Nevím, zda to znáte za kinem Lípa,
blíž Nise. Tam v takovém zákoutí pravidelně ve čtvrtek týden, co týden po
čtvrté hodině odpoledne nakupují vietnamští obchodníci z aluminiových boxů
plavuně, přesličky a mořskou trávu. Zpomalím krok a v úžasu hledím, jak
tihle vzrůstem malí chlapci původně od rýžových polí zbožně hledí na svazky
zeleniny, co se záhy promění v jejich národní jídlo. Asi ano, neboť už
z jejich kroku poznáte že kolem vás prošel uzlíček stravovacích nervů,
který se tak mocně těší až zeleninu povaří, že vás nevidí. Jindy tak slušní
pokorní služebníci obchodu jdou s noži se třenkami u kotníků bot.
Nepozdraví, jsou zmatení. Vidina
jídla z domova je rozteskní, rozpoltí. Jídlo je vrací domů. To platí
všude, kam dojede auto s plavuněmi a s přesličkami. A platí to jak
pro chlapce a děvčata z dalekého Vietnamu, tak pro obchodníka
z Frýdlantu, redaktora z Jablonce, posunovače ze Žatce, sestřičku
z Varnsdorfu. Vím, o čem mluvím, co se mi honí hlavou, když sním o dobrém
jídle. Vy mladí už si to nepamatujete, ale nebylo kdysi Globusu, Tesca ani Interssparu,
ale byly tu obchody, co voněly sortimentem, který nabízely, dršťkovou polévkou
i vuřty s cibulí.
Tatínek prodával v zelenině a
považte, přesto, že šlo o zeleninu, které trvalo značnou chvíli než dorazila
z polí Polabí na pult do Ruprechtic, voněla. Voněla a já ještě po padesáti
letech jsem na tom jako ten obchodník z Vietnamu. Kde k tomu došlo,
kde došlo na lámání chleba, kde voní seno jako sušené bylinky? Budete se divit.
U sousedů v Žitavě, v jedné z těch uliček k radnici, kde
prodávají Vietnamci. Co tím chci říci, milí čtenáři? Už to tak dnes chodí
v těch velkých řetězcích tam, kde voní kilo mouky stejně jako ředkev, nebo
náhradní duše ke kolu.
Co z toho všeho vyplývá je na
bíledni. Dělej, co umíš, člověče, bývalý studente z Harcovských kolejí.
Staré dobré časy v podobě dobrého jídla, vůně peřin z husího peří,
ovoce a zeleniny, co vydrží a nekazí se, je v Čechách asi navždy pryč.
Je mi známo a zároveň si i myslím, že tyhle
aféry s omýváním jídla a pomlouváním zahraničních sousedů přivede zákazníky
tam, kde si jídla budou vážit. Třeba to nebude zítra, ale věřím, že se doba
poctivosti do našich obchodů vrátí.
Žádné komentáře:
Okomentovat