střech, chodníků a silnic. Času, kdy je ještě možno
posedět večer u ohýnku, poklábosit s přáteli, zahřešit si v ořeší i
zrýt zahrádku.
Září je měsíc, kdy ještě není pozdě a je možno začít. Záleží
do čeho jdete a hlavně s kým… To je důležité vědět. Kdo vykope ty jámy u
plotu, kam jsme letos chtěli dát živý plot? Stihneme to?
Egon Wiener
P.S.: V září taky vyjde spousta nových knížek. I jedna
moje. Egonovy pohledy a pohlednice 4. Přeji hezké počtení a nad zahrádkou
hrbení.
Žádné komentáře:
Okomentovat